Sluneční sekce ČASu slaví stoleté výročí svého vzniku. Při této příležitosti vychází náš malý sborník, který přináší informace o některých současných i minulých aktivitách. Ke svému nemalému překvapení jsem si uvědomil, že se ze mne stal (bez mého přičinění), pamětník, a že jsem v tomto okamžiku asi nejstarším žijícím předsedou sluneční sekce. Při této úvaze jsem zohlednil léta výkonu funkce i vlastní datum narození Snad mne to alespoň trochu opravňuje k následujícím větám, jimiž bych rád tento sborníček uvedl.
Kdybych měl, po prolistování tohoto sborníku, popsat své pocity jednou jedinou větou, asi bych napsal, že mi současná podoba i současné aktivity sluneční sekce dělají skutečnou radost. Oceňuji hlavně šířku témat, kterými se ve sborníku členové sluneční sekce zabývají. Zároveň jsem velmi pyšný na to, že se současná sluneční sekce stala neodmyslitelnou a pevnou součástí ČASu se standardním rozpočtem, pravidelně voleným výborem a samozřejmě i předse-dou. Je radostí sledovat práci aktivních kmenových i hostujících členů, kteří se s nadšením podílejí na činnosti sekce a obohacují ji kvalitními výstupy. Tak tomu v minulosti bohužel vždy nebylo. V době, kdy jsem po Dr. Ladislavu Křivském vedení sekce přebíral, vypadala totiž organizační struktura ČASu jinak, než jak ji známe dnes. Základní organizační jednotkou společnosti byly místní pobočky. Odborné sekce sice formálně existovaly, ale byly spíše jakousi nadstavbou, bez potřebného a rovnocenného zakotvení ve struktuře společ-nosti. Členové společnosti při vstupu do ČASu deklarovali svůj zájem o to, ve které z existujících sekcí by chtěli pracovat, ale v době papírových formulářů a kartoték měl předseda sekce jen velice omezený aktuální přehled o své „členské“ základně. Řízení a kontrola činnosti, stejně jako možnost kontaktu se členy sekce, byly, v době neexistující elektronické pošty, mobilních telefonů a internetu, jen velice omezené.
A právě tyto skutečnosti pak vedly k tomu, že hlavní náplní funkce předsedy sluneční sekce byla spíše konzultační činnost a metodická (+ jiná) pomoc při realizaci některých pozorovacích (fotografických a radioastrono-mických) slunečních projektů. Ty se vesměs realizovaly ve spojení s některou z tehdejších „lidových hvězdáren“. Pomáhaly se zajištěním potřeb přednášejících na seminářích se sluneční tématikou. Zmíněná pomoc při různých pozoro-vacích experimentech (fotografování detailů skupin slunečních skvrn, regi-strace slunečního radiového šumu atp.) spočívala často i ve zprostředkování zapůjčení techniky patřící slunečnímu oddělení ondřejovské observatoře a v poskytnutí potřebného, tehdy naprosto nedostatkového, fotografického materiálu. To vše by nebylo možné bez podpory, porozumění a tolerance ze strany tehdejších vedoucích slunečního oddělení ondřejovské observatoře. Dodatečně jim za to patří mé velké poděkování.
V době, kdy jsem byl předsedou sluneční sekce, spočívala podpora pozorování sluneční fotosféry (za účelem zjišťování relativního čísla slunečních skvrn) na bedrech hvězdárny ve Valašském Meziříčí. Je tomu věnován jeden z článků tohoto sborníku. Velice oceňuji, že se v současnosti tato činnost přenesla na půdu sluneční sekce. Já osobně jsem se po většinu svého astrono-mického života zabýval otázkami týkajícími se časového vývoje sluneční aktivity, a jsem hluboce přesvědčen, že právě tyto pozorovací aktivity jsou pro poznání toho, jak naše Slunce funguje, velice podstatné.
Relativní číslo je nejdéle existujícím indexem popisující časový vývoj sluneční aktivity. Z toho důvodu je naprosto nezbytné, abychom jej měli k dispozici i do budoucna, a to ve stejné „kvalitě“, v jaké byl zjišťován v minu-losti. Bez amatérských pozorování sluneční fotosféry, srovnatelnými metodami a prostředky jako v minulosti, by to nebylo možné. V tomto smyslu jsou pozorovací aktivity naprosto nezastupitelné. Osobně považuji pozorovací síť ČESLOPOL, na jejíchž aktivitách se současná sluneční sekce podílí, za naprosto ideální „tréninkovou“ síť pro pozorovatele. Tito pozorovatelé pak budou přispívat (nebo již přispívají) do Bruselem řízené mezinárodní sítě, zajišťující od začátku 80. let minulého století pokračování oficiální řady relativních čísel slunečních skvrn. ČESLOPOL pak zapojeným pozorovatelům umožňuje tolik potřebnou rychlou zpětnou vazbu prostřednictvím pořádaných pozorovacích praktik, ale poskytuje i metodickou pomoc, kterou jim celosvětová síť poskyt-nout z pochopitelných důvodů nemůže. Přináší jim navíc i kontakt mezi jedno-tlivými pozorovateli, což se může zdát na první pohled nepodstatné, ale například pro získání potřebných zkušeností s identifikací jednotlivých skupin v případě slunečního disku plného skvrn v období slunečního maxima to může být docela významné. Nezapomínejme totiž na faktor 10 u počtu skupin na disku u známého vzorečku pro výpočet hodnoty relativního čísla.
Můj osobní názor – i když se mnou možná ne každý bude souhlasit – je ten, že každý budoucí profesionální sluneční astronom by si měl alespoň na chvíli tento typ pozorování vyzkoušet. Pomohlo by mu to získat mnohem realističtější pohled na data, která jsou bez problému k dispozici ke stažení na internetu, a s nimiž někteří autoři zacházejí naprosto nekriticky: hledají (a nalézají) v nich někdy věci a efekty, jež mají s realitou jen málo společného.
Jsou zde i další aktivity, a na některé se dokonce ani v tomto sborníčku nedostalo, nicméně úvody k čemukoliv mají být pokud možno krátké a stručné, aby čtenáře neodradily od čtení toho, co následuje. Takže už jenom poděkování současné předsedkyni sluneční sekce za nasazení, s jakým se činnosti sekce věnuje, i za přípravu tohoto sborníčku, i všem dalším aktivním členům, kteří se na činnosti sekce jakýmkoliv způsobem podílejí. A samotné sluneční sekci přejme, aby byla i v dalších letech pro své členy minimálně stejně zajímavá a přitažlivá, jako doposud.
Ladislav Hejna
Vydává © Hvězdárna Františka Pešty
Redakce Martina Pavelková
Jazykové korektury Miroslava Exnerová
DTP Petr Bartoš
Tisk Hvězdárna Františka Pešty
ISBN 978-80-88281-25-2
ISBN 978-80-88281-26-9
100 ČAS - Sluneční - final.pdf (1534998)