Neporovnatelně zdařilejší byla pátá celostátní expedice PRATUREX (PRÁšková TUristická EXpedice), 11. dle BD, uspořádaná několika institucemi ve dnech 14. - 27. srpna se v stanovém táboře (kterému velel kartograf pan Morav z Olomouce, později pan Zelenka) poblíž Piešťan. Mezi zmíněnými institucemi byl Osvětový ústav v Praze, Slovakofarma Hlohovec, pražská hvězdárna, brněnská hvězdárna, úpická hvězdárna aj.
Expedice nebyla čistě meteorická. Byli zde také pozorovatelé Slunce (moc se neproslavili), proměnných hvězd, meteorologové, pozorovatelé družic a astronomičtí fotografové. Pan Mlejnek z Úpice zajišťoval časovou službu (přivezl si k tomu účelu chronometr). Meteoráři měli tři programy: pozorování teleskopických meteorů ze tří stanic (garantem byl L. Kohoutek), pozorování meteorů v oblasti světového pólu různými přístroji a výzkum radiantů na ekliptice (garantem byl Z. Kvíz). Já sám jsem byl zapojen do programu „výšek“, pozoroval jsem na stanici řízené ředitelem hvězdárny v Novém Jičíně p. Zelenkou. O tom, co se dělo v jiných skupinách, jsem tudíž přehled neměl. Provoz na expedici byl charakterizován několika skutečnostmi: byla to povinná účast na přednáškách (to ten Osvětový ústav v Praze...), povinné zpracování dat, totiž přepis pozorovacích protokolů do čitelného stavu, docházka na stravu do Piešťan a to nejzajímavější - rozvoz a svoz „výškařů“ na pozorovací stanoviště autobusem, který pravděpodob-ně patřil Slovakofarmě v Hlohovci (pokud nebyl pronajat od dopravního podniku). Následkem toho už příliš volného času nebylo, přesto však tolik, že se v něm staly zajímavé věci.
16. srpna jsem se s dalšími 4 pozorovateli vydal na Váh, kde jsme jezdili na vodním šlapacím skútru. Ten se nám podařilo převrátit, přičemž jsem si já vypral občanský průkaz (ten měl tehdy formu knížky) a J. Slimáček zase nechtě vyzkoušel vodotěsnost hodinek. Touto akcí jsme ale „zasklili“ instruktáž, o které jsme nevěděli, a bylo nám to silně vytčeno Danou Kohoutkovou.
17. srpna jsme pozorovali úchvatné cirkumzenitální kruhy a zdvojení Slunce. 18. srpna se vyboural pozorovatel Seidl se Z. Kvízem na motorce. Přežili to poměrně dobře. 19. srpna byl uskutečněn autobusový zájezd na Hlaváčky. Večer přijel polský astronom a příznivec amatérů Dr. Kordilewski. Při čekání na vyjasnění byla hrána specificky meteorářská hra „tritol“. Tato primárně sloužila k zahřátí prochladlých pozorovatelů a spočívala v tom, že účastnici se sestoupili do kruhu o poloměru necelé dva metry, v jehož vnitřku se nacházel další účastník, který byl drsně valen po obvodu kruhu, dokud někoho nevyrazil. S vyraženým si pak vyměnil pozici.
V dalších dvou dnech nám přednášel Dr. Kordilewski o proměnných hvězdách a determinantech zvaných krakowiany. 21. srpna se dostavili jacísi Němci, kteří měli dosti nemoudré proslovy.
24. srpna byla uspořádána exkurze do Slovakofarmy v Hlohovci (zásluhou ředitele Dr. Csöre), což mělo pro další průběh expedice zásadní význam. Někteří pozorovatelé si odvezli „na černo“ různé léky, horší bylo, že D. Kohoutková získala nevyzkoušený (tudíž neschválený) dopingový prostředek Panergen. Téhož dne také přijela v utajení redaktorka Čs. rozhlasu. 25. srpna si Petr Brlka a Zdeněk Bečka vypůjčili v půjčovně mopedy, se kterými jezdili na pozorování. Nedokázali je však udržet permanent-ně v pojízdném stavu, čímž vznikly provozní potíže, i bylo jim spíláno.
A nyní k dopingu. D. Kohoutková chtěla, aby pozorovatelé „výšek“ měli zvláště vynikající výsledky (asi proto, že L. Kohoutek byl tehdy jejím čerstvým manželem a program garantoval). Tudíž pozorovatelům 24. srpna naordinovala onen Panergen. Doping zabral, pozorovalo se nám skvěle. Jenže jsme se po noci řádně nevyspali a D. Kohoutková nám ho naordinovala 25. srpna znovu (je nutno poznamenat, že její formální autorita, jakožto zástupkyně financující instituce, byla taková, že se nedalo odporovat). A děly se věci. Asi polovina pozorovatelů byla totiž přiotrávena a měla kocovinu. Zelenkova stanice byla téměř vyřazena z provozu, kdosi si stěžoval, že má halucinace v zorném poli, nebyli jsme schopni udržet stálou polohu u dalekohledu, mlátili jsme neustále obočím do zornic okulárů a Zelenka zuřil. Ráno přijeli „výškaři“ do tábora v dezolátním stavu a přiotrávený Vladimír Znojil propadal záchvatům smíchu. Studující farmacie J. Slimáček vyslovil názor, že kromě přiznaného kofeinu (základem byl rozemletá káva) byl v Panergenu také strychnin, proto ty křečovité neovladatelné pohyby hlavy (poznamenávám, že tableta Panergenu měla objem asi 1,5 - 2 cm3). Paní Kohoutková pak na nás byla nápadně milá.
Do tohoto stavu se dostavil dne 26. srpna pan Doc. V. Guth a tehdy věhlasný redaktor Ivo Budil (jeho věhlasnost spočívala v tom, že byl tehdy snad jediný ve své branži, kdo astronomii skutečně rozuměl). Doc. Guth měl pak dlouhou přednášku. Následovala likvidace, shromažďování věcí a 27. srpna byl rozjezd.
O úspěšnosti expedice svědčí skutečnost, že pozorovací čas byl minimálně 23 h 50 min a pozorovatelům „výšek“ se podařilo získat 180 záznamů o meteorech spatřených alespoň ze dvou stanic, čímž byl překročen rekord z T-KODEXu. Materiál byl ovšem zpracován a publikován. Kromě toho brněnská účastnice E. Schmidtová byla vyhlášena za druhou nejlepší pozorovatelku expedice (přes svou krátkozrakost). Tato expedice tedy byla vskutku legendární.