1804 – vyšetřovací komise
Roku 1804, po padesáti letech, ujal se pátrání po strkovských meteoritech dr. Johann Mayer.
Aby získal o těchto přírodních jevech úplné vysvětlení, obrátil se na tehdejšího zemského státního ministra hraběte Chotka, velkého podporovatele vědy a umění a požádal ho nejen o vydání zprávy krajského hejtmana hraběte V. Wratislava ze 14. července 1753, kterou bylo úředně hlášeno na vysoká místa padání kamenů ze vzduchu dne 3. července 1753 u Strkova, ale také o všechny ostatní úřední zprávy z kraje od Tábora, které by se ještě nalezly, a zvláště pak o oznámení lidí, kteří by jako očití svědkové z té doby byli k dispozici a mohli dát určité a hodnověrné zprávy. Zároveň, zda by nebyly nějaké záznamy v úředních nebo kostelních knihách, zejména však o několik kamenů, aby si je mohli porovnat s jinými, které spadly na různých místech v zahraničních zemích a které má po ruce.
Státní ministr Chotek vyhověl jeho žádosti a uložil vlastním presidiálním přípisem ze dne 25. 8. 1804 krajskému úřadu v Táboře, aby zjistil a předložil získané zprávy.
Krajský hejtman v Táboře, J. Hickisch, provedl uložený úkol s horlivostí a přesností a odeslal dne 30. 9. 1804 hlášení, v němž uvádí, že se tato událost 3. 7. 1753 skutečně stala a že jeden spadlý kámen o váze 5 funtů (2,80 kg) byl k relaci přiložen.
Tato přírodní událost nebyla mimo tuto relaci vytištěna ani ve vrchnostenských archívech, ani farských kronikách (o čemž se přesvědčil pracovník okresního archívu Jan Lintner v roce 1962, který prozkoumal tyto kroniky jak v Táboře, tak v okolních obcích). Přesto měl podepsaný štěstí, že objevil tři očité svědky této přírodní události, a to: Tomáše Mathyaska, sedláka z Plané, Lorence Haspela, rovněž sedláka a Matesa Semrada, kostelníka u faráře v Plané, kteří při této příhodě byli nejenom osobně přítomni, ale v té době byli již v mužném věku a na výpovědi zde podané se určitě pamatují a jsou připraveni v nutném případě je přísežně potvrdit.
89 let starý očitý svědek Thomas Mathyasek, který ze spadlých kamenů ihned 4 sebral a jeden si ponechal na památku, předal je podle přílohy protokolu - signatura b) - osobně podepsanému. Tento kus se předává vysokému zemskému presidiu.
Kromě toho, podle přílohy protokolu c), přinesl ředitel panství želečského Janda komisi jeden malý kus z tehdy spadlých kamenů, který mu tehdejší farář Jakub Glück předal. Mimo tento malý kousek jinak nic nemá. Kámen dostal jmenovaný farář od jistého Antonína Niemetze, syna zahradníka, který v době kamenného deště byl ve Strkově a který zemřel 29. 3. 1801 ve stáří 77 let. V době přírodní události mu bylo 29 let. Když ho jmenovaný farář zaopatřoval, dostal tento kámen na památku od něho s poznámkou, že jej v čase kamenného deště sám nalezl a uschoval.
Po dalším pátrání teprve sám níže podepsaný zjistil, že ještě jeden takový kámen má být ve sbírce důlního rady, rytíře ze Schindlerů, který sídlí na Chýnovském panství, uložen jako zvláštnost, o čemž, až to bude ověřeno, bude předložena zpráva.
Krajský úřad v Táboře, dne 30. IX. 1804. J. Hickisch.
K této zprávě byl přiložen úřední protokol, obsahující výpovědi tří očitých svědků přírodního úkazu. Z předvolaných účastníků pádu sdělil Tomáš Mathyasek podrobnosti:
Bylo to asi před padesáti lety, kdy jsem u svého otce sloužil jako čeledín. Rok a měsíc již nemohu určit. Byl jsem v té době asi 30 roků stár. K večeru, když jsem pásl koně v krajině mezi Strkovem a dvorem Kravínem, táhl se směrem od Týna nad Vltavou úzký, černý mrak přes Radimovice, Planou a na Turovec (mezi půlnocí a západem, směrem mezi východ a poledne), který byl doprovázen velkým větrem. Vzdálenější krajina byla všechna jasná. Zpočátku se trochu blýsklo a nastal takový hluk a rachot ve vzduchu, že pastýři a hlídači utekli ze strachu od dobytka a spěchaly domů. V krajině mezi Kravínem a Strkovem ten černý mrak prořídl a v oblasti asi půl hodiny do délky a čtvrt hodiny do délky následoval déšť kamení, který po několika minutách zcela ustal a nastalo opět nejkrásnější počasí.
