1820 - K. Schreibers popisuje dva meteory
K. Schreibers, ředitel dvorního mineralogického kabinetu ve Vídni, ve svém díle "Beyträge zur Geschichte und Kenntniss meteorischer Stein und Metall-Massen", vydaném ve Vídni v roce 1820 uvádí, že padající kameny vydatného hromadného pádu meteorických kamenů ze dne 3. července 1753 o 8. hodině večerní u Tábora (přesněji u Strkova nedaleko Plané ve vesnici vzdálené hodinu od Tábora, náležející k panství Želeč), které pokryly prostor eliptické plochy v šířce 1/4 hodiny a v délce 1/2 hodiny, vzbudily v té době mnoho pozornosti a vešly ve známost novinářskými a vědeckými zprávami.
Připomíná však, že se zdá, že v současné době (t. j. v roce 1820) je o tom velmi málo dokladů, a to převážně jenom v úlomcích. Kromě několika soukromníků v Praze a snad i v jiných městech v Čechách a kromě E. F. Chladniho, jsou - pokud je mi známo - v majetku univerzitního muzea v Pešti, De Dréeovy sbírky v Paříži a Britského muzea v Londýně, které Grevilovým zmocněním dostalo baronem Bornem popsaný kus s jeho sbírkou.
Dva kameny z této události, které byly v majetku mezitím zemřelého Dr. J. Mayera, jenž se o zachování paměti na tuto událost tak zasloužil, a jeden v majetku hraběte Thuna, byly jemu, laskavostí obou majitelů, zaslány k prohlédnutí, měly dobře pravidelný tvar. Jeden vážící 10 lotů (175 g) byl rhomboidálný, druhý, který vážil jen 3 kventlíky (přes 13 g) tvořil dokonalý ostrohran, jen poněkud šikmý, jinak téměř rovnostranný trojboký jehlan, a třetí, vážící jeden funt a 10 lotů (735 g), tvořil velmi posunutý kosočtverec, jímž byl velmi podobný popsanému kamenu od Lysé (pád 3. IX. 1866).
Jeden z největších kamenů z tohoto hromadného pádu meteorických kamenů, vážící kolem 5 funtů (2,782 kg), který v okamžiku události spadl před úředně vyslechnutým očividným svědkem, pacholkem Matějem Vondruškou, ve vzdálenosti 30 kroků, aniž by se znatelně zabořil, jen zemi vyhodil, byl ihned pozorovatelem sebrán a odevzdán místní vrchnosti. Slyšel ještě čtyři takové spadnout do obilí (v jeho blízkosti a musely vůbec pořádně hustě padat).
Tento kámen byl tehdejším královským českým krajským hejtmanem, sídlícím v oné době v krajském městě bechyňského kraje v Táboře, hrabětem Vincentem Wratislavem, ihned po události, kterou z vlastního popudu na místě samém úředně a řádně vyšetřil, odeslán s obšírnou zprávou prezidiu Královské české komory v Praze a odtud císařské královské dvorní komoře ve Vídni.
Kámen je celý pokryt korou, která jen na několika malých místech je poněkud odražena a tu a tam odlomena. Ve svém tvaru se zejména vyznačuje zdánlivou pravidelností. Tvoří totiž zřejmý, jen poněkud posunutý, nerovnostranný, čtyřstěnný, nízký otupený jehlan, jehož základna na délku i šířku měří 4 a půl palce (104 mm), horní koncová plocha v obou směrech 3 palce (70 mm) a jeho výška je asi 3 palce (70 mm).