Vznik impaktních kráterů
Samotný impaktní proces, při kterém impaktní kráter vzniká, se dá rozdělit do tří fází.
1. Dotyk a stlačení
Je nejkratší ze všech fází a začíná při něm předávání energie a hybnosti do podloží zasaženého tělesa. Od místa dotyku se šíří rázová vlna – dopadajícím tělesem i podložím cíle dopadu. Obě tělesa jsou stlačována (až na tlak několika gigapascalů), prudce se ohřívají a dopadající těleso brzdí. Materiál cíle i dopadajícího tělesa se vlivem zahřátí roztaví a částečně vypaří a ve formě rychlých výtrysků je vyvržen po balistických drahách do stran. Během této fáze dojde přenosu energie a hybnosti do podloží cíle v místě dopadu.
2. Vyhloubení kráteru
Elastický rozžhavený materiál „odtéká“ z místa dopadu do stran. Podle velikosti dopadajícího tělese může tato fáze trvat jen několik sekund až minut - čím větší je dopadající těleso, tím větší množství materiálu bylo roztaveno a jeho „odtok“ tak trvá déle. Velikost kráteru je 10krát až 15krát větší než je velikost tělesa před dopadem.
3. Závěrečné dotváření vyhloubeného prostoru
Po dopadu výtrysků materiálů z první fáze a po zastavení „odtoku“ taveniny se materiál začne vlastní tíhou vracet zpět do vyhloubeného prostoru. Stlačené podloží cíle v místě dopadu pod dnem kráteru elasticky vypruží nahoru. U kráterů malých velikostí dojde jen k sesutí materiálů se stěn kráteru. U velkých kráterů kromě toho stlačené podloží vypruží zpět a dojde k vytvoření středového kopce. Usazením vyvrženého materiálu, vytvořením okraje a případně středového kopce je celý proces ukončen. V některých případech může u největších kráterů a pánví trhlinami v rozpraskaném podloží docházet k pronikání magmatu ze žhavého nitra cíle do dna kráteru a zalít jeho dno. U největších impaktů na Měsíci tak došlo k vytvoření měsíčních moří (mare).
