Po neúspěšné „slovenské“ expedici v r. 1974 byla na řadě česká strana, tedy ČAS, které však na expedici nebyly přiděleny prostředky, čímž si na Slovensku poškodila renomé. Organizace se proto ujala brněnská hvězdárna zastoupená jejím zaměstnancem a předsedou meteorické sekce Z. Mikuláškem (Vojtěch Nečas se pro těžké onemocnění musel předsednictví vzdát). 19. celostátní expedice (30. dle BD) konaná ve dnech 29.7. - 10. 8. 1975 byla nazvána KRAVINEX (skutečně podle exkrementů tura domácího, vyskytujících se na stanovišti) na místě zvaném Smrekovica, cca 15 km jihozápadně od Ružomberku. Jejím programem bylo určení strmosti funkce svítivosti meteorů s použitím metody „Jasánek“, což byl vynález Mikuláškův, spočívající v tom, že hvězdné velikosti srovnávacích hvězd v mapkách byly lineárně transformovány, aby se pozorovatelé nemohli ve svých odhadech ovlivňovat. Expedice jsem se nezúčastnil (v červenci jsem řídil expedici v Úpici), zprávu o průběhu mi dodala D. Prokešová.
Z. Mikulášek pro den odjezdu 29. 7. vydal nařízení, že se brněnská skupina, vzhledem k množství zavazadel rozdělí na dvě podskupiny, které pojedou dvěma autobusy. Nestalo se tak, protože nepozorní pozorovatelé si nechali první z nich ujet. Všech 13 osob se muselo nacpat do druhého, místenkového. V Banské Bystrici se výprava setkala s dalšími účastníky. Jan Hollan, Jaroslav Mazurkiewicz a Miroslav Sedláček odjeli s Danielem Očenášem a Petrem Zimnikovalem (oba z B. Bystrice) stavět tábor. Ostatní čekali na nádraží na odvoz. Po čtyřhodinovém marném čekání se parta usnesla, že silní jedinci odjedou autobusem do Turecké, odtud lanovkou na hřeben pohoří a pak pěšky pohodlně 5 km do tábora. Vyvolení „soumaři“ na sebe naložili vše, co mohli unést, a odjeli na stanici lanovky, aby zde zjistili, že ta už ukončila toho dne provoz. Překonávali tedy výškový rozdíl pěšky za vedení nezlomného Jindřicha Šilhána z Brna, nicméně slabší postupně „odpadali“, klnouce Mikuláškovi. Zbylí se doplahočili na místo tábora, které nemohli nalézt, protože nebyl postaven. Stavěli je tedy za svitu baterek, načež byli upozorněni, že místo je jen provizoriem.
30. 7. po budíčku vyhlášeném Robertem Polloczkem z Brna bylo zjištěno, že místo určené pro tábor je pokryto výše zmíněnými exkrementy, které byly pod vedením J. Šilhána (pocházejícího z vesnice) pilně odstraňovány. Pak byly ve zběsilém tempu stavěny stany a kopány sociálněhygienické jámy. Poté byla provedena instruktáž o pozorování, z níž si nikdo nedělal poznámky k velké nelibosti instruktora. Přes den si lidé hráli s „talířem“ a chodili na různé výlety po okolí. Vzhledem k večerní úplné oblačnosti seděli lidé u ohně, zpívajíce a vzpomínajíce, jiní hráli taroky a někteří utvořili páry. Počet přítomných byl odhadnut na 25.
31. 7. bylo sestaveno pět stravovacích skupin, z nich jedna čistě slovenská. Nato byly sepsány požadavky na nákup, na nějž odjel D. Očenáš s P. Zimnikovalem. Den byl vyplněn vařením a jídlem, večer se začalo pozorovat, a to až do půlnoci, kdy se zatáhlo.
1. 8. přijel Vladimír Znojil a několik dalších osob včetně Milana Litavského. Navečer, za soumraku, byl tábor napaden stádem krav, procházejících netečně kolem ječících majitelů stanů, chránících je vlastními těly před zničením. Krávy byly zahnány až rachotem nádobí (podle Z. Mikuláška divokou gestikulací napa-dených). V noci bylo zataženo a zima. Lidé se bavili m.j. překládáním českých písniček do slovenštiny a naopak, až si oba jazyky popletli.
2. 8. v 10 hodin Z. Mikulášek s dalšími zpracovávali 10 kg masa na guláš, který byl hotov v 15 h. Mezitím Jar. Mazurkiewicz z Brna, Vl. Neliba a J. Beran (oba z Kladna), podniknuvší s J. Šilhánem výlet, z hladu a žízně žvýkali mech. Výletníci (i jiní) promokli a do večera se sušili u ohně. Přijel mokrý D. Očenáš s taktéž mokrou manželkou, která se ihned ujala ženských prací. Jasno od 23 h.
