Koncem roku 1925 byla dokončena a Vojenskému zeměpisnému ústavu předána do užívání novostavba budovy v Praze XIX-Bubenči, Bučkova ulice 620 (nyní Praha 6-Dejvice, Rooseveltova ulice 620/23). V prvním čtvrtletí roku 1926 pak byly všechny složky ústavu již přestěhovány a soustředěny v této nové budově. Na pokyn MNO zde bylo dočasně propůjčeno třicet pět místností pro prozatímní umístění velitelských škol. Soustředění pracovišť i pracovníků a vytvoření dobrých pracovních podmínek umožnilo přistoupit k postupnému řešení koncepčních úkolů, k technologickému rozvoji a zavádění nové techniky, k dalšímu cílevědomému rozvoji ústavu.
Výrazem uznání vojenského, státního a vědeckého významu Vojenského zeměpisného ústavu a nesmírnou morální vzpruhou pro jeho příslušníky byla návštěva prezidenta republiky a vrchního velitele T. G. Masaryka, která se uskutečnila dne 2. 4. 1926, prakticky několik dní po nastěhování ústavu do nové budovy.
Prioritním úkolem celostátního významu bylo pro VZÚ vytvoření nového československého mapového díla středních měřítek, které by svým pojetím a obsahem nahradilo zastaralé mapy bývalého rakouského VZÚ. Ústav měl pro tento úkol nezbytné vědecké, technické i kapacitní předpoklady, a proto byly zahájeny konkrétní přípravné kroky k započetí mapovacích prací. S uvážením potřeb obrany státu, tehdejších zásad vedení boje, taktiky a operačního umění byla navržena následující koncepce a skladba nového mapového díla:
- Topografické mapy zpracovat v Benešově zobrazení, přehledné mapy menších měřítek v zobrazení optimálně vyhovujícím poloze a velikosti území a účelu mapy.
- Jako topografické mapy zpracovat a vydat:
- pro taktický stupeň velení základní topografickou mapu v měřítku 1 : 20 000 (v případě zvlášť významných oblastí v měřítku 1 : 10 000) vyhotovenou novým mapováním;
- pro takticko-operační stupeň velení speciální topografickou mapu v měřítku 1 : 50 000 jako mapu odvozenou z map základních.
- Jako mapy menších měřítek zpracovat a vydat:
- pro operační a strategický stupeň velení přehlednou mapu střední Evropy v měřítku 1 : 500 000;
- pro všeobecnou potřebu přehlednou mapu Československé republiky v měřítku 1 : 1 000 000.
Nové mapování bylo zahájeno v roce 1927 a bylo prováděno v normálním konformním kuželovém zobrazení navrženém a vypracovaném mjr. RNDr. Ladislavem Benešem. Bylo prováděno klasickou, velmi pracnou stolovou metodou a tomu odpovídalo i pomalé tempo prováděných prací. Do roku 1933 bylo v měřítku 1 : 10 000 zmapováno 1 394 km2 , v měřítku 1 : 20 000 pak 2 527 km2 . Z těchto nových map nebyly zpracovávány mapy odvozené.
S ohledem na plánovanou dlouhou dobu zpracování a vydání nových topografických map bylo rozhodnuto, aby i přes zřejmé nedostatky a nevýhody byly souběžně s novým mapováním revidovány, modernizovány a nadále používány mapy v měřítkách 1 : 75 000 a 1 : 200 000. Tato dvojkolejnost však tříštila síly topografického odboru a byla jednou z příčin pomalého postupu nového mapování, které navíc nebylo prováděno souvisle plošně, ale ve vybraných lokalitách po celém území státu.
Pomalé tempo nového mapování, dané tehdejšími technologiemi a navíc zpomalované i spory o kartografické zobrazení, způsobilo, že na většině území byly jediným uceleným mapovým dílem pro čs. armádu při přípravě na obranu republiky revidované a graficky i barevně upravené mapy v měřítkách 1 : 25 000, 1 : 75 000 a 1 : 200 000 převzaté z rakouského VZÚ. Přepracování a oprava speciálních map v měřítku 1 : 75 000 (189 listů) byla dokončena v březnu roku 1936. S přítiskem československého systému hraničních opevnění tyto mapy pak využila a vydala německá zpravodajská služba při přípravě napadení Československa. Naší armádou byly používány i po roce 1945 až do vydání takzvaných prozatímních map (viz dále). V nedotknutelných zásobách map některých útvarů se tyto mapy zachovaly dokonce až do roku 1964–1965.
Na popud pplk. RNDr. Beneše byl v roce 1929 do VZÚ přijat jako komisař geodet a astronom RNDr. Emil Buchar. Tento teoreticky velmi erudovaný odborník se stal blízkým spolupracovníkem RNDr. Beneše, byly mu svěřovány náročné výpočetní práce v trigonometrické síti a prováděl astronomická měření na Laplaceových bodech. Z jeho iniciativy a za jeho účasti začal ústav rozvíjet geofyzikální měření (především měření zemské tíže a tíhového zrychlení) a zabývat se dynamickou geodézií. Schéma stavu trigonometrické sítě I. řádu před vznikem Československé republiky Schéma sítě přesné nivelace na Slovensku a Podkarpatské Rusi zpřesněné a zhuštěné za účasti VZÚ.
Bohatý a významný byl rozsah astronomicko-geodetických prací. Pokračovalo mezinárodní poledníkové měření ve východní části státu, při němž byla zaměřena již zmíněná nová délková základna u Mukačeva a zpřesněna trigonometrická síť I. řádu. K tomu pak byla na vybraných bodech provedena opakovaná astronomická měření tak, aby tyto body měly kvalitu bodů Laplaceových.27 Na Moravě a Slovensku pokračovaly práce na zpřesnění a doplnění trigonometrické sítě body nižších řádů. Ve spolupráci s civilními orgány pokračovalo i budování sítě velmi přesné nivelace. Současně probíhalo zhušťování trigonometrické sítě pro potřeby nového mapování v prostorech určených zájmy MNO. Specifickým úkolem bylo spojení trigonometrických sítí se sousedními státy – Polskem, Rakouskem, Rumunskem.
Triangulační oddělení plnila úkoly komplexně. Provedla rekognoskaci a vypracovala návrh konfigurace sítě. Na bodech zvolených jako trigonometrické uskutečnila stanovenou stabilizaci a stavbu měřického signálu – podle potřeby s vestavěným zvýšeným měřickým stolem. Vykonala vlastní úhlová a v případě potřeby i astronomická měření a na vybraných bodech také výšková připojení na státní nivelační síť. A konečně provedla i vlastní výpočty a vyrovnání zaměřených úseků sítě.
Přínosem pro geodety bylo od roku 1927 zavedené používání motorových vozidel (do té doby se přivelovali vojenští nebo najímali soukromí koně). Od roku 1932 byly pro úhlová měření zavedeny a používány Wildovy teodolity se skleněnými limby. Za referenční plochu pro geodetické výpočty byl zvolen elipsoid Besselův, výšky byly určovány ve výškovém systému jaderském. Pro praktickou geodézii a mapování byly používány systémy pravoúhlých rovinných souřadnic – pro vojenské mapování se do roku 1933 používal souřadnicový systém odvozený mjr. RNDr. L. Benešem, pro civilní vyměřování a katastrální mapování byly souřadnice geodetických bodů udávány a výpočty se prováděly v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální.