V roce 1945 byla ve Vsetíně založena pobočka ČAS, jejíž hlavním cílem bylo vybudování lidové hvězdárny. Tohoto cíle se podařilo v krátce dosáhnout. Hvězdárna byla otevřena v roce 1950 na severním okraji města. V její budově se nachází přednáškový sál, kancelář a foto-laboratoř. Pod pětimetrovou kopulí je instalován refraktor Zeiss o průměru 200/3000 na montáži Zeiss VII. Dalšími přístroji jsou refraktor o průměru 150/2880, spektrální fotometr a koronograf. V místnosti pod podlahou jsou umístěny křemenné hodiny s elektronickou přijímací aparaturou.
Činnost hvězdárny se zaměřila hlavně na osvětově popularizační činnost. V odborném programu se hvězdárna zaměřila na sledování sluneční činností. Registrace sluneční erupční aktivity je prováděna metodou náhlého zvýšení atmosferiků.
V areálu pozemku hvězdárny se nachází ještě několik dalších budov, ve kterých je umístěna meteorologická stanice II. řádu. Součásti stanice jsou počítač bleskových výbojů, přístroj ke měření prašnosti ovzduší, přijímač kosmického šumu, zařízení k měření délky a intenzity slunečního svitu a aparatura k registraci atmosferiků.
Napsali o sobě:
Ještě než se začalo uvažovat o výstavbě vsetínské hvězdárny, rozhodli se pedagogové Oldřich Křenek a František Dostal, že si společně postaví vlastní hvězdářský dalekohled. Ani jeden z nich však neměl s broušením zrcadel a konstrukcí dalekohledu zkušenosti. Společně se proto vypravili do Valašského Meziříčí za Antonínem Ballnerem a Jaroslavem Krůťou, od kterých chtěli získat co nejvíc informací o stavbě astronomického dalekohledu. Potřebný materiál pro zhotovení zrcadla zajistil Oldřich Křenek a od paní Skanderové se mu podařilo získat i dostatečné množství kvalitního brusného materiálu. Aby mohli s broušením zrcadel začít bylo zapotřebí najít pro tuto práci vhodnou dílnu. Nakonec si u Dostalů k tomuto účelu upravili starou kůlnu. Když byla optika hotová, pustili se do vlastní konstrukce dalekohledu. Dalekohled však musel být někde umístěn a tak se společně dohodli, že by si mohli postavit malou hvězdárničku na soukromém pozemku. Oldřicha Křenka tento nápad velmi zaujal. Lákala jej však představa vybudovat hvězdárnu mnohem větší, která by sloužila nejen pro astronomická pozorování, ale především široké veřejnosti.
Než mohlo k realizaci tohoto poměrně náročného záměru dojít musela být nejprve ve Vsetíně založena místní odbočka Československé astronomické společnosti. Počátkem listopadu 1948 se podařilo odbočku ustavit a k 18. listopadu 1948 měla již celkem 20 členů, většinou zaměstnanců Zbrojovky. Dne 23. listopadu 1948 se poprvé sešlo 6 členů přípravného výboru pro výstavbu hvězdárny a hned se s nadšením pustili do práce. S přibývajícími úkoly se počet členů přípravného výboru postupně rozrůstal. Na pravidelných schůzkách byl každý pověřen určitým úkolem a postupně se začaly rozbíhat přípravy pro výstavbu hvězdárny. Mezi ty, kteří se aktivně podíleli na přípravných pracích patřili zejména Alois Bobek, Vilém Bystroň, Ing. Antonín Černocký, Robert Číhal, učitel František Dostal, Ing. Karel Erben, Zdeněk Geryk, Eduard Haman, Zdeněk Hruban, František Kašný, Jaroslav Kratochvíl, Oldřich Křenek, František Navrátil, Tomáš Skandera, František Suchý, Karel Skřehota a jeho paní, Drahomíra Sýkorovská, Florián Štourač, Ing. Josef Tichý, Ing. Karel Tutsch, Ing. Karel Veska a jeho paní, Jan Vilčinský a Jiří Vojtovič.
V polovině prosince měl Dr. Hubert Slouka v restauraci SNAHA zajímavou odbornou přednášku pro vsetínskou veřejnost a podobnou akci zopakoval i v dubnu následujícího roku. Sám se také výrazně podílel cennými radami při přípravách před zahájením výstavby hvězdárny.
