Poprvé se podíval dalekohledem na noční oblohu kdysi na základní škole. Kamarád ze sousedství tehdy přinesl malý monar Meopta 20x50 a namířil jej na Měsíc. Namísto "skvrnité koule", jak ji znali z pohledu pouhým okem, se jim před očima objevil fascinující svět s krátery a pohořími vrhajícími dlouhé stíny a Pavlovi se až zatajil dech. Tímto dalekohledem šla "objevit" kulová hvězdokupa M13 v Herkulovi, pouhým okem neviditelná, velká galaxie M31 v Andromedě a řada dalších objektů.
Ke konci roku 1977 začal Pavel chodit do astronomického kroužku na hvězdárnu ve Zlíně. Při jednom z prvních jasných večerů roku 1978 tam pozorovali Jupiter a Saturn zrcadlovým dalekohledem hvězdárny o průměru 27 cm. Planety se v dalekohledu změnily z pouhých jasných bodů na obloze na koule plující v prostoru s pásy oblačnosti a rodinami satelitů a prstence Saturnu vytvářely spolu s planetou hru stínů. A opět se jim nad tím tajil dech.
O pár let později, po hodinové, ručně pointované expozici pole v Panně hledal Pavel Cagaš na negativu quasar 3C273. Světlo staré 2 miliardy let skutečně zanechalo na políčku Fomapanu 400 stopu a snímek quasaru tehdy otiskla i Říše hvězd. Při návratu Halleyovy komety v roce 1986 ji zkoušel fotografovat také. Ne příliš jasná kometa neměla mnoho šancí prosadit se na přesvětlené zlínské obloze, zvláště když na místo laborování s křivkami v programech pro editování obrazů bylo potřeba laborovat s expoziční dobou ultra-tvrdého papíru v temné komoře. Halleyova kometa ale také byla jeden z astronomických objektů zachycených CCD kamerou. Už v říjnu 1982 nalezl ještě holé jádro komety ve vzdálenosti 1,6 miliardy kilometrů dalekohled na hoře Mt. Palomar se zrcadlem o průměru 5 metrů. Zkratka CCD se sice začala zabydlovat v článcích o nových astronomických objevech, pro amatéry ale ještě dlouho zůstala synonymem pro detektor světla zcela nedostupný, vyhrazený profesionálním observatořím.
První amatérské CCD kamery ST-4 a LynxxPC s CCD čipy TC211 (s rozlišením 192x160 bodů), recenzované v časopisech Sky & Telescope a Astronomy na konci roku 1990, Pavlovi Cagašovi připadaly jako snová zařízení. CCD sice přestala být zkratka pro zařízení zcela nedostupné amatérským astronomům, stále to ale platilo hlavně pro amatéry na druhé straně čerstvě spadlé železné opony. Až po několika letech se podařilo skupině astronomů ze Zlína koupit z USA kameru Pixel 211 se stejným CCD čipem a začít s ní pozorovat. Kropenaté, neuvěřitelně malé obrázky objektů hlubokého vesmíru byly vpravdě fascinující. Na monitoru viděli něco, co okem neměli šanci spatřit – Koňskou hlavu, spirální ramena blízkých galaxií, planetku Hermione míjející mlhovinu Helix,...
Další kamera s podstatně větším CCD detektorem TC245 už byla vyrobena zde a předznamenala další vývoj snažení Pavla Cagaše – počínaje snahou vyvinout dostupnou amatérskou CCD kameru, tehdy iniciovanou Lenkou Kotkovou z Ondřejova, až po vývoj a výrobu profesionálních chlazených CCD kamer pro vědecké aplikace i astrofotografii. Fotografie (včetně snímků zaslaných do ČAM) tedy začaly vznikat jako „vedlejší produkt“ testování vyvíjených a vyráběných CCD kamer. Ovšem kouzlo astronomické fotografie je mocné a kdo je jednou okusil, nemusí se ho už zbavit.