A když jsem byl na útěku se svými koňmi a nad tímto případem plakal, padaly přibližně několik kroků přede mnou a za mnou kameny, takže jsem se oddal osudu a zůstal jsem stát. Protože tento úkaz netrval dlouho a velmi rychle minul, vrátil jsem se opět na pastvu a zdvihl jsem 4 kameny, z nichž jsem tři větší daroval a jeden, který zde slavné komisi předkládám, jsem si ponechal na památku. Když jsem tyto kameny zdvihl, nebyly teplé, ale vydávaly silný zápach po síře. Těmito padajícími kameny nebyli zraněni ani lidé, ani dobytek.
Druhý svědek Lorenc Haspel, 72 roky stár, sedlák z Plané, sdělil:
Mně je tento případ velmi živě znám. Byl jsem tehdy asi 19 let stár, když se tento déšť kamení stal, a to 3. 7. 1750 a několik let, k večeru, před západem slunce, když jsem se vracel z roboty z Turovce u Plané. Umístil jsem doma dobytek a šel jsem nasekat trávu. Vtom jsem viděl, jak se od Radimovic směrem na Kravín a Strkov hnal úzký, šedý mrak, při čemž se zdvihl velký vítr, který způsobil ve vzduchu silné hučení a rachot, což způsobilo všeobecný strach. Mimo to mračno bylo nejkrásnější počasí a sluneční svit.
Hned u Plané, směrem na Strkov, se ten mrak rozptýlil a s nepopsatelným rachotem začalo padat kamení. Byl jsem asi 100 kroků od místa, kam kameny padaly, ale přesto jsem je mohl při padání dobře rozeznat. Sám jsem pak při žních na svém poli našel 2 kusy těchto kamenů, z nichž jeden vážil 16, druhý asi 8 lotů (280 g a 140 g). Oba jsem však ztratil. Kameny byly různé velikosti, tvaru a váhy. Jejich barva byla zevně černavá, uvnitř šedá. Kdybych je mohl shlédnout, ještě dnes bych je s určitostí poznal. Jinak neuškodily ani lidem, ani dobytku.
Ze strany vyšetřující komise byl tomuto svědku předložen obdržený kámen a jmenovaný tázán, zda jej vzhledem k povaze a tvaru poznává. Tento potvrzuje, že tento kámen se úplně podobá ve všech znacích kamenům, které on sám našel a které pocházely z toho "deště kamení". Tuto novou výpověď je ochoten v případě potřeby potvrdit přísahou.
Třetí očitý svědek, Matěj Semrád, nemohl se dostavit pro onemocnění před komisi, a proto bylo uloženo úřednímu řediteli, aby se odebral do Plané a jmenovaného v tomto případě vyslechl a jeho výpověď dodatečně přinesl.
Plánský kostelník, Matěj Semrád, vypověděl:
V mých 33 letech, den před sv. Prokopem (3. 7.), zdvihl se od Radimovic šedý mrak a táhl směrem k Plané, aniž měl nějaký zvláštní význam. Ježto však trochu hřmělo, spěchal jsem vyzvánět zvony. Protože však toto mračno bylo provázeno větrem brzo se rozptýlilo a vzalo směr na Kravín. Mezi Kravínem a Strkovem se toto mračno úplně rozešlo. Velmi málo pršelo, přitom však padaly kameny ze vzduchu, lidé tyto kameny hledali, jiným darovali, nebo dokonce i prodávali. Já sám jsem neměl žádný z těchto kamenů, ale viděl jsem jich nesčíslné množství, když byly přineseny na faru a nabízeny ke koupi všechny byly černavé barvy a rozbité přecházely uvnitř do šeda. Hluk ve vzduchu jsem neslyšel, tudíž v tom směru nemohu víc udat. Počasí bylo předtím velmi jasné, rovněž tak po rozejití mračna, kdy slunce svítilo až do západu. Ostatně jsem se tehdy o ten úkaz málo staral a nyní ve stáří 84 let, kdy paměť vynechává, nemohu se na bližší okolnosti upamatovati. Uplynulo od toho případu 50 let a tehdy nebyl nikdo, kdo by se byl tímto případem důkladně zabýval, pokud ještě byl v dobré paměti.
Dále předložil komisi razítkem a podpisem potvrzené svědectví Johann Schindler o této pozoruhodné přírodní události, pozorované jeho otcem, bývalým důlním radou ratibořských stříbrných dolů K. G. v. Schindlerem. Toto pozorování bylo později uveřejněno v časopise Prager neue Zeitung, 1803, No 13.