Kometa C/2001 Q4 (NEAT)
Kometa C/2001 Q4 (NEAT) byla objevena 24. 8. 2001 astronomy S. H. Pravdem, E. F. Helinovou a K. J. Lawrencem, pomocí teleskopu na Mt. Palomaru (1,2m Schmidtova komora). V okamžiku objevu se kometa jevila jako slabý obláček, o jasnosti 14,5 mag., a fyzicky se nacházela ve vzdálenosti 10 AU od Slunce. Od okamžiku objevení komety docházelo ke zpřesňování její dráhy sluneční soustavou, a stále více bylo zřejmé, že její jasnost bude dostatečná pro pozorování pouhým okem nebo malými dalekohledy. Dnes již víme, že se předpověď jasnosti komety pro pozorování pouhým okem splnila, a tak se můžeme těšit na krásnou podívanou.
7. května 2004 prochází kometa periheliem, tedy místem, kdy dojde k jejímu největšímu přiblížení ke Slunci. V té době je několik stupňů severovýchodně od nejjasnější hvězdy oblohy Sírius. Dále kometa putuje přes souhvězdí Vlka do Jednorožce a 10. května do Malého psa. Dále bude kometa postupovat přes souhvězdí Raka, až vstoupí koncem května do souhvězdí Velké medvědice, jinak známého též jako Velký vůz. To však bude jasnost komety nižší a pro její pozorování bude zapotřebí alespoň malý dalekohled. Vytrvalým pozorovatelům s větším dalekohledem nebo návštěvníkům hvězdáren bude umožněno pozorování komety i v dalším období, a to přibližně až do konce července.
Co to vlastně je kometa? Kometa je nejčastěji přirovnávána ke špinavé sněhové kouli. Ve většině případů se jedná o těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce zpravidla po značně eliptické dráze s periodou několika let až tisíc roků. Prakticky veškerá hmotnost, která činí 1012-1018 kg, je soustředěna v jádru o velikosti v řádu několika kilometrů. Při přiblížení ke Slunci se materiál z jádra komety vypařuje a tvoří komu, tedy prachovo-plynný obal kometárního jádra, který se tlakem slunečního záření může protáhnout na ohon dlouhý až 108 km. Kometární jádra jsou složena ze zmrzlé vody, oxidu uhelnatého, čpavku, oxidu uhličitého a prachových částic. Původ komet se vysvětluje několika způsoby. Předpokládá se, že komety vznikají v mezihvězdném prostoru, z kterého se čas od času některé trefí do sféry gravitačního působení Slunce, které je pak může gravitačně zachytit. Jako další původ komet se uvádí hypotéza Oortova pásu, kde se kometární jádra a další menší objekty zformovaly při vzniku sluneční soustavy a představují tak původní (nepřetvořený) materiál ze kterého se sluneční soustava formovala.