GC76808
7. 9. 1884 – 30. 5. 1965
astronom, pedagog
Vladimír Václav Heinrich byl přední československý astronom, univerzitní profesor a dlouholetý ředitel Astronomického ústavu Univerzity Karlovy. Vynikal především v nebeské mechanice, teoreticky náročném astrono-mickém oboru.
Mládí prožil v Příbrami, kde byl jeho otec lékařem a městským fyzikem (hygienik). Po studiu na místním gymnáziu pokračoval v letech 1903–1907 studiem astronomie a matematiky na filozofické fakultě. Po studiích sbíral zkušenosti v zahraničí: rok 1908 strávil na observatoři ve Štrasburku, pokračoval v Heidelbergu a Göttingenu. Začátek 1. světové války ho zastihl při opětovné práci ve Štrasburku.
Především spolupráce a přátelství s univerzitním učitelem prof. Gustavem Grussem byly pro Vladimíra Heinricha klíčové. Prof. Gruss ho podpořil v zahraničních studijních pobytech, konzultoval s ním jeho vědecké práce a spolupracovali společně na astronomickém ústavu, kde v roce 1916 získal Vladimír Heinrich trvalé asistentské místo. Ve složitých podmínkách se věnoval studiu dvojhvězd a naplňoval vědeckou činnost ústavu. Byl za to v lednu 1918 odměněn zvolením za mimořádného člena Královské učené společnosti a 27. května 1919 jmenováním mimořádným profesorem astronomie. Zároveň byl uveden do funkce definitivního ředitele astronomického ústavu.
Ten se v té době nacházel ve velmi neutěšeném stavu. Prof. Heinrich proto věnoval osobní úsilí i nemalé vlastní úspory na jeho konsolidaci. Ta se mu podařila a ústav pod jeho vedením začal být vědecky aktivní a úspěšný. Počátkem 30. let 20. století se zde poměry zhoršily. Docházelo k různým krádežím a poškozování inventáře, kterému prof. Heinrich nedokázal čelit. Situace se vyhrotila natolik, že ho profesorský sbor univerzity 21. června 1934 z funkce odvolal. S tímto se nikdy nesmířil, bránil se soudní cestou i vydáním publikace na svoji obranu, do ústavu se však již nikdy nevrátil.
Je po něm pojmenována planetka (6774) Vladheinrich.
Podklady
Přední československý astronom, universitní profesor V.V.Heinrich, DrSc., se narodil 7.září 1884 v Peruci v Čechách. Mládí ale prožil v Příbrami, kde jeho otec Bedřich Heinrich byl lékařem a městským fyzikem. (Pobyt rodiny Heinrichovy v Příbrami je také zajímavý tím, že v jejich domě byly často hostem významné osobnosti kulturního života - Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer.) Mladý Vladimír Heinrich začal svá studia na místním c.k. státním reálném a vyšším gymnáziu ve školním roce 1895 - 96. Výsledky, kterých dosahoval, byly poměrně dobré - prakticky ve všech předmětech byl hodnocen výborně a chvalitebně. Na Příbramské reálce také 19.6.1903 maturoval.
Další jeho cesta vedla do Prahy na filosofickou fakultu české university, kde strávil osm semestrů v letech 1903 - 1907. Na filosofii se zaměřil hlavně na studium matematiky a fyziky. Měl velké štěstí na vynikající profesory, kteří se úrovní své pedagogické práce řadili k nejlepším v monarchii. Konkrétně se jednalo o K.Petra na matematiku, J.Sobotku na geometrii, T.G.Masaryka na filosofii, o J.Raymana na chemii a dále o fyziky Strouhala, Kučeru, Koláčka a o profesory astronomie Grusse a Nušla. V.V.Heinrich brzy také složil kolokvia, a to z filosofie, pedagogiky a hygieny. Kromě toho se účastnil práce matematického semináře (hodnocen výborně), dva semestry pracoval v Laboratoři fyzikálního ústavu (výborně a dobře) a konečně jeden semestr v Laboratoři chemického ústavu (výborně).
