ČAS za okupace (1940-1945)
… Škoda, že druhá světová válka vnesla do ČAS i neshody, takže na příklad musel rozrušený předseda prof. dr. Nušl ve schůzi důrazně odmítnout tvrzení, že ČAS svými akcemi a přednáškami obchází nařízeni o zavření vysokých škol, což by bylo mohlo vést k zákroku německých úřadů: k rozpuštění ČAS a zabrání petřínské hvězdárny.
J. Šimáček
… Začal jsem se zajímat o astronomii krátce před druhou světovou válkou, jako třináctiletý žák měšťanské školy. K astronomii mne přilákaly pravidelné články doc. Linka "Co nového na nebi", otiskované měsíčně v tehdejším "českém Slově". Šel jsem podle jeho návodu hledat Jupitera; první večer jsem jej nenašel, druhý večer jsem zase marně hledal u něj měsíčky, což není divu s loveckým kukátkem a s planetou těsně nad obzorem. Snad právě tahle zklamání mne přiměla, učit se znát souhvězdí. Mapce ve školním atlasu jsem nedokázal porozumět. Naštěstí jsem našel doma nevázaný výtisk Seydlova překladu Chantovy knihy "Divy vesmíru". Tahle kniha mi v počátcích velmi pomohla; je psána srozumitelně a vede čtenáře k tomu, aby se sám na oblohu díval.
Jinak to byla s literaturou bída. Bydleli jsme tehdy na malém venkovském městečku, široko daleko nebylo slýcháno o nikom, kdo by se o astronomii zajímal. V městské knihovně nebyla jediná kniha o astronomii, v žákovské knihovně rovněž ne.
… Pak jednou při nahodilé cestě do Prahy jsem si koupil nové číslo "Říše hvězd". Z ní jsem sq poprvé dověděl, že existuje Čs. astronomická společnost, že každoročně vychází "Hvězdářská ročenka", a že se chystá vydání spisku "Poznejte souhvězdí". Většině efemerid ve Hvězdářské ročence jsem neporozuměl a také by mi byly dost málo platné. Vážil jsem si však oddílu "Úkazy na obloze", zejména jsem oceňoval mapky pro vyhledání planet, popis jejich geocentrického pohybu a podobně - tedy byly pro mně nejcennější právě ty části ročenky, které jsou nyní úplně potlačeny!
Sloukova publikace "Poznejte souhvězdí" se pro mne stala na řadu let největším pokladem. Přirozeně záhy mne začalo mrzet, že loveckým kukátkem a starým vojenským triedrem mohu vidět jen zlomeček toho, co se ve spisku popisuje, a tak jsem si honem objednal za 35 Kč neachromatický pěticentimetrový objektiv, který se v publikaci nabízel. Vyrobil jsem si řádný "brejlák". Nikdy jsem kutil nebyl a moje výroba dalekohledů tím skončila. Zato se mohu pochlubit, že jsem tím dalekohledem skutečně pozoroval, vytrvale a vše co se dalo. Je mi vždy líto těch krásných,pracně postavených nebo draze zakoupených dalekohledů,které někde u soukromníka nebo na lidové hvězdárně či ve škole zahálejí - budovatelský elán a zájem o astronomii se tak často vyčerpají právě když by se mělo začít pozorovat!
Nu, a přihlásil jsem se do (tehdy České) astronomické společnosti. Myslím, že jsem napsal panu Kadavému dojemný děkovný dopis, když jsem si přečetl, že jsem byl přijat za člena. Považoval jsem to za ohromnou poctu, a rovněž za závazek, že musím začít s nějakým solidním pozorováním. Přihlásil jsem se do sekcí meteorické a proměnářské a pozorování v obou mi mnoho dalo pro moji další práci. Ale ještě větší význam nakonec měla početní sekce, kterou doc. Link vedl skutečně výborně. Poznal jsem řadu problémů z různých oborů astronomie, poznal jsem trochu význam matematiky v astronomii, a navíc a hlavně každý pracovník sekce viděl, že práce někam vede a k něčemu je, protože se výsledky včas a dobře publikovaly.
Jinak pro mne ČAS vlastně znamenala dvě jména - dr. Slouka a pan Kadavý. Dr. Slouka uměl přitažlivě a přátelsky psát. Pan Kadavý byl duší Společnosti: trpělivě odpovídal na moje dotazy, posílal balíčky knih, efemeridy komety, pokyny pro pozorování a nevím co ještě. Myslím, že tehdy, za války, udělala ČAS skutečně hodně. Sám si nejvíce cením jednak organisace pozorování, jednak ediční činnosti ČAS - např. takový Schullerův - Novákův atlas byl pro mne pravý poklad.
Ke konci války se začínala "Říše hvězd" tenčit až přestala vycházet docela. Navíc někdy v té době přišel dopis, že ČAS musí zrušit členství členů mladších než 18 let. Chápal jsem, že za tím patrně stojí přinucení Moravcova Kuratoria. Přesto mne to nějak zamrzelo a s nadšením jsem uvítal pokus A. Nováka a jeho skupiny tohle všechno obejít, pracovat, pozorovat a vydávat časopis dál. Tak jsme pozorovali proměnné hvězdy dále, a neperiodický cyklostylovaný věstník "Algol" byl pro mne symbolem mládí, které nekapituluje.
Později jsem vyrozuměl, že věci byly zmotanější a také to,že lidé, kteří pro mne splývali v jedinou jednolitou ČAS se často v názorech i jednání mezi sebou značně rozcházeli. To jsem tehdy nevěděl a upřímně řečeno, kdybych to byl věděl, bylo by mi to dost lhostejné. Vážil jsem si toho, kdo byl ochoten poradit, pomoci, kdo jednal přátelsky a hlavně kdo něco dělal. Řadový člen a prostý zájemce o astronomii se na věci patrně vždycky dívá takhle. Snad jednou přijde čas, kdy se zásluhy i omyly jednotlivců posoudí klidně a spravedlivě, sine ira et studio.
M. Plavec
… Za války prožívala Společnost mnoho těžkostí. Sice velmi rychle vzrůstala. Na každé výborové schůzi bylo přijímáno až několik desítek nových členů. Finanční starosti také nebyly. Ale počet členů koncem války dosáhl čísla 2700, náklad časopisu byl však jen 2000 a nesměl být zvyšován. Byly potíže se zrušováním expedice abonentům a knihkupcům. Nakonec se omezilo přijímání členů do 18 let. Již před touto situací vyřadil výbor ze členských seznamů mladistvé do 18 let, aby se vyhnul spolupráci s nacistickým Kuratoriem pro práci s mládeží. Někteří z nich se však odvolali a vedení Kuratoria nařídilo, aby vyřazení zrušil. Podobně zrušil německý úředník Kulturního odboru hl. m. Prahy usnesení výboru, nevyhovět žádosti tzv.
Radosti ze života o volný vstup do hvězdárny. Konečně Protektorátní úřad v Praze nařídil, aby byl na hvězdárně zaveden při provádění obecenstva německý výklad. Hvězdárna byla veřejnosti přístupna až do února 1945, kdy několik místností na hvězdárně zabrali němečtí vojáci a zůstali tam až do počátku pražského povstání.
… Ač jsem měl svoji práci velmi rád. po určitou dobu hlavně koncem války jsem nebyl s prací v ČAS spokojen. Bylo to v době překotného růstu. Pracoval jsem tehdy 12 až 16 hodin denně, ale nikdy jsem nebyl s prací hotov. To byl strašný pocit. Tehdy zůstalo mnoho dotazů a objednávek nevyřízeno. Dodatečně se za to omlouvám. V kanceláři jen občas vypomáhali někteří členové, zvláště Felix, Slavíček a Anděl. Jednatelskou korespondenci vyřizoval sám jednatel Vlček. Německé úřady však nepovolily další trvalou pracovní sílu. Až do konce války jsem byl prakticky jediným zaměstnancem Společnosti.
F. Kadavý
… Krátce po vypuknutí druhé světové války bylo z podnětu spisovatele Bedřicha Curdy-Lipovského zřízeno při Přírodovědecké společnosti v Ostravě první astronomické středisko tím, že při tomto spolku byla ustavena astronomická sekce, která se po osvobození přeměnila v přímou pobočku ČAS. Jejím ředitelem se stal ing. V. Gajdušek, Surda-Lipovský, neúnavný a zručný organisátor, jejím jednatelem. Tím se má přednášková činnost velmi rozšířila, neboť astronomická sekce pořádala často veřejné přednášky, jednak jednotlivě, jednak v cyklech, v nichž kromě mne přednášeli i jiní členové výboru, např. ing. Gajdušek, zemřelý již ing. dr. J. Klír, učitel Píšala a j. Přednášková činnost se brzy rozšířila i na širší Ostravsko zvl. Místecko-Frýdecko. K přednáškám brali s sebou členové sekce své hvězdářské dalekohledy, takže posluchači měli příležitost, aby mohli pozorovat vesmírná tělesa hvězdářským dalekohledem většinou poprvé vůbec. Kromě činnosti v sekci jsem zastával i funkci knihovníka Přírodovědecké společnosti jako člen jejího výboru.
