Čtvrtou expedicí dle BD byla 2. celostátní expedice B-KOMPLEX (= beskydská komplexní expedice) konaná od července do 6. srpna 1957 na Hlaváčkách a v okolí. Prameny o ní jsem získal až v r. 1960. Byly to jednak materiály plzeňského pozorovatele Pavla Špringra, jednak vzpomínky několika účastníků.
Komplexnost expedice spočívala v tom, že programem bylo teleskopické pozorování meteorů metodou nezávislého počítání, určování výšek teleskopických meteorů pozorováním ze 4 stanic, časová služba, pozorování Slunce a pozorování meteorologická. Celkem bylo přítomno 86 (sic!) osob. Organizačním vedoucím expedice byl opět Ing. B. Maleček, odbornými vedoucími byli Z. Kvíz a L. Kohoutek (meteory), expedici dotoval patrně zase Osvětový úřad v Praze, jehož zástupkyně D. Kohoutková se expedice zúčastnila.
K pozorovacím metodám meteorů dvě poznámky: Při použití metody nezávislého počítání bylo nutné, aby se pozorovatelé v okamžiku přeletu meteoru navzájem o této skutečnosti neinformovali. Před zavedením této metody pozorovatelé informovali zapisovatele o spatření meteoru výkřiky typu „bum, bác, stop…“ atp. Nová metoda si vynutila zavedení světelné signalizace, k čemuž sloužila bedýnka zvláště k tomuto účelu zhotovená, jíž se neříkalo mezi lidem jinak než „krmítko“. To obsahovalo 8 barevně odlišených světélek a jednu osvětlovací žárovku, vše napájeno čtyřmi paralelně spojenými bateriemi 4,5 V. Na světélka byly napojeny odpojovatelné kabely se zvonkovými tlačítky. Krmítko bohužel obsahovalo konstrukční chybu - vnitřní osvětlení i signalizace byly napájeny týmž zdrojem. Důsledky při delším provozu nemusím vysvětlovat. Okamžiky přeletu se tehdy určovaly se sekundovou přesností s pomocí stopek.
Pokud jde o určování výšek teleskopických meteorů, byla metoda inspirována tvrzením sovětského astronoma Astapoviče, že teleskopické meteory pohasínají ve výšce kolem 25 km, což se českým meteorářům zdálo neuvěřitelné. Proto byly zřízeny 4 stanice ve vzdálenosti několika km od sebe a mezi nimi - aspoň částečně bylo instalováno telefonní vedení. I v tomto případě bylo třeba sekundové přesnosti v čase, aby mohly být nalezeny sobě odpovídající záznamy. V průběhu expedice však někdo z „domorodců“ kus vedení ukradl, což mělo za následek šetření se strany SNB (= Sbor národní bezpečnosti). Komunikace mezi stanicemi pak byla uskutečňována baterkami (dlužno poznamenat, že frekventanti matematicko-fyzikálního vzdělání procházeli na vojenské katedře VŠ spojovacím výcvikem).
Pozorovatelsky expedice moc úspěšná nebyla. V zápisu v kronice MS v Brně se píše daleko častěji o dešti než o jasném počasí. Nicméně materiál byl později alespoň částečně zpracován a publikován ve spojení s materiály pozdějších expedic.
Zábava na expedici byla ovšem výborná. Kromě různých výletů do okolí byly vydávány velmi komické denní rozkazy, parodující denní rozkazy v armádě. Na expedici vystupoval KŇUBOL jehož dirigentem byl Karel Pavlů pod uměleckým jménem Akademik Šmidt. 23. července dokonce zpíval pro Čs. rozhlas Ostrava, který ovšem natáčel i odborné referáty vedoucích účastníků. Vysíláno bylo 28. července. 29. července se dostavili z Ostravy televizní reportéři. Pořad byl vysílán 2. srpna.
Ke zvláštním "vylomeninám" patřilo tajné stěhování stanů; např. Dr. Otto Obůrka, ředitel OLH v Brně, se po této akci probudil v lese. Taktéž bylo žertováno s D. Kohoutkovou, které byly přivázány tenisky na vrchol stožáru, a jindy byla zase připoutána k lehátku. K méně milým věcem patřilo to, že si R. Dočkálek z Gottwaldova (= Zlín) zlomil ruku.
Expedici navštívili i význační astronomové - Doc. V. Guth a Dr. Z. Ceplecha. K účastníkům patřil také p. Vrátník, význačný meteorář z předválečného období; je zaznamenáno, že na expedici našel Mrkosovu kometu - ta však byla v srpnu toho roku tak jasná, že by snad neunikla ani slepému.