V lednu 1949 se předsedou místní odbočky Československé astronomické společnosti stal Oldřich Křenek, který se s obrovským zápalem pustil do získávání finančních prostředků a vyřizování potřebných povolení. Část členů odbočky, zaměstnanců vsetínské Zbrojovky, přechází pod Závodní klub ROH a předsedou nově založeného astronomického odboru byl zvolen Ing. Karel Veska. Tento odbor získal zároveň nové prostory pro společná jednání a především značnou materiální podporu podniku a odborové organizace. V dubnu 1949 dochází k písemné dohodě mezi členy odbočky Československé astronomické společnosti a Astronomického odboru při závodním klubu ROH Zbrojovky Vsetín o podílu na krytí části stavebních nákladů a brigádnické pomoci při výstavbě hvězdárny. Na počáteční výdaje pro přípravné práce byla poskytnuta ihned částka 15 000,- Kčs.
Zpočátku probíhala jednání o výstavbě hvězdárny celkem hladce. Postupem času se začaly hromadit problémy a zdálo se, že ze stavby nakonec sejde. Především potřebné finanční prostředky se sháněly velmi obtížně. Významným podílem přispěl nejen městský národní výbor, ale i okresní národní výbor, na který se přípravný výbor obrátil se žádostí o pomoc. Zbývající prostředky získali členové ČAS z členských příspěvků, drobných darů a mezi vsetínskou veřejností vyhlásili dokonce veřejnou sbírku. Podporu hledali také u přípravného výboru pro organizaci krajinské výstavy VALAŠSKO V PRÁCI, pořádané v roce 1949 za značné podpory státních orgánů. Členové přípravného výboru předpokládali, že do zahájení výstavy již bude hvězdárna postavena.
Dalším úkolem bylo zhotovit pro budoucí hvězdárnu kvalitní astronomický dalekohled. Tohoto náročného úkolu se ujal osobně Oldřich Křenek. Převážně z odpadového materiálu a v poměrně krátkém čase zkonstruoval velmi kvalitní zrcadlový astronomický dalekohled o průměru 200 mm, přibližující zhruba dvěstěkrát a vážící přes 200 kilogramů. Dalekohled byl především z propagačních důvodů vystaven ve výkladní skříni prodejny TEP u Rodingrů na Dolním náměstí spolu s dalšími dalekohledy, které zhotovili někteří členové odbočky.
Nyní již zbývalo nalézt pro výstavbu hvězdárny vhodný pozemek. Nejlépe v okrajové části města, dobře přístupný a za přijatelnou cenu. Nakonec se podařilo na severním okraji města Vsetína v prostoru „Pěti lipek“ od paní Noskové vhodný pozemek za velmi výhodných finančních podmínek zakoupit. Projektovou dokumentaci nakonec zpracoval po řadě konzultací, návrhů a připomínek stavitel František Knap.
Dne 11. května 1950 byla konečně fyzicky náročnými výkopovými pracemi výstavba hvězdárny zahájena. Stavební práce, na které dohlížel stavbyvedoucí Josef Losítek, probíhaly zpočátku poměrně rychle a vedle nadšených členů odbočky Československé astronomické společnosti a Astronomického odboru ZK ROH Zbrojovky Vsetín se na výstavbě aktivně podíleli i někteří zdejší řemeslníci. Oslovené firmy odváděly včas kvalitní práci a hrubá stavba byla poměrně brzy hotova. Většina zbývajících technicky náročných prací pak již probíhala pomalu. Významným podílem, zejména pokud se týká technických záležitostí přispěla i vsetínská Zbrojovka, kde v učňovských dílnách zhotovili pro hvězdárnu kovovou konstrukci kopule.
Poměrně náročnou záležitostí bylo přemístění kovové konstrukce kopule ze vsetínské Zbrojovky na staveniště hvězdárny. Jak dokládají pořízené dobové fotografie, byl převoz tohoto nevšedního a rozměrného nákladu pro občany Vsetína vyjímečným zážitkem. Kopule pak byla vynesena a usazena na místo za přispění mnoha dalších spoluobčanů.
