.png?s3=1)
Počátek historie velkého zájmu lidí v Plzni o astronomii zřejmě připadá rok 1837, kdy bratranec Bedřicha Smetany, Josef František Smetana, doktor filozofie, profesor na filozofickém ústavu v Plzni, napsal vůbec první českou publikaci o astronomii „Základové hvězdosloví, čili astronomie“. Josef František Smetana je pohřben na Mikulášském hřbitově, kde byl nedávno obnoven jeho náhrobek, jeho socha stojí ve Smetanových sadech naproti budově Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje. Další připomínkou jeho doby jsou sluneční hodiny na rohovém domě Pražské a Perlové ulice.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století vzbudila další vlnu zájmu o astronomii zajímavá populárně vědecká činnost francouzského astronoma N. C. Flammariona, především zvěsti o pozorování zajímavých útvarů na planetě Mars a na počátku dvacátého století pozorování Halleyovy komety. Také v Plzni se konaly již před první světovou válkou populárně vědecké přednášky s astronomickou tematikou. Občas to bylo i v průběhu této války, hlavně však po ní, kdy se zájem o astronomii začal ještě rozšiřovat. Zřejmě to byl podnět k založení německé astronomické společnosti. Zprávy o jejím vzniku, činnosti, ani zániku nejsou dochovány.
Ve třicátých letech pracoval v Plzni při tehdejší Lidové univerzitě Husově (LUH) astronomický odbor. LUH zakoupila pro tento odbor od jistého člena německého astronomického spolku čtyřpalcový refraktor značky Merz s paralaktickou ručně ovládanou montáží. Členové astronomického odboru do začátku druhé světové války pořádali pro veřejnost astronomická pozorování na bývalém hřišti DTJ za výstavištěm. Zajímavostí je, že nábytek, který využíval astronomický výbor university, pocházel z londýnské kanceláře T. G. Masaryka. Za první světové války totiž pracoval v kanceláři, tehdy budoucího prezidenta, Jan Sýkora. Ten se později stal předsedou astronomického odboru LUH a mimo jiné zajistil přestěhování nábytku z tamní prezidentovy kanceláře. Jan Sýkora byl po příchodu Němců v roce 1939 zatčen a později popraven.
V polovině třicátých let byla v Plzni na Slovanech, tehdy v podstatě na okraji města, vystavěna nová škola. Hranatá moderní budova, dnes utopená uprostřed velké městské části, byla zakončena netradičně školní hvězdárnou.
Astronomický odbor zde mohl instalovat svůj dalekohled, ale veřejnost na hvězdárnu přístup neměla. Později, když se ze školy za druhé světové války stal německý lazaret, musel být dalekohled dokonce demontován. Astronomická činnost v roce 1939 ustala, protože se za války nesměla konat jakákoliv spolková činnost. Po roce 1943 bylo povoleno pořádání astronomických kurzů a výstav. Tehdy přírodovědná sekce plzeňského muzea pořádala výstavu a k té přizvala také členy astronomického odboru LUH. Astronomická část výstavy velmi pozitivně zapůsobila na veřejnost a vznikl požadavek obnovení činnosti odboru. Vzhledem k tomu, že se za války nesměla konat jakákoliv schůzovní činnost, pořádaly se pouze kurzy astronomie (které byly povoleny), a to ve škole v dnešních Sadech 5. května. S nimi se současně uskutečňovaly i potřebné organizační schůze.
Po válce budova školy na Slovanech byla již nemocnicí, přesto se podařilo na podzim roku 1946 získat hvězdárnu zpět a rozvinout činnost, která neměla v tehdejší republice obdoby. Astronomický odbor měl tehdy až 350 členů. Kromě dalekohledu nebylo k dispozici na hvězdárně téměř nic jiného. Nadšení členů však bylo veliké, a tak se shánělo, opravovalo a modernizovalo, až byla zařízena pracovna. Bylo to velmi dobré znamení pro rozvoj další činnosti. Na prvním místě byly pozorovatelské aktivity. Ty přitahovaly především mládež. Byly též pořádány přednášky odborného charakteru nejen pro členy, ale také pro veřejnost.
Dále také Pobočka ČAS Rokycany