1. expedicí byla akce označená později názvem GEMINEX-RADEGAST, uspořádaná v prosinci 1955 do Beskyd za účelem pozorování Geminid s pozorovacím stanovištěm na Radhošti a ubytováním v hotelu Radegast. Naneštěstí pojetí kroniky MS bylo v té době takové, že se jednalo o „pozorovací deník“ s uvedením základních statistik (jména pozorovatelů, počet pozorovacích nocí, doba pozorování, počet meteorů). Kroniku patrně založil L. Kohoutek, v prvních letech ji psala Gertruda Studená. V důsledku toho nelze z kroniky vyčíst skutečnou dobu pobytu skupiny na Radhošti. Protože se však jedná o první expedici, je vhodné uvést jména všech zúčastněných (bohužel zápis neuvádí ani iniciály křestních jmen). Byli to tito meteoráři: Bárta, Grygar, Chlumský, Kohoutek, Kvíz, Mikušek, Procházková, Tomšík. Vedoucím expedice byl Zdeněk Kvíz. Během dvou nocí (12./13. prosince, 13./14. prosince) skupina pozorovala po dobu 21 h 08 min (!), pozorovatelé se však zřejmě střídali, protože nejdelší pozorovací čas 10 h 34 min je uveden jen u pozorovatele Chlumského a Mikuška. Celkem bylo získáno 3 785 pozorování meteorů. Pozorováno bylo metodou vizuální statistiky v neomezeném zorném poli (tato metoda je popsána např. v knize M. Plavce: Meteorické roje, Nakladatelství ČSAV, Praha, 1956). Pouze jeden pozorovatel pokusně pozoroval v poli omezeném třemi drátěnými soustřednými kružnicemi, což bylo v tehdejší době novum. Napozorovaný materiál byl zpracován a publikován.
Vzhledem ke složení skupiny se její členové označovali za „Sněhurku a sedm trpaslíků“, dokonce si v intencích oné pohádky přidělili i trpasličí jména.
Kvůli klimatickým poměrům byli pozorovatelé vybaveni kožešinovými leteckými kombinézami a navíc, poněvadž bylo větrno (jak je v horách zvykem), si kolem pozorovacího stanoviště vybudovali sněhovou bariéru, poskytující alespoň částečnou ochranu.
Celý podnik lze považovat za poněkud hrdinský čin, uvážíme-li, že účastníci museli dopravit zavazadla nad hranici 1000 m n. m. a zpět v hlubokém sněhu (přítomná dáma dokonce tuto cestu podnikla v „lodičkách“).
Proti pozdějším expedicím není běžně dostupná fotografická dokumentace, vzpomínám si pouze na fotografii, zachycující L. Kohoutka v letecké kombinéze na lehátku pod „kruhy“.
Více k celé expedici by zřejmě mohli uvést dosud žijící účastníci.