GC71XG6
9.2.1886-9.3.1974
matematik, astronom, pedagog
Doc. PhDr. Bohumil Hacar byl český pedagog, astronom a matematik. Po druhé světové válce přednášel na univerzitě v Olomouci. V roce 1963 vyšla jeho učebnice „Úvod do obecné astronomie“.
Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži studoval jeden rok na Univerzitě Karlově v Praze a dále na univerzitě ve Vídni. Na základě disertační práce z oboru permutačních grup byl v r. 1911 promován na doktora filosofie.
Po první světové válce působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Brně, v Prostějově, v Šumperku a znovu v Prostějově. Po obnovení Univerzity Palackého v Olomouci byl v roce 1948 povolán pro své vynikající vědecké i pedagogické kvality za učitele na tehdejší pedagogickou fakultu.
Vědecké práce Hacara se týkají jednak studia proměnných hvězd, jednak teorie vyučování astronomie. Jeho práce pojednávají o vizuálních pozorováních hvězd SS Geminorum, V Ursae Minoris a X Cygni, o hvězdách RV Tauri a Y Cygni (1929), SZ Aquilae (1932), o krátkoperiodických cefeidách RR Lyrae (1937) a XX Cygni (1942).
Bohaté pedagogické zkušenosti Hacara jsou uloženy v řadě knižních publikací určených studentům středních i vysokých škol.
Desítky příspěvků najde čtenář v časopisech Říše hvězd a Fyzika ve škole, v nichž autor srozumitelnou formou a vědecky přesně informuje o nejnovějších problémech soudobé astronomie. Mnoho článků se týká cílů a obsahu vyučování astronomie na středních školách, metod, prostředků a organizace vyučování a námětů pro práci astronomických kroužků.
Podklady
Bohumil Hacar absolvoval gymnázium v Kroměříži a pak studoval jeden rok právo na pražské univerzitě. Odešel pak studovat matematiku, fyziku a astronomii na univerzitu do Vídně. V roce 1911 byl jmenován doktorem filozofie. S výjimkou období první světové války vyučoval pak až do roku 1939 matematiku a fyziku na středních školách v Prostějově, Šumperku, Brně a znovu v Prostějově. Po druhé světové válce přednášel v letech 1948-58 astronomii na univerzitě v Olomouci. Astronomii věnoval pozornost i ve své odborné práci. V roce 1963 vyšla jeho učebnice Úvod do obecné astronomie.
PhDr. Bohumil Hacar, docent přírodovědecké fakulty University Palackého v Olomouci, se narodil 9. února 1886 v Praze. Po maturitě na gymnasiu v Kroměříži studoval jeden rok na Universitě Karlově v Praze a dále na universitě ve Vídni. Na základě disertační práce z oboru permutačních grup byl v r. 1911 promován na doktora filosofie. Po první světové válce působil jako středoškolský profesor na gymnasiích v Brně, v Prostějově, v Šumperku a znovu v Prostějově. Po obnovení University Palackého v Olomouci byl v r. 1948 povolán pro své vynikající vědecké i pedagogické kvality za učitele na tehdejší pedagogickou fakultu. V r. 1958 odešel doc. dr, B. Hacar na zasloužený odpočinek; i potom ještě dva roky působil jako externí učitel na přírodovědecké fakultě UP v Olomouci.
Vědecké práce dr. B. Hacara se týkají jednak studia proměnných hvězd, jednak teorie vyučování astronomii. První práce, uveřejněná v r. 1927, pojednává o vizuálních pozorováních hvězd SS Geminorum, V Ursae Minoris a x Cygni. V dalších letech navázal pracemi o hvězdách RV Tauri a Y Cygni (1929), SZ Aquilae (1932), o krátkoperiodických cefeidách RR Lyrae (1937) a XX Cygni (1942). Po druhé světové válce uveřejnil dr. Hacar tři práce ve sborníku Práce Moravskoslezské akademie věd přírodních a ostatní studie v Acta Universitatis Palackianae Olomucensis.