Podstatně náročnější prací bylo obednění kovové konstrukce dřevěnými lištami, které probíhalo převážně brigádnicky. Mezi nejobětavější pracovníky při všech pracích patřil vedle Oldřicha Křenka také Eduard Haman. Závěrečné, technicky náročné klempířské práce provedla známá vsetínská firma Josefa Tkadlece.
V polovině června se stavební práce dostaly do závěrečné fáze. Po usazení oken a natažení venkovních omítek se postupně dokončovala finální úprava terasové podezdívky po celém obvodu budovy a kamenná opěrná zídka ve vstupní části areálu. Položeny byly také chodníky okolo celé budovy a terasové schody před kopulí. Veškeré stavební práce se chýlily k závěru a zbývalo jen provést rozsáhlé terénní úpravy okolí hvězdárny, na kterých se vedle dospělých podíleli i mladí členové nově založeného astronomického kroužku. Při získávání mladých členů kroužku sehrál významnou roli především učitel Oldřich Křenek, který dokázal podchytit zájem žáků vsetínských škol o astronomii a mladí členové kroužku se vedle brigád zúčastňovali také i večerních pozorování hvězdné oblohy.
V neděli 30. července 1950 vládla u „Pěti lipek“ příjemná nálada a spokojenost. V 9 hodin dopoledne mohla být konečně vsetínská hvězdárna za účasti zástupců města, okresu, hostů a široké vsetínské veřejnosti slavnostně otevřena. Této pro vsetínskou astronomii velmi významné události se zúčastnilo podle dochované prezenční listiny celkem 146 občanů a hostů. Vedle Adolfa Neckáře, správce hvězdárny v Prostějově, Dr. Františka Sojana z hvězdárny v Holešově, zástupců astronomických kroužků z Ostravy a Opavy se za Československou astronomickou společnost v Praze slavnostního otevření hvězdárny zúčastnil také Dr. Hubert Slouka, který ve svém krátkém projevu vyzvedl význam tohoto nově vybudovaného zařízení. Po vystoupení Dr. Slouky následoval projev předsedy odbočky astronomické společnosti ve Vsetíně Oldřicha Křenka. V krátkosti uvedl kolik úsilí museli členové přípravného výboru vyvinout, aby se nakonec podařilo za přispění ostatních spolupracovníků a vsetínských firem hvězdárnu postavit a poděkoval všem, kdo se na její výstavbě podíleli. Předseda Městského národního výboru ve Vsetíně Julius Donáth po svém krátkém vystoupení předal na závěr Oldřichu Křenkovi symbolický klíč od hvězdárny a popřál všem příznivcům astronomie hodné úspěchů v jejich nadcházející činnosti. Po skončení slavnostní části následovala pro všechny účastníky prohlídka hvězdárny.
Prvním vedoucím vsetínské hvězdárny se stal předseda místní odbočky Československé astronomické společnosti Oldřich Křenek. Krátce po zahájení provozu hvězdárny se zde rozproudila aktivní odborná, ale i zájmová činnost. Ke stávajícímu, poměrně širokému kádru spolupracovníků hvězdárny postupně přibyli další. Členové obou odboček se nyní mohli pravidelně scházet přímo v prostorách hvězdárny. Vedle odborných pozorování novým zrcadlovým dalekohledem byly pro veřejnost a žáky škol pořádány zajímavé přednášky a besedy s astronomickou tématikou a pravidelná pozorování slunce nebo hvězdné oblohy. Za první rok svého působení navštívilo hvězdárnu 3 500 dospělých a žáků škol. Značný podíl na tomto výsledku měl především Oldřich Křenek.
V roce 1951 vznikl po drobných neshodách v odbočce Československé astronomické společnosti nový astronomický odbor ustavený při podniku MEZ Vsetín, jehož předsedou se stal Tomáš Skandera. V závěru roku 1953 odchází z pracovních, ale i osobních důvodů z funkce správce hvězdárny a předsedy odbočky ČAS Oldřich Křenek. Do nové funkce ředitele nastupuje v lednu 1955 Tomáš Skandera. Předsedou astronomického kroužku se po panu Skanderovi stal Karel Theimer. Nyní na hvězdárně společně pracují již celkem tři subjekty - místní odbočka Československé astronomické společnosti ve Vsetíně a astronomické kroužky při ZK ROH Zbrojovky a MEZ Vsetín. Část členů se aktivně začala zúčastňovat pořádaných odborných astronomických kurzů a seminářů, aby získala nové poznatky a vědomostí, které by mohly být v přednáškové činnosti následně využity. Zejména odborné přednášky, pořádané některými obětavými spolupracovníky hvězdárny jakými byli například František Suchý a František Dostal, se setkaly se značným ohlasem.
