Co lze vidět na noční obloze
Pro jistotu upozorňuji, že skoro všechny objekty na noční obloze jsou neozbrojeným okem nepozorovatelné, protože jsou velmi slabé, navíc většinou mají malý úhlový průměr. Nečekejte tedy, že vám budou galaxie a mlhoviny vypalovat oči. Spíše uvidíte mlhavé obláčky různých velikostí a tvarů. Také nečekejte barvy - nenechte se zmást upravovanými snímky z největších dalekohledů světa (jsou to i několikahodinové expozice opravdu velkými dalekohledy, navíc speciálně upravované). Ale pohled i malým dalekohledem na vlastní oči je lepší, než úžasná fotka - nic nenahradí ten pocit vidět hlubiny vesmíru v přímém přenosu.
Teď tedy to, co nás asi nejvíce zajímá - co všechno lze spatřit na jasné noční obloze:
Planety
Pro pozorování planet je vhodné používat větších zvětšení dalekohledu. Triedrem tedy spatříme planety maximálně jako plošný bod. Jsou sice dosti jasné, ale mají malý úhlový průměr. Při použití dalekohledu, který dovoluje zvětšení alespoń 50x, spatříme prstence Saturnu. Cassiniho dělení vyžaduje zvětšení min. zhruba 80x. Ovšem více než zvětšení ovlivňuje viditelnost detailů chvění vzduchu!
Na Jupiteru lze spatřit detaily v jeho atmosféře - světlé a tmavé pásy, Rudou skvrnu. K vidění jsou také přechody měsíců Jupitera před kotoučem planety a zákryty za planetou.
Uran a Neptun jsou viditelné jako plošné body až při použití větších zvětšení. Jinak se jeví jako modrozelené hvězdy. Venuše, zahalena svou atmosférou, nám neukáže nic detailního. Může se ovšem pyšnit fázemi, které vzhledem k nám jeví, což znamená, že ji můžeme spatřit jako půlkotouček, nebo jen srpek. Merkur je úhlově tak blízko Slunci, že jej lze pozorovat jen někdy, těsně po západu Slunce, nebo těsně před východem Slunce.
Měsíc
Měsíc je vděčným cílem pro každý dalekohled. Již při použití divadelního kukátka můžeme rozlišit detaily na jeho povrchu, předtím nevídané. Měsíc je velmi atraktivní díky svým kráterům o různých velikostech, které nalezneme téměř všude. Při pozorování za čtvrti lze na rozhraní stínu a světla spatřit krátery v plné jejich plasticitě, neboť jsou osvětlovány zboku a jeví se tak daleko mohutnější než ostatní, které jsou osvětlovány více shora.
Hvězdokupy
Jsou to systémy hvězd čítající desítky až miliony hvězd se společným původem. Jsou k sobě vázány gravitací. Kulové hvězdokupy obsahují statisíce až miliony hvězd, uspořádaných do kulového tvaru. Směrem ke středu kulové hvězdokupy hustota hvězd houstne. V dalekohledu se pak hvězdy ve středových oblastech "slijí" do sebe. Sice jsou mnohé úhlově větší než planety, ale i zde je vhodné větší zvětšení. Jsou ovšem i takové (M13, M6, a další), které jsou krásné i v triedru. Otevřené hvězdokupy se již nezhlukují do kulového tvaru, většinou jsou úhlově větší a obsahují podstatně méně hvězd (desítky až stovky). Mezi nejznámější patří Plejády, Hyády a Chí a h Persei.
Mlhoviny
Jsou to oblaka řídkého mezihvězdného plynu a prachu. Velice zjednodušeně řečeno: Emisní mlhoviny září díky ionizaci atomů mlhoviny. Reflexní mlhoviny září, protože rozptylují světlo blízkých hvězd. Většinou jsou úhlově velké (vhodné i pro triedr), ale dosti málo jasné. Planetární mlhoviny jsou rozpínající se obaly (vnější zbytky) hvězd - nemají tedy s planetami nic společného. Úhlově jsou často dosti malé a ne příliš jasné.
Galaxie
Jsou to obrovské systémy hvězd, mezihvězdného prachu a plynu, vázané k sobě vzájemnou gravitací. Na noční obloze se nám jeví jako mlhvané obláčky. U některých můžeme spatřit jejich tvar a strukturu - poznáme, že je to spirála, že se nám jeví z boku, apod. Mezi nejznámější patří M31 (Velká galaxie v Andromedě), která je opravdu velká a dosti jasná - lze ji spatřit za temné bezměsíčné noci pouhým okem. Ke sledování ostatních, méně jasných a velkých je třeba minimálně triedr a temná noc.