Bohaté pedagogické zkušenosti dr. Hacara jsou uloženy v řadě knižních publikací. V r. 1948 vyšla kniha Mechanika sluneční soustavy (JČMF, Praha — edice Cesta k vědění, svazek 41). Z vysokoškolských učebních textů uveďme dílo Astronomie (1952, 1955) a Metodika vyučování astronomii (1955). V r. 1963 vydalo Státní pedagogické nakladatelství v Praze vysokoškolskou učebnici Úvod do obecné astronomie (511 stran), která je po dlouhém období jedinou učebnicí svého druhu, vydanou v češtině. Pro studenty středních škol vyšla v r. 1966 Hacarova příručka Základy mechaniky nebeských těles.
Dílo doc. dr. Bohumila Hacara není dosud zdaleka uzavřeno. Desítky příspěvků najde čtenář v časopisech Říše hvězd a Fyzika ve škole, v nichž autor srozumitelnou formou a vědecky přesně informuje o nejnovějších problémech soudobé astronomie.
Mnoho článků se týká cílů a obsahu vyučování astronomii na středních školách, metod, prostředků a organizace vyučování a námětů pro práci astronomických kroužků.
Záslužná činnost doc. dr. Bohumila Hacara došla ocenění tím, že v r. 1966 byl zvolen čestným členem Československé astronomické společnosti při Čs. akademii věd a u příležitosti 80. narozenin byla mu rektorem University Palackého v Olomouci udělena pamětní medaile University Palackého. Vědecké práce doc. Hacara často citoval krakovský Rocznik Astronomiczny a jsou uvedeny v díle Geschichte und Literatur der veranderlichen Sterne. Na mnoha vědeckých seminářích přednesl doc. Hacar referáty o svých výsledcích studia proměnných hvězd (např. již v r. 1921 dal popud k ustavení sekce pozorovatelů proměnných hvězd v Československu). Podrobné curriculum vitae je otištěno v časopisech Přírodní vědy ve škole, Fyzika ve škole, Říše hvězd, Kosmické rozhledy a Astronomie in der Schule, u příležitosti 70., 75. a 80. narozenin. Žáci i spolupracovníci přejí doc. dr. Bohumilu Hacarovi do dalších let plné tělesné i duševní zdraví a jasné večery při studiu hvězdné oblohy.
9. února si náš vědecký a astronomický svět připomene 130 let od narození pedagoga, astronoma a vědeckého pracovníka Bohumila Hacara (1886–1974).
Rodák z Prahy absolvoval v roce 1905 kroměřížské gymnázium. Následovala studia matematiky a fyziky na univerzitách v Praze a ve Vídni. V Prostějově působil od roku 1911 jako středoškolský učitel na klasickém gymnáziu, dívčím reálném gymnáziu a krátce byl ředitelem reálného gymnázia. Od mládí jej přitahovala astronomie. K tomuto oboru jej přivedl gymnaziální profesor František Nábělek, tvůrce Foucaultova kyvadla v Květné zahradě v Kroměříži. V šestnácti letech si pořídil první dalekohled a začal si vést astronomický deník. Astronomii a teoretickou fyziku přednášel v letech 1948–1958 na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. Působil zde jako externí učitel i po odchodu do důchodu.
Vědecky se zaměřil na výzkum proměnných hvězd. Je autorem řady odborných publikací a učebnic. Patří mezi ně např. Mechanika sluneční soustavy, skriptum Astronomie, Úvod do obecné astronomie, Základy mechaniky nebeských těles. Studie a články publikoval také v odborných časopisech (např. Říše hvězd, Příroda, Kosmické rozhledy, Časopis československých matematiků a fyziků).
V Prostějově byl aktivním členem a dlouholetým předsedou Přírodovědného klubu, předsedou Kuratoria botanické zahrady a Kuratoria pro zřízení hvězdárny (první byla umístěna na střeše Husovy školy 30. 10. 1949). Dále byl místopředsedou odbočky Jednoty filozofické, předsedou Městského osvětového sboru a výstavy „Prostějov 1940“. V prostějovské hvězdárně uskutečnil řadu zajímavých přednášek. V roce 1920 mu Přírodovědný klub vydal u J. F. Bučka drobnou publikaci Planeta Mars ve vědě a báji. V roce 1966 mu za dlouholetou práci v oblasti astronomie udělila Československá astronomická společnost při ČSAV čestné členství. Docent Hacar zasvětil svůj život múze astronomie Úranii. Byl vynikajícím vědcem, polyglotem, milovníkem a znalcem techniky, skvělým šachistou, výborným vypravěčem, ale i noblesním, laskavým a vzácným člověkem. V Prostějově nám tuto osobnost připomíná místo posledního odpočinku na zdejším hřbitově a od roku 2001 název ulice.