V tomto období se na hvězdárně aktivně věnoval pravidelnému pozorování proměnných hvězd Karel Skřehota a získané výsledky byly po zpracování zasílány na hvězdárnu v Brně. Někteří členové odbočky si v suterénních prostorách optické dílny začali pod odborným vedením brousit vlastní zrcadla a zhotovovat astronomické dalekohledy.
Brzy se ukázalo, že prostory pro rozvíjející se činnost začínají být nedostačující. Proto byl v roce 1956 zpracován architektem Zlámalem nový projekt rozšíření hvězdárny přístavbou budovy ze severní strany. Původní budova se rozšířila o další místnosti (mechanickou dílnu, nové sociální zařízení, fotokomoru a sklad paliva) a kolaudace stavby byla provedena o rok později. Na přístavbě hvězdárny odpracovalo 30 členů všech tří astronomických subjektů bezplatně přes 3 200 brigádnických hodin.
V listopadu 1956 zpracoval zahradní architekt Jan Zdráhal projekt výsadby okrasných stromů a keřů v areálu hvězdárny. Ve vstupní části před hvězdárnou bylo vytvořeno poměrně rozsáhlé alpinium s malým vodotryskem a řadou vzácných dřevin i skalniček.
V modelárně MEZ Vsetín byly koncem listopadu 1956 zhotoveny dřevěné formy pro nový dalekohled a paralaktickou montáž podle návrhu Ing. Josefa Tichého. O rok později byla hvězdárna vybavena trojicí nových dalekohledů (refraktorů), umístěných na paralaktické montáži, přičemž největší z z nich měl průměr objektivu 200 mm a ohniskovou vzdálenost 3 000 mm. Tyto dalekohledy zhotovené ve vsetínské Zbrojovce pod dohledem Ing. Tichého nahradily původní zrcadlový dalekohled Oldřicha Křenka a slouží dodnes.
Počátkem roku 1957 nastoupil na hvězdárnu jako údržbář Josef Zientek, který se zároveň staral také o skalku. Ve slévárně MEZ Vsetín zajistil ředitel Tomáš Skandera zhotovení odlitků pro dalekohledy typu MONAR. Z MEOPTY Přerov se zase podařilo získat potřebnou optiku a tak si členové astronomických kroužků v nově vybudované mechanické dílně začínají odlitky postupně opracovávat.
Na paralaktickou montáž byla vedle stávajících dalekohledů umístěna také astrokomora a nový poměrně výkonný zrcadlový dalekohled typu cassegrain.
V červnu 1957 uhodil při letní bouřce do elektrického vedení blesk, který způsobil na zařízení hvězdárny značné škody, jejichž odstranění si vyžádalo poměrně velké finanční prostředky a značně zkomplikovalo celkovou činnost tohoto zařízení. Na rekonstrukci poškozené elektroinstalace se podílel především Zdeněk Kamarád, který pak na hvězdárně pracoval nepřetržitě 40 let.
vV září 1957 byla na hvězdárně instalována pracovníky Hydrometeorologického ústavu v Brně meteorologická stanice, která od ledna následujícího roku zahájila zkušební provoz a v roce 1959 již byla začleněna do sítě meteostanic. Stanice začala pravidelně získávat potřebné informace o klimatických poměrech na Vsetíně a zasílat je nejprve Hydrometeorologickému ústavu v Brně a později v Ostravě. Prvním pozorovatelem se stal Ing. Jiří Skalák, kterému pomáhala v klimatologických měřeních velmi často i jeho paní. Po Ing. Skalákovi měření zajišťuje dodnes Mgr. Jiří Haas.
Na hvězdárnu nastoupila v roce 1961 jako účetní Irena Janušová, která zabezpečovala i některé odborné úkoly. V červenci a srpnu se spolupracovník hvězdárny Antonín Kotrla zúčastnil třítýdenní odborné stáže na slunečním oddělení Astronomického ústavu v Ondřejově.
