14. července 1753 podává zprávu krajský hejtman, hr. V. Wratislav
Podrobnější zpráva o tomto úkazu je ze dne 14. července 1753, kdy tehdejší krajský hejtman, hr. V. Wratislav, podává o něm zprávu zemskému guberniu do Prahy v tomto znění:
Po svém návratu do Tábora jsem se dozvěděl, že na části tohoto okresu, jednu hodinu od Tábora, na velkostatku Strkově, přivtělenému k panství Želeč, patřícímu knížeti Lobkovicovi, měly spadnouti ze vzduchu určité kameny. Protože jsem tomuto případu přikládal určitou důležitost, vložil jsem se do věci osobně a zjišťoval jsem lidi, mající o tom nějakou vědomost. Při tom jsem zjistil, že čeledín Matěj Vondruška ze strkovské ovčárny povídal, že 3. července, den před sv. Prokopem, v 8 hodin večer, kdy vůbec nebylo slyšet nějakou bouřku, nýbrž jen oblak bylo trochu vidět, uslyšel tři rány takové síly, jakoby se stříleno v obzoru nejsilnějšími kusy. Na to následovalo dunění asi po dobu čtvrt hodiny. Po skončení bouře bez dalšího hřmění začalo padat z nebe kamení, černosvětlé, uvnitř šedavé, které ve vzduchu fičelo a pak spadlo na zem.
On, čeledín Matěj Vondruška, stál od toho asi 30 kroků a pak dopadl asi pětilibrový kámen na zem (2,80 kg), rozběhl se k němu, zvedl jej a doručil strkovskému správci. Slyšel spadnout čtyři kameny sem tam do obilí, a to za strkovským rybníkem.
Bartoloměj Kubka, pohůnek u šenkýře Trnky, patřícího ke dvoru Strkovu, přiznával, že v blízkosti obce Plané viděl padat shora popsané kameny ze vzduchu na zemi, od kterých byl asi 50 kroků vzdálen. Sledoval z nich dva kameny, jak padaly na zemi, na které způsobily otřes a prudkým pádem se zdvihl prach se země.
Tento Kubka poznamenává ještě, že v době, kdy již praskot úplně přestal, padaly dále tyto kameny z nebe na zem a když k nim přiběhl a jednoho se dotknul rukou, cítil, že ten kámen byl velmi horký a rozpálený a že nebyla způsobena nejmenší škoda na dobytku a obilí.
Tuto výpověď potvrdilo ještě více osob, ale vpředu uvedení dva čeledínové jsou ochotni v případě potřeby dotvrdit to přísahou.
Z těchto kamenů nejsou již žádné k dostání, neboť je lidé odnesli nebo prodali různým milovníkům, jako např. jedenáctilibrový kámen (6,16 kg) zeměměřiči Glookspergerovi, dlícímu v Želči. Od tohoto Glochspergera dal jsem tento kámen vyžádat, ale on mi jej neposlal a podle jistých výpovědí odcestoval do Prahy. Avšak Strkovský správce, jakož i jiní, kteří viděli tehdy padat kameny ze vzduchu, ujišťují, že při sečení obilí muselo být nalezeno dosti značné množství do polí zapadlých kamenů.
Současně s tímto dopisem byl odeslán jeden pětiliberní kámen (2,70 kg), který čeledín Vondruška předal strkovskému správci. Tato zpráva byla ze zemského gubernia předána J. Steplingovi, řediteli pražské hvězdárny v Klementinu, jezuitovi a lektoru filosofické katedry Karlovy university. J. Stepling k této zprávě připomíná, že neinformuje dosti zevrubně o mnohých okolnostech, kterých by bylo třeba k vysvětlení této události. Proto předložil v této věci několik otázek, které by měly událost blíže objasnit, tehdejšímu táborskému děkanu Josefu KIášterskému.
Děkan J. Klášterský nejenže událost potvrdil, ale ještě k tomu uvedl:
Dříve než třikrát zahřmělo se zablýsklo, zcela nic nepršelo a nikdo nepozoroval silný vítr, Kameny zčásti spadly na pole, zčásti do rybníků, pastevci odtud ihned utíkali pod stromy nebo domů, ale nic se nestalo ani lidem, ani dobytku. Kameny byly nestejné, hrbolaté a největší z nich, který byl nalezen měl čtrnáct funtů (7,2 kg).
A dále doplňuje:
I oheň pozorován jest, nato trvalo stálé hřmění, za něhož mnoho červených kamenů s velkou prudkostí a syčením z nebe spadlo, jež horké byly.