(Hana Bartková)
Doc. dr. Bohumil Hacar se narodil dne 9. února 1886 v Praze-Smíchově. Před pěti léty otiskla Říše hvězd vzpomínku na Hacara sedmdesátníka*], dne 9. února dospěl jubilant další životní etapy, ač na jeho pracovní energii, čilosti a zájmu o pokroky vědy těch pět let nezanechalo 'Patrných stop. Čtenářům tohoto časopisu, zejména těm, kteří ho odebírají a čtou od jeho vzniku, je jeho jméno dobře známo -od druhého ročníku se v něm vyskytuje tu častěji, tu řidčeji, ale neustále. Jeho článek ve 2. ročníku (1921) "Návod ku pozorování hvězd proměnných" je pro něho charakteristický, neboť jím zahajuje rozsáhlou sérií článků a prací týkajících se oboru proměnných hvězd, která ukazuje, že správně rozpoznal již před 40 lety význam studia těchto hvězd pro astrofyziku. Výsledky svých pozorování uveřejňoval v různých časopisech. Že došly povšimnutí i v cizině, o tom svědčí, že jich použil krakovský Rocznik astronomiczny a že jsou uvedeny v díle Geschichte und Literatur der veranderlichen Sterne. Článkem "K organizaci pozorování měnlivých hvězd u nás" (ŘH 1924, str. 20) dal popud k založení sekce 'pozorovatelů proměnných hvězd při ČAS, kterou potom několik let vedl. V posledních letech přednášel jubilant astronomii a fyzi'ku na Palackého universitě v Olomouci. Tato učitelská činnost dala jeho práci nový směr, který se obrazil ve skriptech "Astr,onomie", "Metodika vyučování astronomii" a "Elektřina a magnetismus" (sp,olečně s J. Fukou a B. Havelkou). V poslední době své přednášky zpracoval knižně v díle "Učebnice obecné astronomie", která vyjde v nejbližší době. Jeho odborně vědecká práce z posledních let je obsažena ve třech pojednáních, která uveřejnila Moravskoslezská akademie věd přírodních. Jsou to "Pozorování cefeidy XX Cygni", ,,0 vztahu mezi změnami spektra a jasnosti u proměnných hvězd typu 15 Cep" a "Světelné změny některých proměnných hvězd podle pozorování Václava Rosického". Dále jsou to dvě práce, otištěné ve Sborníku vysoké školy pedagogické v Olomouci ("Příspěvek ke stanovení okrajového úbytku teploty na kotouči zákrytové hvězdy") r. 1956 a v Aktech fakulty přírodních věd Palackého university ("Pozorování zákrytové hvězdy U Cephei") r. 1960. Nelze uzavřít tento stručný a neúplný výčet jubilantových prací bez zmínky o jeho činnosti popularizační. Jeho lidové přednášky měly vždy vysokou úroveň a byly současně podávány přístupně, i když jednaly o nejobtížnějších otázkách. Přejeme dr. Hacarovi, aby mu bylo popřáno ještě mnoho let pokračovat v práci, která je mu životním cílem i radostí.
Františelc Konečný
Dne 9. února letošního roku dožil se 70 let český astronom a fysik doc. dr. Bohumil Hacar. Vzpomínka na životní jubileum muže, jehož jméno je čtenářům tohoto časopisu da.bř,e znáJmé, je tedy značně opožděná. Kdo zná jubilanta pochopí proč. N ejléipe to vystiihuje přihoda, která s'epřiho<;lila na jedné z jehočetně navštívených populál'lnich astronomických přednášek: Když došlo na dotazy, přihlásil se jeden posluchačs prOlsbou, zda smí předná.š,ejícímu položit otáz1ku rázu soukromého, vlaS'tně osobního. A když dr. Hacar bez váhání svohl, posluchač se vybasil s dota:oem: "Řekněte nám, !prosím, kolilk je vám 1et?" Na to dr. Hacar: "Osmašedesát." ,Posiluohač Ipotřásl hlavou a prOlhlásil: "Tomu nevěřím, to není možné". Na to přednášející klidněvytáhl ohčatnský průkaz a podal jej nejbl1žšímu posluchači, který IZ něho pak žádané datum přečetl. Teprve potom byl tazatel spokojen, ač stále vrtěl hlavou. To bYllo před dvěma lety.
