Vyhlížejte barevné soumraky, stojí za nimi sopka

jako když hoří nebe

 

Slunce zapadne a jen pár minut na to se podél západního obzoru rozzáří syté oranžové, červené a karmínové odstíny. Trvá to jen pár desítek minut a pak nebe úplně pohasne. Někdy se nad obzor vztyčí výrazné paprsky, které trčí jako prsty od směru, kde se před několika minutami s námi rozloučila naše mateřské hvězda. Co to vlastně pozorujeme?

 

Výrazné karmínové odstíny vycházejí z rozptylového efektu slunečního záření na drobných částicích, které kalí vyšší vrstvy naší atmosféry (zhruba ve výšce 15-20 kilometrů). Tyto drobné částice putují vysokými stokilometrovými rychlostmi vlivem větrných poryvů nad velkou plochou severní zemské polokoule ve strukturách jakýchsi hutsších a řidších vln a postupně se rozmělňují. Jejich původem je především sopka Raikoke na Kurilských ostrovech, v průběhu léta ovšem vzduch nasytily prachové částice z dalších sopečných erupcí na Zeměkouli. Nezvyklé "prsty" pak nazýváme krepuskulárními paprsky, které vznikají průnikem slunečních paprsku na vršcích kupovite oblačnosti. Světlo paprsků se opírá o sopečný prach a ten jejich zář rozptylem světla zvýrazňuje.

 

 

 

 

Malá sopka, velké divadlo

 

Vulkán Raikoke na Kurilských ostrovech leží v neobydlené oblasti Ochotského moře, asi 950 kilometrů východně od ruského pobřeží. Ostrovní sopka měří asi 2,5 kilometru na šířku a sahá přibližne 550 metrů nad úroveň moře. Poslední zaznamenaná výrazná erupce se odehrála v roce 1924. Tedy až do letoška.

 

Silnou sérii erupcí, které vyvrcholily 22. června 2019 ve 4 hodiny tamního času, se do vzduchu dostalo několik milionů tun sopečného popela včetně oxidu síry. Sopečný oblak se díky opravdu velkému uvolnění energie dosápal do výšky nad 17 kilometrů nad zemí a začal putovat východním až severovýchodním směrem. O rozptyl prachu se pak postaraly větrné poryvy ve vrchní troposféře a stratosféře, kde se prach rozkládá doposud. Fantazií je, že erupce nepřinesla žádné katastrofické následky, ba naopak - mimo romantické soumraky focené po celém světě se výbuch samotné sopky podařilo zaznamenat z paluby Mezinárodní kosmické stanice ISS.

V průběhu léta pak došlo ještě k další sopečným erupcím, zejména pak na jižní polokouli u sopky Ulawn 3. srpna 2019 na Papui-Nové Guinei. Její prach poslední týdny ovlivňuje odstíny soumraků v rovníkových a jižních oblastech naší planety.

 

 

Případy z minulých let

Pokud vás zprávy o silných sopečných erupcích, sopečném popelu a dalších aspektech vulkanické aktivity poněkud znepokojují, buďte v klidu. Sopečná činnost na celé Zeměkouli není o nic výraznější než v minulých letech, pozornost si získávají jen díky oněm soumrakům, neboť sopečný prach se případě letních erupcí dostal jen o něco výš do ovzduší. Ostatně ani jejich pozorování není ojedinělé, za posledních 11 let jsme i nad Českem pozorovali hned několik podobných případů.

Asi nejznámějším a nejvýraznějším z nich byl nasvícený prach z aljašské sopky Kasatochi, jejíž erupce na počátku srpna 2008 přinesla nejen úchvaná nebeská představení, ale dokonce znatelné potemnění v zemském stínu při zatmění Měsíce 16. srpna toho roku. V roce 2009 jsme pak měli další dva případy, v dubnu toho roku rovněž aljaškou sopku Mt. Redoubt a v červnu toho roku pak kurilský stratovulkán Saryčev. V roce 2011 k nám dokonce doputoval prach ze severoafrocké sopky Nabro, ruku v ruce se saharským pískem. Ve všech čtyřech  případech se nad Českem rozehrála barevná nebeská představení v podobě sytých barev během soumraků a rozbřesků, která trvala až několik měsíců. Ostatně, prohlédnout si je můžete v archivních čtenářských galeriích na Astro.cz.

Raritka: Prach z Raikoke ztmavil i červencové zatmění

Pokud jste pozorovali avizované částečné zatmění Měsíce 16. července (mimochodem, přesně na 50 výročí startu Apolla 11), mohlo vám případat, že bylo poměrně tmavé. Zejména v první polovině průběhu. Samozřejmě v jasu Měsíce pří zatmění hrála významnou roli jeho výška nad obzorem, nicméně mnozí fotografové svými výsledky potvrzují, že nešlo jen o optický klam. Zejména v druhé půli úkazu, kdy Měsíc pomalu vystupoval ze zemského stínu, se jak dalekohledem, tak i pouhým okem dalo poznat, že západní polovina zemského stínu je nápadně tmavší. Právě v tom směru se do zemského stínu promítala na Měsíc oblast, kde byly sluneční paprsky více pohlceny sopečným popelem v zemské atmosféře. Jak Měsíc proplouval zemským stínem směrem k východu, tmavá oblast se přesouvala přes jeho severní část zleva doprava. Na fotografiích, které nejsou "znásilněné" neuváženými jasovými úpravami, je to dosti patrné.

 

 

 

 

Pošlete nám fotografie

Poerupční soumraky budou jistě trvat následující dny, týdny, možná i měsíce. V případě zmíněné Kasatoshi se barevné soumraky objevovaly ještě 7 měsíců po erupci samotné sopky. Proto jistě buďte připraveni i s foťákem a soumračné fotografie nám zašlete do redakce. Samozřejmě pokud jste již podobné úkazy zaznamenali v minulý týdnech, budeme rádi, když se o ně podělíte také. Sejde-li se snímků více, vytvoříme čtenářskou galerii. Rovnež nezapomeňte na fotografickou soutěž Nebeské kouzlení, kde si právě takovéto snímky najdou jistě své favority.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceweather.com: Perupční soumraky ze sopky Raikoke
[2] ISS zaznamenala výbuch sopky Raikoke
[3] Spaceweather.com: Proč jsou soumraky zbarvené do fialova?
[4] Archivní čtenářské galerie Astro.cz
[5] Nejnovější fotografie čtenářů
[6] Fotografická soztěž Nebeské kouzlení
[7] Galerie soumraků na Ukazy.astro.cz
[8] Celosvětová galerie na Spaceweather.com