Jak šel čas v ČAS
Česká astronomická společnost byla ustavena v bouřlivém období první světové války, což bylo zdůrazněno i v prvním čísle ,,Věstníku" Společnosti. V té době to byl čin opravdu úctyhodný a zároveň velmi statečný, protože poměry v Rakousku-Uhersku rozvoji české kultury a vědy krajně nepřály. Navíc se v této věci velice angažovali dva členové tzv. ,,České Mafie", Josef Frič a František Nušl a její první jednatel byl již v květnu 1918 vypovězen z Prahy pro činnost válečnému vedení monarchie nebezpečnou. Společnost může být dodnes hrdá na tyto své začátky, kdy její první členové v tak nebezpečné době pomáhali v národním odboji. A pokud si připomeneme ještě slovenského hrdinu naší národní revoluce Milana Rastislava Štefánika, máme dokonalý obraz toho, jaký lví podíl měla česká astronomie v dějinách osvobození našeho národa.
Hned v začátcích své činnosti po státním převratu byla Společnost u prvního významného činu. Jaroslav Štych vzpomíná: ,,Nějaký den krátce po 28. říjnu povšiml jsem si zvláštního zjevu na observatoři Klementinské, která byla ještě v užívání německé univerzity. Její zřízenec Čech pan Hlavatý dával každé poledne z balkonu Klementina polední časové znamení praporcem v černožlutých barvách. Po 28. říjnu užíval však najednou praporce bílého."
František Nušl též neváhal a ihned telefonoval panu Josefu Fričovi, že Klementinská hvězdárna (do té doby ,,K. u. K. Sternwarte in Prag") by měla být převzata jako státní ústav do majetku československé republiky. Po poradě mezi Josefem Fričem a Františkem Nušlem byla stylizována žádost, kterou Ing. Jaroslav Štych napsal na okně Obecního domu, kde bylo sídlo národního výboru a která pak byla předložena národnímu výboru prostřednictvím dr. Vrbenského (pozdějšího ministra). Vše se podařilo a hvězdárna byla z moci československé vlády převzata profesorem Františkem Nušlem a dr. Jiřím Kavánem od tehdejšího ředitele dr. Preye, profesora německé univerzity. Prozatímním správcem a později ředitelem československé státní hvězdárny byl ustanoven profesor Nušl.
V dalších letech plynul život ČAS klidnějším tempem. Prvořadým úkolem bylo vydávání časopisu a především zřízení lidové hvězdárny. Obojí provázely nemalé starosti. V tomto období přibývalo členů ČAS ročně téměř po stovkách a každoročně se na jaře a na podzim konaly populární i vědecké přednášky. V březnu 1918 vyšlo tiskem první číslo ,,Věstníku České astronomické společnosti". Tento Věstník o rozsahu osmi stran vycházel čtvrtletně s astronomickou zprávou a přílohou Karla Anděla: Souhvězdí naší oblohy. Věstník vycházel dva roky (1918 - 1919) a články v něm publikovali profesor František Nušl, dr. Arnošt Dittrich, Josef Petrák, Karel Novák, Růžena Studničková a další. Později Věstník radikálně změnil svou podobu a především název a na svět vykoukly první známé Říše hvězd. Název byl přijat jako upomínka na velmi populární knihu ,,Z říše hvězd" (autor dr. Gustav Gruss, vydaná roku 1897). Jako redaktoři se vystřídali tito členové výboru: Věstník - Jaroslav Štych, Říše hvězd - Josef Petrák, Jindřich Svoboda (ročník II. , 1921, č. 1 - 10), Karel Anděl, Josef Hraše (ročník III. , 1922, č. 1 - 10), čtyři další ročníky (IV. - VII. , po šesti číslech v letech 1923 - 1926) vyšly za redakce dr. Bohumila Maška. Pak byl osm let velmi obětavým redaktorem dr. Otto Seydl (ročník VIII./1927 - XV./1934) a od roku 1935 vedl redakci dr. Hubert Slouka.
První předseda ČAS, profesor Jaroslav Zdeněk (* 3. dubna 1837), stejně jako jeho nástupce, dr. Kazimír Pokorný se nedočkali postavení hvězdárny. První zemřel v roce 1923, zanedlouho poté, co ho Společnost zvolila svým prvním čestným členem 14. března 1921) a dr. Pokorný zemřel ve věku pouhých 63 let 27. února 1926. Na valné schůzi ČAS 15. března 1926 byl pak zvolenou novým předsedou ČAS prof. dr. František Nušl.
V době, kdy československá republika a česká astronomie měly již svůj stánek Uranie zásluhou ČAS, byla Společnost sama ještě daleko od uskutečnění svého cíle - zřízení lidové hvězdárny. Tato myšlenka byla znovu oživena tragickou smrtí Milana Rastislava Štefánika 4. května 1919. Doktor Hraše podal tehdy návrh, aby tato budoucí hvězdárna byla pomníkem tohoto hrdiny a nesla jeho jméno. Byl založen ,,Fond Štefánikův" při ČAS, jehož protektorem se stal T. G. Masaryk a předsedou generální inspektor československé armády básník Josef Svatopluk Machar. Po celé republice se konaly sbírky k uctění památky M. R. Štefánika, které byly odevzdávány tomuto fondu. Velkorysý plán k vybudování hvězdárny vypracoval zakládající člen ČAS Ing. Josef Záruba-Pfeffermann. Tento plán ovšem zatím zůstal nedostižným snem, protože ani sbírka ani dary nestačily k tomu, aby ČAS mohla začít hvězdárnu budovat.