Ze všech výše zmíněných disciplín ho však nejvíce přitahovala astronomie a Heinrich se rozhodl jí věnovat natrvalo. V osobě profesora Grusse měl toho nejlepšího rádce a učitele. Mezi oběma muži, tak rozdílnými svým věkem a postavením, se vyvinul velice přátelský vztah. Heinrich v Grussovi viděl především výborného vědce a člověka (v 30.letech ho nazývá "předchůdcem a nezapomenutelným učitelem") a velice konkrétně Grussovi pomáhá při práci na astronomickém ústavu. Gruss Heinrichovi splácí podobně: svým vlivem mu zajišťuje pobyt na význačných zaahraničních observatořích, spolu konzultují Heinrichovy disertační, habilitační i ostatní vědecké práce.
Jeho vůbec první, a můžeme říci, že i velmi zdařilé, pojednání bylo "Vyšetřování o dráze planetky (617) Patrocla Jupiteru blízké", které vypracoval ještě jako posluchač university. V ní osvědčil nejenom své hluboké teoretické znalosti, ale i schopnost provádět složité matematické výpočty. Na dráze planetky Patrocla (617) jasně ukázal, že toto těleso se pohybuje v blízkosti Lagrangeova bodu L5 soustavy Slunce-Jupiter-planetka a že jako několik jiných Trojanů přibližně splňuje jeden ze zvláštních případů přesného řešení problému tří těles. Tento výpočet dráhy Trojana byl první svého druhu v Čechách a zároveň jako by předznamenal další směr Heinrichova vědeckého zájmu, kterým se stala nebeská mechanika. Až do konce svého života se bude k tomuto oboru vracet, neustále bude hledat nové a nové cesty, řešící tento značně omezený okruh problémů. Úroveň práce "Vyšetřování o dráze planetky (617). . . " byla natolik vysoká, že byla přijata jako práce disertační a na jejím základě byl Heinrichovi udělen titul doktora filosofie (30.3.1908). Po skončení universitních studií odchází Heinrich tak jako celá řada jeho předchůdců do ciziny. Na význačných evropských observatořích se chce zdokonalit v těch metodách astronomické práce, které vzhledem k přístrojovému vybavení nemohou být pěstovány na universitním ústavě. Na základě Grussova doporučení tráví rok 1908 na hvězdárně ve Strassburgu, tehdy řízené profesorem E.Becherem. Výsledkem Heinrichova pobytu, vedle cenných zkušeností z vizuální astronomie, je práce "O měření hvězdných azimutů v digressi", (ROZ, II tř., roč. 1914). Pozorování vykonal na velkém Repsoldově altazimutu hvězdárny, jehož vodorovný kruh má 62 cm v průměru, metodou J.J.Böhma, do té doby nikým nepoužívanou. Výsledky se lišily o jednu až tři úhlové vteřiny od výsledků publikovaných dříve. V dalších letech následovala astronomická pracoviště v Heidelbergu (využití fotografie), Göttingen (astrofotometrie a teoretická astronomie) a v roce 1914 opět Strassburg, kde ovšem jeho pobyt byl přerušen válkou.
V Čechách Heinrich dne 15.12.1910 získává vysvědčení učitelské způsobilosti na gymnáziích a školách reálných pro matematiku a fyziku a završuje tím svá universitní studia.
Protože profesor Gruss omezuje ze zdravotních důvodů počet svých přednášek z astronomie, V.V.Heinrich se roku 1913 habilituje pro teoretickou astronomii na základě své práce "Theorie periodických pohybů typu 5/3 v asteroidickém problému tří těles". V ní provádí rozbor zvláštního případu tohoto problému za předpokladu, že planetka je malé hmotnosti a že střední úhlová rychlost tělíska je k úhlové rychlosti Jupitera v poměru 5:3. Povinnosti, vyplývající z docentury, brzy potlačují jeho učitelskou činnost na střední škole, Heinrich se více orientuje na práci v astronomickém ústavu. De facto řídí ústav místo profesora Grusse i jeho pozdějších nástupců. Roku 1916 sem definitivně přichází jako asistent. Za mimořádně svízelných válečných let zde měří dvojhvězdy ústavním dalekohledem a stará se tak o vědeckou náplň činnosti ústavu. Heinrichova vědecká i organizační práce je v té době oceněna jednak volbou za mimořádného člena Královské české společnosti nauk (9.1.1918) a jednak, což je pro nás důležitější, i jmenováním ministrem školství a národní osvěty nové již republiky ze dne 27.5.1919 mimořádným profesorem astronomie Karlovy University a zároveň definitivním ředitelem astronomického ústavu. Bylo mu uloženo zanechat suplování na gymnáziu v Resslově ulici a převzít ústav z rukou profesora Kučery.