… V říjnu 1942 jsem byl přeložen do Brna, a to ve funkci správce reálného gymnasia na Křenové ulici, vyhnaného z vlastní budovy do budovy občanské školy na ulici Táborské, v níž se tísnily obě školy. V té době byl v Brně poměrně značný počet členů ČAS, z nichž někteří měli vlastni astronomický dalekohled, např. dr. K. Raušal a K. Čtvrtníček, kteří si dalekohledy zhotovili sami, dr. Oto Obůrka, Rud. Malý a jiní. Avšak k utvoření brněnského astronomického střediska stále nedocházelo, ačkoli byly učiněny pokusy. Já jako několikaletý člen ČAS žijící mimo Prahu jsem vždy těžce pociťoval nemožnost, účastnit se astronomického života v kruhu ostatních členů a zví.návštěv na hvězdárně. Zůstával jsem proto v živém styku s Ostravou, kam jsem dojížděl a účastnil se práce, pokud to bylo možné. Časem za mnou počali do ředitelny docházet mladí zájemci - amatéři se žádosti o radu, případně i o spolupráci.
… A tak začala klíčit myšlenka, že těmto zájemcům je třeba soustavné pomoci a zvl. spolupráce ostatních brněnských astronomů - amatérů založením místního střediska v Brně. Bylo mi zřejmo, že vzhledem k válečným poměrům není na založení nové české organisace pomyšlení, měl jsem však zkušenosti z Ostravy a ty jsem se rozhodl uplatnit.
… S důvěrou očekávaný blížící se konec války naléhal na provedení zamýšleného plánu, aby na prahu obnovení samostatnosti ČSR byla tu již organisace, které by mohl připadnout úkol, zajistit astronomické přístroje a stávající zařízení před zlovolným zničením nebo zašantročením, ať byly kdekoli.
Podnět k založení místního astronomického střediska se naskytl roku 1944, když na 5. května zařadila brněnská pobočka Jednoty čs. matematiků a fyziků péčí tehdejšího jednatele dr. Kahudy do svého pravidelného cyklu přednášek mou přednášku o nových hvězdách roku 1943. Chtěje této příležitosti využít k navázání vzájemných styků mezi brněnskými astronomy, pozval jsem ty, které jsem znal, aby na mou přednášku přišli a pozvali známé. Na přednášce samé jsem pak vyzval přítomné zájemce o astronomii, aby se po přednášce přihlásili ke krátkému pohovoru. Skutečně se přihlásilo dvanáct a náš pohovor vyzněl v souhlasném mínění, že by bylo vhodné, aby také v Brně bylo zřízeno astronomické středisko, které by pracovalo s týmž programem jako ČAS, nejlépe jako její pobočka. Slíbil jsem, že s$ přičiním, aby se tak stalo. Po zkušenostech z Ostravy, jevilo se mi za stávajících poměrů nejvhodnějšlm,založit astronomickou sekci při některém nezrušeném českém spolku v Brně.
… Rozhodl jsem se vyzvat Přírodovědecký klub v Brně, aby zřídil astronomickou sekci. Hlavni jednání jsem pak vedl s jednatelem Přírodovědeckého klubu doc. dr. J. Kratochvílem, který mi v krátkém čase oznámil souhlas a podmínky, které jsou pro takový případ stanovami předepsány. Ihned jsem zahájil nábor, abych získal předepsaný minimální počet nových členů tím, že jsem zaslal pozvání oněm, s nimiž jsem hovořil po přednášce 5. května. Pozvání se setkala s plným úspěchem, neboť všichni se přihlásili za členy nové sekce Přírodovědeckého klubu.
… Potvrzovala se tím zkušenost, že právě těžké doby vedou člověka, aby pozvedal zrak k hvězdám; vždyť i sama ČAS vznikla ve válečném roce 1917 za nejlítějších bojů první světové války, členů přibývalo a mohlo být pomýšleno na svolání ustavující schůze sekce. Ta se sešla 6. února 1945 v místnosti Besedního domu, a to v tzv. čtenářském salonku této, pro český život brněnský tak významné budovy.
A. Peřina
… Red. Čurda stal se nadšeným propagátorem astronomie a brzy založil astronomickou sekci při Přírodovědecké společnosti v Ostravě, která později se stala pobočkou ČAS v Praze. Předsedou byl jsem zvolen já a Čurda jednatelem. Získali jsme pro sekci několik schopných lidí, pořádaly se přednášky, zhotovovaly se dalekohledy atd. Čurda byl výborný organisátor a dovedl okolo sebe shromáždit pracovníky i udržet jejich zájem.
… Přišel však protektorát a brzy na to válka. Mohli jsme se dále scházet, ale naše schůze byly navštěvovány neznámými lidmi a někdy gestapo kontrolovalo legitimace členů. Když byl Čurda uvězněn (byl dlouhou dobu v Terezíně), život spolku se zastavil.
V. Gajdušek