Společnost se tedy prozatím musela spokojit mnohem skromnější skutečností. V letech 1920 - 1922 měla prozatímní hvězdárnu v Havlíčkových sadech v jeskyni, právě pod místem, kde ještě do roku 1911 stála hvězdárna Šafaříkova, tehdy již navždy opuštěna svým majitelem. Pro populární přednášky byl v Havlíčkových sadech umístěn pětipalcový (95 mm) Heydův dalekohled, který se na terasu vysunoval po koleji. Dalekohled však velice trpěl vlhkem jeskyně a jinými nepříznivými vlivy prostředí a proto bylo pozorování zrušeno. Na jaře roku 1926 podal tehdejší náměstek primátora Skála v radě hlavního města Prahy návrh, aby Praha pamatovala ve svém rozpočtu na zřízení lidové hvězdárny. Ing. Jaroslav Štych spolu s profesorem Nušlem a Josefem Klepeštou se ihned šli informovat k dr. Skálovi, o co se přesně jedná. Zjistili, že jde o stavbu Zeissova planetária v Praze, tedy o věc, jejíž náklady zařizovací a udržovací by šly do miliónů. Výše jmenovaní zástupci ČAS proto bez váhání navrhli, aby město Praha postavilo raději lidovou hvězdárnu v menších rozměrech, například v Riegrových sadech u hřiště na nejvyšším bodu a ČAS že pro ni bez náhrady zapůjčí své přístroje, jichž tehdy měla už za téměř 200 000 Kč. Peníze byly vesměs získány ze zmiňovaného Štefánikova fondu. Návrh byl přijat a do rozpočtu hlavního města Prahy byl zařazen obnos 200 000 Kč na postavení lidové hvězdárny. Snaha astronomů byla též účinně podporována městským osvětovým výborem, hlavně jeho přednostou ústředním radou Jarolímkem a referentem městské rady profesorem Žípkem a na doporučení tehdejšího přednosty sadového úřadu vrchního rady Ing. O. Uhra se upustilo od původního záměru stavět hvězdárnu v Riegrových sadech (v místech, která byla majetkem vinohradského Sokola a kde měla být postavena v nejbližší době tělocvična a hřiště) a v úvahu začal přicházet Petřín. Říkalo se, že tehdy vedl astronomy sám duch tepelského kanovníka Martina Aloise Davida (1757 - 1836), profesora astronomie a ředitele hvězdárny v Klementinu, který při návštěvě hvězdáře Bodea z Berlína v Praze vedl svého hosta v červenci 1818 na Petřín a ukazoval mu místo, které si vyhlédl pro hvězdárnu, slíbenou rakouskou vládou. Iluze Davidova a sny ČAS se staly skutečností teprve roku 1927, kdy se ČAS podařilo přesvědčit radu hlavního města Prahy, aby pro tento účel propůjčila domek č. p. 205 na Petříně a věnovala pro jeho adaptace 200 000 Kč, ze kterých byla konečně zbudována Lidová hvězdárna Štefánikova. Již v zimě 1927 byla na její střeše konána první pozorování a 24. června 1928 byla pak slavnostně otevřena veřejnosti za hojné účasti pražských i mimopražských občanů. Téhož roku se ČAS podařilo získat i největší dalekohled po zemřelém hvězdáři - amatérovi Rudolfu Königovi za 80 000 Kč, z nichž 20 000 Kč věnoval T. G. Masaryk. První hvězdárenskou kopuli (východní) brzy doplnily dvě další.
ČAS se tedy splnil její sen, který byl završen roku 1936 dvěma vyslanými zahraničními výpravami za úplným zatměním Slunce, na které se do té doby mohly vypravit pouze velké observatoře bohatých států světa. Čtyři členové ČAS odjeli za Kavkaz na pokraj Kirgizské stepi, kde, opatřeni českými přístroji: dalekohledy, Nušlovým diazenitálem a hranolem Rolčíkovy výroby, fotografovali bleskové spektrum a druzí tři se vydali až do Japonska, odkud přivezli stejně bohatou kořist z tohoto vzácného úkazu.
Heny Zíková - březen 2002 - Zveřejněno v Kosmických rozhledech 1/2002
Použitá literatura:
ŘH - roč. IV. [1923], str. 65 - 66, K uctění památky Štefánikovy [autor neuveden]
ŘH - roč. VIII. [1927], str. 7 - 10, Ing. Jaroslav Štych - ,,Lidová hvězdárna města Prahy"
ŘH - roč. VIII. [1927], str. 99, Ing. Jaroslav Štych - ,,Lidová hvězdárna v Praze"
ŘH - roč. XVII. [1936] , str. 130, dr. Vladimír Guth - ,,Československá výprava za slunečním zatměním do SSSR"
ŘH - roč. XVII. [1936], str. 132 - 135, dr. Hubert Slouka - ,,Československá výprava za slunečním zatměním do Japonska"
ŘH - roč. XVIII. [1937], str. 210 - 218, Ing. Jaroslav Štych - ,,20 let České astronomické společnosti"
ŘH - roč. XX. [1939], str. 80 , Návrh Ing. J. Záruby - Pfeffermanna na Štefánikovu hvězdárnu na Petříně
ŘH 1921 - 1940 Zprávy Společnosti
Etc.