3. 8. se probudil tábor do deště a nimbostratu, valícího se celý den tábo-rem. Přesto se několik lidí vydalo na borůvky za účelem přípravy pudingu. K večeru se dva pozorovatelé vydali pro Helenu Novákovou, přijíždějící z Jugo-slávie a podle toho oblečenou, což oba předvídali a přivezli jí kožich. Stratus nevymizel, a tak se nepozorovalo.
4. 8. nebylo počasí o nic lepší. Odcestoval J. Šilhán. Oběd připravoval J. Mazurkiewicz, kterým vzal za vděk snad jen M. Sedláček, jehož Z. Mikulášek zapomněl nakrmit, takže postižený pobíhal po skupinách a žebral o jídlo. Večer byla příprava na pozorování, někteří pozorovatelé si přes Mikuláškovo varování nepodložili nohy stativů kameny, zabořili je do země a pak je nemohli vytáhnout. Příprava skončila zatažením oblohy, D. Očenáš s P. Zimnikovalem se pak zabývali fotografováním blesků. O půlnoci se dalo do deště, na což bylo reagováno zpěvem nemravných písniček. Byly podány návrhy na přemístění expedice na jiné stanoviště.
5. 8. Expedici opustil V. Neliba. V. Znojil podnikl s několika osobami výlet na Ostriedok. Večer se vyjasnilo, tudíž se i pozorovalo se závratnými frekvencemi, V. Znojil nahlásil za noc 130 meteorů, čímž přiváděl zapisovatelku H. Novákovou k šílenství.
6. 8. vyhlásil Mikulášek budíček v 10 hodin a začalo se zpracovávat. J. Žižka obtěžoval R. Polloczka dotazy, kterak zakódovat růžovou barvu meteorů, již mu v noci nahlásil a tento mu zase dohlašoval hvězdné velikosti meteorů, jež zapomněl nahlásit v noci! D. Prokešová se ujala přípravy oběda, ale musela toho nechat poté, co zanořila ruce do těsta, čímž byla vyřazena s další činnosti a těsto jí muselo být seškrabováno s rukou nožem. Knedlíky dělal někdo jiný a Mikulášek o nich prohlašoval, že mu tvarem připomínají měsíce Marsu. Večer při přípravě na pozorování vznikla bitka o židle, ale zbytečně, ježto se zatáhlo.
7. 8. navštívil expedici pan Chromek z B. Bystrice (pravděpodobně ředitel musea). V poledne vařil J. Žižka pod vedením Z. Mikuláška rýži v poměru 2 díly vody na 1 díl rýže a jeho šéf měl chuť ho insultovat. Večer se znovu lidé „porvali“ o židle na pozorování; při pozorování vál silný vítr, takže pozorovatelé slzeli.
8. 8. po 3 hod ráno se řešily problémy kolem expedice, někteří pozorovatelé ani nešli spát a čekali na východ slunce. Po budíčku svolal Z. Mikulášek schůzi, na níž hovořil o problémech pozorování a osočil V. Znojila ze špatné pozorovací morálky (sic!). Poté se pracovávalo a vzhledem k množství práce zakázal Z. Mikulášek podnikat výlety. Odpoledne navštívil expedici význačný brněnský amatér, elektronik, Ing. Karel Jehlička s družkou, která po spatření hory špinavého nádobí se vrhla na jeho umývání. Noc byla pozorovací.
9. 8. se stal objektem všeobecného zájmu V. Znojil, když meteoru, spatře-nému všemi skupinami a oceněnému (po redukci) na 5 - 5,5 mag. přisoudil svůj odhad 9,3 mag. dokládaje to tvrzením, že je to v rámci povolené odchylky. Odpoledne začalo částečné bourání stanů. Noc byla pozorovací, o půlnoci byl vyhlášen její konec.
10. 8. byl zrušen tábor a lidé odcestovali do svých domovů. Brněnská výprava měla v autobusu četné zážitky, založené na faktu, že D. Prokešová ve snaze nakrmit H. Novákovou otevřela jakousi konzervu, v níž byl přebytečný olej, tudíž ho vylila z okna a ten místo na silnici vytekl na okno. J. Hollan ho pak stíral prstem a požíval (měl již zkušenosti z tábora, kde pozřel bez následků 1 dcl stolního oleje, zbytkem neúmyslně polil V. Znojilovi hlavu). H. Nováková postrádala peněženku s 800 Kčs, naštěstí ji nalezla. V závěru se vedly diskuse o špíně, kterou byli pozorovatelé pokryti.
Fotografický materiál z expedice, pokud vůbec existuje, je mi nedostupný. Základní statistiky o pozorovací aktivitě mi dodány nebyly. O tom, co se stalo s nepozorovaným materiálem, nemám tušení. V Brně jsme se v tomto období zabývali zpracováváním materiálů z expedic 1972 a 1973. Domnívám se, že ani autor programu s ním nic dále nepodnikl.