Jako každá instituce má i uherskobrodský astronomický kroužek a naše hvězdárna svou historii, jak tu slavnou, tak i tu všední a méně zajímavou.
Od konce roku 1953 působil v Uherském Brodě poměrně aktivní astronomický kroužek amatérských astronomů, kterým postupně přestaly stačit schůzky v propůjčených prostorách muzea, základní školy, střediska Geodézie a podobných institucí. Mezi členy kroužku tak začala krystalizovat myšlenka stavby vlastního zařízení – pozorovacího domku s odsuvnou střechou, někde na severním okraji města.
V období mezi léty 1958 až 1961 započala a probíhala stavba budovy hvězdárny, která po řadě změn a úprav realizovaných přímo při stavbě předznamenala její vzhled na dalších 25 let.
Stavba byla umístěna na severní okraj města, vlevo od silnice na Prakšice, tehdy asi kilometr od nejbližší zástavby. Při jihozápadní orientaci průčelí objektu je z tohoto místa krásný výhled na hřebeny Bílých Karpat s Lopeníkem a Velkou Javořinou, na východě a jihu až po průhled západním směrem ke Kunovicím a Uherskému Hradišti. Na stavbě se zúčastnili vlastními silami všichni tehdejší členové a příznivci kroužku, učni stavebního učiliště, zaměstnanci střediska Geodézie a mnoho dalších, dnes již neznámých obyvatel Uherského Brodu. Zapomenout však nelze osobu pana Zerzáně, který stavbu téměř po celou dobu vedl a zdárně dokončil. Na přímluvu RNDr. Rajchla a s využitím zkušeností hvězdářů z Valašského Meziříčí byla elegantně vyřešena do té doby nikde v okolí nerealizovaná ocelová konstrukce klasické astronomické kopule. K její kruhové stavbě s kamennou podezdívkou, byla připojena budova o cca 80 m2 s kanceláří sloužící zároveň i jako klubovna, přednáškovým sálem pro zhruba 30 lidí a fotokomorou. V samotné kopuli pak byl realizován i samostatně stojící, se základy budovy nespojený pilíř pro montáž dostatečně velkého dalekohledu. Jako červená niť se již od tohoto období až dodnes táhne činností hvězdárny i jméno rodiny Veselých. Díky nezměrnému úsilí všech zainteresovaných mohla být nakonec hvězdárna slavnostně otevřena pro veřejnost. Stalo se tak v neděli, dne 24.září 1961.
První „zlaté období“ existence hvězdárny (1961 – 1974)
Nedlouho po dostavbě hlavního objektu s kopulí s podařilo ze „zbytků“ panelové bytové výstavby dobudovat i technické zázemí hvězdárny v podobě dílny. Hvězdárna také byla vybavena Coude refraktorem 150/2250 mm od fy Carl Zeiss Jena, který zakoupila Ústřední rada odborů v Praze. Na ryze amatérské zařízení poměrně dobré vybavení, nadšení členů kroužku a určitý boom astronomie kdy se neustále objevovaly nové astronomické poznatky a rozvoj pilotovaných i nepilotovaných letů do kosmu završený přistáními astronautů na Měsíci vytvořily dobrý základ fungování, byť neustále bez placených zaměstnanců.
Každoročně byly otevírány výukové kurzy pro žáky základních škol, jejichž mnozí absolventi, kteří doposud aktivně spolupracují s hvězdárnou, spojili s astronomií nebo přírodními vědami i svůj další profesní život, např. manažer družicového projektu MIMOSA Mgr. Radek Peřestý, dnes vedoucí skupiny Dynamika umělých družic Astronomického ústavu CAS. Stejně tak bylo každoročně pořádáno několik přednášek pro veřejnost se špičkami tehdejší československé astronomie, a s lety programu Apollo na Měsíc byly často promítány filmy zapůjčované americkým velvyslanectvím. V amatérských podmínkách se kroužek účastnil pozorování zákrytů hvězd Měsícem v celosvětové síti pozorovacích stanovišť. Byly pořádány expedice za pozorování meteoritů a započalo kreslení a fotografování Slunce pro předpovědi sluneční činnosti.
V období 1975 až 1985 těžila činnost hvězdárny z předchozích období. Se zvyšujícími se nároky návštěvníků se ale začalo ukazovat, že zvládnout chod hvězdárny v ryze amatérských podmínkách, byť finančně zajištěných Závodním klubem pracujících, není nadále možné. V roce 1981 se sice podařilo zaměstnat na plný úvazek vzácného člověka, příznivce a milovníka astronomie, tehdy čerstvého důchodce pana ing. Jiřího Vašíčka. Ten ale, bohužel, po několika letech umírá, aniž by se dožil dalšího rozkvětu hvězdárny, která přestává v té době příznivcům astronomie stačit kapacitně i jinak. Při každé větší návštěvě doslova praská stará budova hvězdárny ve švech, obtížně se pracuje s promítací a zvukovou technikou, pomalu dosluhuje nedostatečné hygienické zázemí, elektroinstalace i studna s vodou. V tomto období také začíná na základě osobních vztahů spolupráce s významným českým popularizátorem astronomie Dr. Grygarem. Zejména jeho přednášky ukazují, že ve stávajících podmínkách už nelze dále řádně pokračovat a to ani v hlavním nosném programu, kterým byla a je popularizace astronomie a příbuzných vědních oborů.
