Zakázaný astronom
Jmenoval se Antonín Bečvář. Vykonal práci, kterou využívali astronomové po celém světě, přesto byl v nemilosti komunistického režimu.
Antonín Bečvář patří mezi nejvýraznější osobnosti československé astronomie vůbec. Narodil se ve Staré Boleslavi v roce 1901 a připomínáme si tak tento měsíc 110. výročí jeho narození. Celý svůj život zasvětil astronomii a částečně i meteorologii. Ve svém životě, který trval 64 let, toho dokázal nesmírně mnoho. Kdyby býval žil v období klidu a nikoli komunistického režimu, řešil by možná jen otázky spojené se svým chatrným zdravím a nikoli řadu životních proher a podrazů. Osobnost Antonína Bečváře připomněl pro Český rozhlas Leonardo Ing. Štěpán Kovář, autor knihy „Antonín Bečvář - astronom, který miloval mraky“.
Snad žádný začínající pozorovatel noční oblohy se neobešel bez Bečvářových atlasů oblohy. V čem spočívá význam těchto atlasů, kterými se proslavil po celém světě?
Jeho atlasy noční oblohy patří k tomu nejlepšímu, co kdy v kartografii hvězdné oblohy vzniklo. S jejich tvorbou začal po druhé světové válce a záhy se staly skutečným fenoménem, který Bečvářovo jméno proslavil po celém světě. Atlasy vytvořil celkem čtyři, byly to Atlas Coeli (1948) s katalogem (1951), Atlas Eclipticalis (1958), Atlas Borealis (1962) a Atlas Australis (1964). Ten první byl určen široké astronomické veřejnosti, zatímco ty další tři byly podrobnější a využívali je spíše odborníci. Atlasy se rozšířily do celého světa a slavily ohromný úspěch – byly úplné, přehledné a přesné. Bečvář se bohužel toho úspěchu dožíval víceméně v ústraní své malé Brandýské hvězdárny.
Antonín Bečvář si coby astronom našel činnost i při zatažené obloze – fotografoval mraky. Co bylo jeho cílem?
Antonín Bečvář byl všestranný člověk a neobyčejný systematik. On si zaznamenával kolikrát kde ve kterém městě byl, kolik kroků na které procházce učinil. Tato jeho vlastnost se prolíná celým jeho dílem, ať to jsou jeho hvězdné atlasy nebo Atlas horských mraků. On zkrátka nedokázal fotit si jen pro radost, on v těch mracích hledal systém a řád. Velice ho zaujaly mraky na Skalnatém plese, kde působil. Jeho Atlas horských mraků se stal fenomenálním dílem. Vyšel v roce 1953, tedy tři roky předtím, než Světová meteorologická organizace klasifikovala oblaka a než vydala nějaký ucelený přehled. Antonín Bečvář na tomto projektu pracoval celkem třináct let. Shromáždil tisíce fotografií, z nich vybral asi 170 a ty publikoval ve svém atlase. Nešlo mu přitom jen o mraky, jeho fotografie mají i svou estetickou stránku a zachycuje mraky v kontextu s přírodou Vysokých Tater.
Kromě atlasu hvězd a mraků, čím dalším se Antonín Bečvář zabýval?
Od samého počátku byl nadšeným astronomem amatérem, který přerostl v profesionála číslo jedna československé astronomie před válkou a i po druhé světové válce. Pozoroval Měsíc, věnoval se astronomické fotografii, jeho snímky tehdy udivovaly čtenáře astronomického časopisu Říše hvězd. Kromě pozorování planet se zabýval kometami, jednu z nich objevil a nese dodnes jeho jméno. Věnoval se také pozorování Slunce nebo meteorických rojů. Chtěl bych zdůraznit, že kromě odborné astronomické práce se zasloužil o výstavbu nejvýše položené observatoře v tehdejším Československu v Tatrách na Skalnatém plese a tím položil základy moderní slovenské astronomie.
Už jste zmínil, že jeho život nebyl lehký. Jakým překážkám musel čelit?
Antonín Bečvář jednak čelil překážkám spojeným se svým zdravím. Od mládí byl sužován různými nemocemi, ale možná právě toto mu dodávalo tu ohromnou sílu a dokázal mnohé. Když v roce 1937 odjel do Vysokých Tater, tak na hotelové terase postavil svoji první vysokohorskou observatoř. Snil o další veliké a ta se mu podařila postavit v roce 1943. To bylo období, kdy řešil technické překážky. Potom v roce 1945 musel čelit překážkám se záchranou hvězdárny před ustupující německou armádou. V roce 1951 úspěšný a světově uznávaný vědec Antonín Bečvář byl ze svého Skalnatého plesa odvolán. Vrátil se zpět do Brandýsa, kde zcela stranou oficiálního astronomického světa pracoval na svých hvězdných atlasech. Překážky ale přicházely dál. Např. v roce 1952 byl pozván Mezinárodní astronomickou unií do Říma na kongres, ale bylo mu zakázáno vycestovat. Stáhl se úplně stranou, ale nevzdal se své práce a pokračoval na trilogii svých hvězdných atlasů. Poslední díl dokončil rok před svou smrtí a tím své dílo uzavřel.
Říká se, že významného člověka poznáme podle toho, že je po něm něco pojmenováno. Jak je na tom v tomto ohledu Antonín Bečvář?
Antonín Bečvář byl poctěn snad všemi možnými poctami, které se astronomům mohou dostat. Jmenuje se po něm kráter na Měsíci, kometa, kterou objevil a jmenuje se po něm i planetka. A také se po něm už deset let jmenuje poměrně významná cena pro mladé studenty ve věku od 18 do 26 let, kteří něco v přírodních vědách udělali významného nebo se o něco významného zasloužili. Tuto cenu každoročně předává společnost v Brandýse nad Labem, která také nese jeho jméno. Takže myslím, že toho je docela hodně, co nese Bečvářovo jméno. Ale chtěl bych dodat, že před koncem éry komunistického režimu byl Antonín Bečvář nežádoucí osobou, a když se v roce 1970 po něm pojmenovávala hvězdárna v Mostě, tak to byl veliký čin, ke kterému bylo tehdy potřeba mnoho odvahy.