Dr Ha.car se narodil dne 9. :února 1886 v Praze, aie již od nejútlejšího věku žil na Moravě, :kde jeho otec ,byl obvodním l~kařem v Toy:a:Čově. Po gymnasijních studiidh v Kro:měříži ode'Š>el na univ,ersitu do Prahy a po roce do Vídně, kde studoval mrutematiku, fYlsiku a astronomii. Jeho disertační prác:e IZ oboru teorie peI1mutačních grupbylia [po'zdě/ji uveř,ejněna (1912) ve VýroČll1í zprávě Prostějovsikétho gytmnasia. Na jejím základě, po hlavním rigOlmsu z mat8Jma:tiky a teor,etické fysiky a po vedlej'ším z filosofie, iby,l dne 21. prosince 1911 ,promován na doktora filosofie. rpo ukončEmí universitních studií 'Věnoval se drálZe učitelské. Působil na S'třednÍC'hškoláoh 'V Brně, rProstějově, Šumperku a na konec opět v Prostějově. Přitom sledov'al neustále vývoj 'vědy, 'zejména s'vé oblibené astronomie, v ní,ž od počátku :pracoval teoreticky i praktioky, po'kud mu to dovolovalo pro'středí ,stř,ední ško.ly, často !Za poměrů vlelmi slví1zelných, s 1P1ným úvazJkem učebním. Světová válka tvrdě přer.ušilla jeho práci. Čtyři léta strávil v poli. Nicméně po návratu ihned navázal tam, !kde přestrul. V odborných časopisech, které IPO válce bud' nově vznilkaly (Říše hvězd, Pří-roda), nebo 'aspoň získaly příznivější možnosti publikační (Časopi:s pro pěst. :mat. a fys., Rozhledy matematickopřírodovědedké) objevovaly se j,ehočlánky 'velmi ,často. Řadu let spolupracova;! na Maškově "Hvězdářské ročence", pro niž 2Wracorvával kapitolu o proměnný'ch hvězdách. NěkoliJk jeho odiborných prací ,z oboru 'proměnných hvězd vyŠ'lo v publikaCÍ<c<h moravskoslezské="" akademie="" věd="" přírodních="" v="" brně.="" kratší="" články="" z="" j.eho="" péra="" o:bjlevily="" 8'e="" také="" zahraničních="" časopisech.
Za drUJhé války světové v r. 1941 byl předčasně pensio:noválTl jalko ředitellI'eálky v Prostějově. Tím však nen8JStala Ipro něho doba nečinnosti. Pracoval předevš1m na lk'nÍžce l1Jev,elké sice ,ro'zsahem, ale 'bohaté 'a závažné obsahem, která vyšla r. 1948 nákladem JČMF ,pod názvem "Mechanika sluneční soustavy". V důsledku své vědecké a pedagogic!ké 'činnosti by.l ,r. 1948 povolán jaJko e~terní učitel na Palaůkého universitu v Olomouci, a,by předná'šel fysi1ku a astronomii na pedagogické f1alkultě a ,bienniu přírodních věd. Po zřízení Vysoké 'školy pedagogic!ké byl reaktivován a j:menován docentem na této vysoké škole, na níž dodnes přednáší.
Sedmdesátka zrustihla jubilanta nejen v :pillné ,práci a studiu Isouvisícím s jeho povoláním učitelským, ný,brž i v ,pilné práci pozorovatelsiké. Na své sOUlkromé. hvězdárně, zřízené př,ed několka lety, pracuje za jasných nocí S neutuchající horlivostí. Přejeme mu, aby těch jasných nocí i jasných dntl vyplněných prací bylo ještě hodně, hodně mnoho!
Fram.tišelť, Konečný