Úkazy na obloze v lednu 2023

28.12.2022 20:16

Na začátku roku 2023 bude pokračovat nejlepší viditelnost planety Mars, což bude na dlouhá léta naposledy, kdy je tak dobře vidět. Leden a únor přinese „mikroúplňky“. Venuše bude jako večernice nejlépe pozorovatelná od února do dubna. V dubnu se k Venuši na večerní obloze přidá Merkur. Ještě lepší viditelnosti dosáhne Merkur v ranních hodinách na přelomu září a října. Srpen přinese dva superúplňky a přestože druhý z nich budeme nazývat modrým, Měsíc při něm bude bílý, maximálně načervenalý při obzoru. Během svátečního říjnového úplňku proběhne částečné zatmění Měsíce. Podzimní oblohu opět ozdobí vzdálené planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. S blížícím se závěrem roku rozzáří oblohu tradiční přírodní ohňostroj – meteorický roj Geminid, pro jehož pozorování budou v roce 2023 ideální podmínky.

 

Počátkem ledna oblohu protnou meteory roje Kvadrantid. Ráno nízko nad jihovýchodním obzorem je možné zahlédnout Merkur, večer nízko nad jihozápadním obzorem Venuši a Saturn, k nimž se 23. 1. přidá tenký srpek dorůstajícího Měsíce. Dominovat bude dvojice jasných planet – Mars a Jupiter.  Zmiňme ještě 50. výročí přistání sovětské sondy Luna 21 na Měsíci. Ta na jeho povrch 15. ledna 1973 dopravila druhý ze sovětských měsíčních roverů – Lunochod 2.

Mars v největším lesku … příště až v roce 2025

Po většinu noci kromě rána svítí na obloze nápadně rudý a nápadně jasný Mars. V opozici se Sluncem a v nejmenší vzdálenosti od Země (81,5 milionu kilometrů) byl Mars v prosinci roku 2022. Ale v lednu jsou stále ještě výborné podmínky na pozorování čtvrté planety Sluneční soustavy. Dvakrát se s ní v lednu setká Měsíc, v obou případech v souhvězdí Býka – nedaleko Marsu s Měsícem díky tomu najdeme také Aldebaran – hvězdu, která má podobnou barvu jako Mars – a hvězdokupu Plejády.

 

 

 

 

Až do května bude Mars nad naším obzorem po většinu noci nebo po celou první polovinu noci (večer), ale bude postupně slábnout a vzdalovat se od Země. Pro letošní rok je tedy Mars právě v lednu nejen v největším lesku, ale je také šance spatřit dalekohledem na jeho kotouči nejvíce detailů.

Zajímavostí je, že díky skládání pohybu Země a Marsu na oběžných drahách okolo Slunce se opozice – situace, kdy je Mars na pozemské obloze naproti Slunci a zároveň je nejblíže Zemi – opakuje po dvou letech a téměř dvou měsících. Zpravidla se tedy těšíme z opozice Marsu každý druhý rok. Tentokrát však po opozici z roku 2022 přijde ta následující až v roce 2025. Máme tedy před sebou dva roky bez opozice (Marsu). Pro politiky možná sen, pro astronomy dlouhé čekání.

 

 

První vydatnější meteorický roj roku poněkud ruší Měsíc

Na začátku ledna pravidelně protínají oblohu světelné stopy „padajících hvězd“ – meteorů z roje Kvadrantid. Vylétají ze souhvězdí Pastýře, což je první zvláštnost spojená s tímto rojem. Obvykle se meteorické roje jmenují podle souhvězdí, v němž se nachází tzv. radiant. V tomto případě to přestalo být pravdou, když Mezinárodní astronomická unie v roce 1930 schválila 88 souhvězdí, která dnes používáme, a souhvězdí Zedního kvadrantu, které se nacházelo v severní části dnešního souhvězdí Pastýře, zaniklo. Zůstalo nám jen jméno meteorického roje. Druhou zvláštností je, že mateřským tělesem není kometa, ale asteroid, který byl objeven až ve 21. století. Zatím nemá jméno, jen číslo v katalogu asteroidů (196 256). Předběžné označení 2003 EH1 nám prozradí rok objevení – letos v březnu tomu bude teprve 20 roků, co o něm víme. Kvadrantidy ale uvidíme v lednu. V roce 2023 připadá jejich krátké maximum na noc ze 3. na 4. leden, kdy budeme sledovat Měsíc blížící se do úplňku v blízkosti Marsu. Právě Měsíc bude pozorování padajících hvězd poněkud rušit. Zapadá 4. 1. okolo páté hodiny ranní, tedy v době, kdy má nastat maximum Kvadrantid slibujících až 100 meteorů za hodinu. Souhvězdí Pastýře, z nějž vylétají je naštěstí na opačné straně – na východě. Po západu Měsíce se ale brzy začne rozednívat.

Kolik má Jupiter milenek?

Nejvyšší mezi bohy starověkých Římanů byl Jupiter. Od řeckého Dia převzal mnoho kompetencí a jednu pozoruhodnou zálibu – často a rád navštěvoval princezny, královny, krásné dívky… Jméno římského krále bohů nese i král mezi planetami – Jupiter.

 

Když Galileo Galilei v roce 1610 publikoval svůj objev měsíců obíhajících okolo Jupiteru, nedal jim jména. Ve svých záznamech je jen čísloval. Dnes používaná jména Io, Europa, Ganymed a Callisto navrhl německý astronom Simon Mayr. Byl o devět let mladší než Galilei a dnes je známější pod latinizovaným tvarem příjmení Marius. Narodil se 10. ledna 1573 v bavorském Guzenhausenu. Letos v lednu tedy slavíme 450. výročí jeho narození. Mayr byl konkurentem Galileiho. Dokonce tvrdil, že pozoroval měsíce Jupiteru dříve. Nepředložil však věrohodné záznamy, takže čtyřem největším z Jupiterových měsíců se dnes říká „galileovské“. Jejich jména ale pocházejí o Simona Mayra.

 

A kde vzal Mayr inspiraci? Malé hvězdičky obíhající okolo obřího krále bohů pojmenoval po jeho milenkách a milencích. Dnes (prosinec 2022) čítá seznam měsíců Jupiteru osmdesát potvrzených a jeden, který je třeba ještě sledovat, aby byl definitivně zařazen. Pojmenovaných je 57 z nich. To je opravdu hodně, ale vzhledem k Jupiterově pověsti zřejmě nebude se zdroji jmen pro jeho měsíce problém ani v budoucnosti.

Jupiter a Ganymed, Česká astrofotografie měsíce září 2022, foto: Karel Sandler