V dalekohledech umístěných v kopuli byla nahrazena původní optika novými kvalitními objektivy od firmy CARL ZEISS JENA včetně nové paralaktické montáže, která byla instalována až v roce 1964 a používá se dodnes. Původní paralaktická montáž Ing. Tichého byla demontována a uložena ve skladu.
V polovině šedesátých let již není zřizovatelem hvězdárny městský národní výbor a zařízení přechází pod Okresní národní výbor ve Vsetíně. Vzhledem k rozvíjející se činnosti hvězdárny narůstá potřeba nových prostor a proto se zvažuje možnost jejího rozšíření o samostatný objekt mechanické dílny. Objekt byl postupně rozšířen o kotelnu a sklad na palivo. Mezi hvězdárnou a dílnou položila stavební firma horkovodní kanál a oba objekty byly napojeny na centrálnímu ústřední topení. Na brigádách při úpravě areálu a přístavbě mechanické dílny se zejména vedle stále aktivního Eduarda Hamana podíleli i Bohumil Kovář, Vladimír Chroust a Karel Pirník.
Od paní Noskové se podařilo po řadě jednáních odkoupit parcelu sousedící s pozemkem hvězdárny a rozšířit tím areál hvězdárny do stávající podoby. V říjnu 1967 byl pozemky svépomocí oploceny. K zajišťování narůstajícího počtu odborných přednášek a pozorování, pořádaných mimo hvězdárnu, používali pracovníci starší služební automobil.
Na hvězdárnu nastoupil Karel Sadila, který se věnoval propagační činnost, graficky upravoval veškeré vydávané materiály a pořizoval fotodokumentaci. Hvězdárna začala pravidelně vydávat astronomický zpravodaj INFORMÁTOR, který vycházel až do roku 1982.
V roce 1968 zpracoval Eduard Haman studii přístavby nové podstatně větší pozorovatelny nástavbou stávajícího objektu dílny a propojení obou objektů (hlavní budovy a dílny) spojovacím traktem s moderním dostatečně velkým přednáškovým sálem uprostřed. Tento stavebně rozsáhlý projekt se však, vzhledem k nedostatku finančních prostředků, nepodařilo realizovat.
Počátkem roku 1970 je realizována stavba dalšího menšího samostatného objektu, stolařské dílny a skladu. Maringotka, původně umístěná v přední části mechanické dílny byla přemístěna mimo tento objekt, postavena na zděné pilíře. Prostor pod ní byl dodatečně obezděn a upraven na malou společenskou místnost a sklep na zahradní nářadí. Úklidové práce a práce na zahradě v této době vykonávala paní Amálie Polanská.
V květnu 1971 byl z funkce ředitele odvolán Tomáš Skandera, který zůstal na hvězdárně dál již jen jako odborný pracovník a vedení hvězdárny dočasně vykonával inspektor odboru kultury okresního národního výboru Mgr. Josef Blažek. Počátkem září nastoupil na hvězdárnu nový odborný pracovník Mgr. Jiří Haas, který byl v lednu 1973 pověřen vedením hvězdárny a o rok později se stal jejím ředitelem. V závěru roku začal na hvězdárně pracovat jako údržbář Jan Pábel, který o tři roky později tragicky zahynul v Turecku. V lednu 1974 zde nastoupila do funkce ekonomky Ludmila Urbanová. Po tragické smrti Jana Pábela byl přijat na místo mechanika a pracovníka údržby Pavel Hanák a o rok později nastoupila jako uklizečka na částečný úvazek Darja Haasová.
Postupně byly brigádnicky stavebně dokončovány a upravovány stávající objekty. Pro služební auto a uskladněný materiál byla v areálu hvězdárny postavena nová prostorná garáž s příjezdovou komunikací. V tomto období proběhla také částečná výměna střešní konstrukce hlavní budovy a výměna oken v přednáškovém sále i v ředitelně. Pozornost se nyní začala obracet spíše k interiérovým úpravám jednotlivých objektů. Vlastními silami provedli pracovníci hvězdárny vnitřní obložení kopule a vstupní části chodby dřevem.