Druhé „zlaté období“ hvězdárny (1986 – 1988)
V tomto období se podařilo na poslední chvíli prosadit do akce „Z“ přístavbu k původní budově hvězdárny. Ta zahrnuje nový přednáškový sál pro až 80 návštěvníků, vybavený na tehdejší dobu vyspělou audiovizuální technikou, promítací kabinu, klubovnu, fotokomoru, šatnu, kancelář, sklad a oddělené sociální zařízení. To vše na více než 140 m2 zastřešené plochy, tedy téměř na dvojnásobku původní rozlohy. Zpevněna byla i stávající polní cesta pro příjezd k objektu. Sami členové kroužku odpracovali na stavbě hodně přes deset tisíc hodin a tato stavba byla nakonec vyhodnocena jako jediná zcela bezproblémová a byla kolaudována přesně podle původního záměru. Otevření nové přístavby bylo završeno i přijetím prvního odborného astronomického pracovníka na plný úvazek. Stal se jím shodou okolností syn RNDr.Rajchla, toho, který se kdysi tak významně podílel na založení a prosazení „klasického“ vzhledu hvězdárny.
Od roku 1989 přechází hvězdárna do stavu Domu kultury a stává se majetkem města Uherského Brodu. Na částečný úvazek je k odbornému pracovníkovi zaměstnán i pracovník technické údržby. Hlavní náplní hvězdárny se stává vzdělávací činnost pro školy všech stupňů a odborná činnost v ostatních odvětvích astronomie se opět stává záležitostí amatérů, členů kroužku, podle jejich zálib a schopností. Podle finančních možností se rozvíjí technická základna kroužku, např. CCD kamera ST-7, elektronické řízení dalekohledu, datový projektor SVGA, spektrohelioskop, datová síť, přístup na internet apod.
Nikdy nefunkční plechová pozorovací plošina (vpravo na snímku) byla v roce 2002 nahrazena zděnou budovou s odsuvnou střechou, bylo provedeno nové oplocení areálu a úpravy zeleně, která za 40 let vyrostla natolik, že začala vadit vlastnímu pozorování. Nejvýraznější akcí konce minulého století bylo pozorování zatmění Slunce v roce 1999. Několik členů kroužku bylo na dvou pozorovacích stanovištích v pásu úplného zatmění a na částečné zatmění se jen přímo na hvězdárnu přišlo podívat na 700 lidí.
Podobně, okolo 400 návštěvníků, se účastnilo, již v novém století, oslav 40 let od otevření hvězdárny, které připadlo na konec září 2001. Oslavy byly, kromě jiného, již tradičně spojeny s přednáškou Dr. Grygara. Na rozdíl od běžných krátkodobých přehledů nejnovějších poznatků v ní shrnul vývoj a mezníky astronomie za období, existence uherskobrodské hvězdárny. Jen o pár dní později, 27.října 2001 poctila naši hvězdárnu návštěva z nejváženějších. Při svém pobytu v ČR k nám zavítali astronauti s českými předky, Eugene Andrew Cernan (1934) Gemini 9, Apollo 10, Apollo 17 a John Elmer Blaha (1942) STS-29, STS-33, STS-43, STS-58, Mir NASA-2 , které doprovázel náš kosmonaut Oldřich Pelčák (1943), náhradník Vladimíra Remka, RNDr. Jiří Grygar a ředitel pražského planetária Marcel Grün. V rámci svého nabitého programu se zdrželi až nebývale dlouho, téměř tři čtvrtě hodiny, ve kterých diskutovali s návštěvníky, odpovídali na dotazy a rozdávali autogramy.
Jen pro zajímavost, John Blaha obsluhoval na oběžné dráze mikroakcelerometr MACEK, který zkonstruoval odchovanec našeho astronomického kroužku Mgr. Radek Peřestý. Mezi nejkrásnější, i když ne tak hojně navštívené pozorování posledních let, patřilo sledování meteorického roje Leonid v roce 2002. Každoročně v říjnu bývá velmi úspěšná série přednášek ke světovému kosmickému týdnu a například pozorování opozice Marsu v roce 2003 se zúčastnilo téměř 1.000 návštěvníků. K nejvydařenějším akcím roku 2004 patřilo pozorování transitu Venuše 8.6.2004, kterého se jen přímo na hvězdárně zúčastnilo najednou na 380 lidí. Velmi slibně vypadá i akce “Noc vědců”, jejíž datum spadá přímo do období oslav otevření hvězdárny pro veřejnos.
Za 45 let činnosti (do září 2006) navštívilo hvězdárnu téměř 190 tisíc spokojených návštěvníků. Z toho za prvních 26 let činnosti, od otevření pro veřejnost do roku 1987 to bylo přibližně 75.000 návštěvníků a za dalších 19 let, od otevření přístavby do 45. výročí otevření hvězdárny září 2006, to bylo už více než 115.000 dalších, povětšině velmi spokojených návštěvníků. Od roku 2000 se počet návštěvníků trvale pohybuje okolo 7.000 ročně. Bývá pro ně uspořádáno v průměru více než 400 jednotlivých akcí.
Nedávná minulost
Koncem roku 2003 byly zakoupeny nové dalekohledy, reflektor newton 500/2500 mm a s kamera typu maksutov o průměru 300 mm. Ty byly umístěny na společnou montáž do hlavní kopule. Stávající dalekohled Coude 150/2250 byl den před vánočními svátky 2003 přestěhován do nové pozorovatelny. V průběhu roku 2004 proběhly základní úpravy hlavní kopule a výroba elektronicky ovládané montáže. Na konci roku 2004 se tak pozorovací technika a její možnosti posunuly o třídu výše. V roce 2005 a 2006 probíhaly další úpravy kopule i dalekohledů, aby byly nakonec při oslavách 45. výročí otevření hvězdárny, předány do užívání veřejnosti. Zejména půlmetrový newton, pojmenovaný familiárně Theodor, po jednom ze zakladatelů a prvním vedoucím astronomického kroužku, se tak stal v širokém okolí zdaleka největším přístrojem volně přístupným veřejnosti a to nejen vědecké nebo akademické.