> Hvězdárnu vybudoval astronomický kroužek, jenž v Ďáblicích založil Zdeněk Corn (1921-2003); odborným poradcem byl dr. Hubert Slouka 1903-1973). Do provozu byla uvedena 3. listopadu 1956, roku 1960 byla budova dostavěna do dnešní podoby, v roce 1969 byla instituce připojena ke Štefánikově hvězdárně. V západní kopuli je na německé paralaktické montáži refraktor 190/3000 (optika Reinfelder-Hertel) s reflektorem typu newton 300/1500 (z pozůstalosti selenografa Mgr. Fischera), k němuž je připojen koronograf o průměru objektivu 100 mm. Ve východní kopuli je refraktor 150/2380 (konstrukce Gajdušek) a reflektor 400/7200 mm s montáží typu coude (konst. Rolčík). Původní otevírací doba pro veřejnost, pondělky a čtvrtky večer, byla postupně rozšířena o nedělní odpoledne a o pořady pro školní výpravy.
Napsali o sobě
Kromě Planetária a Štefánikovi hvězdárny nalezneme v Praze i třetí funkční hvězdárnu. Hvězdárna je postavena na skalnatém výběžku kopce Ládví, v nadmořské výšce 325 metrů. V jejím těsném sousedství je místo výhledu na téměř polovinu Čech, vybavené směrovou růžicí a malým dalekohledem. Za vynikající dohlednosti je možné vidět i pohraniční hory - Krušné, Jizerské a Krkonoše.
V 50. letech 20. století byla zahájena stavba hvězdárny. členy tehdejšího astronomického kroužku založeného v roce 1953 pod vedením Zdeňka Corna, který se až do svého odchodu do důchodu staral o chod hvězdárny. Odborným poradcem při výstavbě byl astronom dr. Hubert Slouka. Ten se také zasloužil o získání prvního dalekohledu do východní kopule.
3. listopadu 1956 zahájila první část hvězdárny svou činnost. Součástí budovy byla kopule o průměru 5,27 m, přednáškový sál, fotokomora a knihovna. Roku 1968 se Hvězdárna Ďáblice stala součástí Štefánikovy hvězdárny na Petříně.
Na přelomu prvního a druhého desetiletí 21. století byla hvězdárna výrazně modernizována. Byly vybudovány návštěvnické toalety a promítací sál byl vybaven klimatizací, novými sedadly a novou projekční technikou.