Interiérové úpravy se dotkly i přednáškového sálu a především optické dílny a pracovny. Následovalo zateplení stropu ředitelny a rozsáhlá stavební úprava kanceláře i fotokomory. Zcela přebudováno bylo ústřední topení, s nímž byly od samotného počátku zahájení provozu neustálé problémy. Bývalý ředitel Tomáš Skandera v roce 1979 hvězdárně opustil a na jeho místo nastoupil nový odborný pracovník Mgr. Zdeněk Valchář, který se vedle odborně vzdělávací činnosti staral i o skalku. Společnými silami pracovníků hvězdárny se podařilo v témže roce dokončit vnitřní dřevěné obložení kopule a o rok později byla u příležitosti oslav 30. výročí hvězdárny původní omítka hlavní budovy důkladně opravena a spolu s dílnou opatřena novým nátěrem. Také tyto stavební práce a úpravy byly zabezpečovány vlastními silami. V roce 1983 zpracoval Ing. arch. Vladimír Blažek z Brna nový projekt nástavby samostatného objektu mechanické dílny, který počítal s novým moderním přednáškovým sálem o kapacitě 70 míst, promítací kabinou, vstupní halou a sociálním zařízením. Také tento zajímavý projekt bohužel nebyl pro nedostatek finančních prostředků realizován.
Koncem roku 1987 byla projekční kanceláří ENERGOPROJEKT Přerov zpracována projektová dokumentace pro připojení stávající kotelny hvězdárny na centrální horkovodní přivaděč a o rok později byl za značné finanční pomoci Městského národního výboru ve Vsetíně tento záměr stavebně realizován.
V roce 1990 vystřídal Mgr. Zdeňka Valcháře ve funkci odborného pracovníka RNDr. Jiří Procházka, který svými zkušenostmi a znalostmi z optiky pomáhal při řešení řady technických problémů a aktivně se také podílel na práci s mládeží. V polovině roku 1993 Dr. Procházka z hvězdárny odešel a na jeho místo nastoupil v dubnu 1994 mladý odborný pracovník Pavel Svozil.
O rok později proběhla také modernizace hvězdárny, kdy byl upraven přednáškový sál a provedena rekonstrukce elektroinstalace v podstatné části hlavní budovy. Přednáškový sál byl navíc vybaven velkoplošným videoprojektorem SELECO, který výrazně přispěl k celkovému zkvalitnění vzdělávací činnosti. Zároveň se pro pozorování poměrně slabých kosmických objektů podařilo získat od americké firmy Santa Barbara Instrunent Group z Kalifornie novou CCD kameru ST-7. Vedle toho se hvězdárna postupně začala vybavovat i počítačovou technikou.
V roce 1998 došlo k dalším stavebním a technickým úpravám, kdy byla provedena poměrně rozsáhlá modernizace rotundy a úprava elektropracovny včetně zateplení obou místností a vybavení výpočetní technikou. Značné problémy nastaly s časovou základnou a proto hvězdárna zakoupila přijímač časového signálu DCF77 a členové astronomického kroužku zhotovili novou časovou základnu. Také v kopuli byly provedeny některé technické úpravy, včetně opravy venkovního schodiště u kopule.
O rok později byla zpracována Ing. arch. Milanem Chlápkem projektová dokumentace na přístavbu hlavní budovy hvězdárny. V polovině téhož roku byla stavba zahájena. Budova hvězdárny byla rozšířena o novou kancelář, sociální zařízení, úklidovou místnost, sklad, nové místnosti byly osazeny plastovými okny a hlavní budova hvězdárny tak získala svoji současnou podobu. Přitom se podařilo provést částečnou rekonstrukce střešní krytiny a upravit výměníkovou stanici, včetně demontáže původního teplovodního kotle. Prostor po bývalé kotelně využijeme v budoucnu pro zřízení malé stolařské dílny.
U příležitosti 50. výročí vsetínské hvězdárny v roce 2000 se podařilo získat od okresního úřadu finanční prostředky na zateplení obvodového pláště a novou úpravu fasády hlavní budovy. Při této příležitosti byla také nahrazena zbývající dřevěná okna plastovými. V polovině roku se podařilo dokončit i zateplení střešního pláště.
použito se svolením Emila Březiny