GC73D6J
asi 1366 – 5. 9. 1439
teolog, lékař, matematik, astronom, pedagog
Křišťan z Prachatic byl český astronom, matematik, lékař a teolog.
Od roku 1386 studoval na Karlově uni-verzitě v Praze, kde složil v r. 1390 zkoušky mistrovské. Na pražské univerzitě působil až do konce života, když byl několikrát zvolen děkanem filozofické fakulty a čtyřikrát rektorem univerzity. Od r. 1406 byl farářem a kazatelem u sv. Michala na Starém Městě pražském.
Učil na univerzitě v době, kdy se díky Jeronýmovi Pražskému začaly objevovat spisy Johna Wycliffa, které zde výrazně formovaly smýšlení intelektuálů. Byl učitelem a přítelem Jana Husa, kterého podporoval v jeho reformátorských návrzích.
Jako farář u sv. Michala odmítl klatbu nad Janem Husem v roce 1411 a dokonce později v roce 1415 za ním přijel do Kostnice jako vyslanec pražské univerzity z pověření Václava IV. Zde byl na popud Michala de Causis zatčen, na přímluvu Zikmunda Lucemburského byl propuštěn.
Po návratu do vlasti se postavil proti radikálovi Konrádovi Waldhau-serovi. To mu přineslo oblibu u šlechty, která sice byla kališnická, ale podstatu svého bytí v reformě neviděla. Na druhé straně vyhrocené nepřátelství radikálů ho málem stálo život, když jeho faru přepadli stoupenci Jana Želivského. Zemřel při morové epidemii 4. září 1439.
Nejdůležitější část jeho díla tvoří dva astronomické spisy o astrolábu, „De composicione astrolabii“ a „De utilitate (usu) astrolabii“, které si získaly ohlas i ve světě. Velkou popularitu si získal s českými spisy o lékařství a herbářem. Byl považován za odborníka na léčení moru. Křišťan z Prachatic je autorem aritmetického spisu „Algorismus prosaycus“, jehož dobu vzniku se doposud nepodařilo přesně stanovit. Předpokládá se, že to bylo ve druhém desetiletí 15. století, tedy v době, kdy Křišťan z Prachatic napsal i své astronomické spisy. Na jeho památku byla pojmenována planetka (183560) Křišťan.
Podklady
Křišťan z Prachatic, latinsky Cristannus de Prachaticz, (před rokem 1370 v Prachaticích – 5. září 1439 v Praze) byl český astronom, matematik, lékař a teolog.
Od roku 1386 studoval na Karlově univerzitě v Praze, kde v roce 1388 složil bakalářské zkoušky a v roce 1390 zkoušky mistrovské. Na pražské univerzitě působil až do konce života, když byl několikrát zvolen děkanem filozofické fakulty a čtyřikrát rektorem univerzity. Od roku 1406 byl farářem a kazatelem u sv. Michala na Starém Městě pražském. Byl učitel a přítel Jana Husa, kterého podporoval v jeho reformátorských návrzích, po jeho smrti se přiklonil k umírněnému husitství.
Jeho nejdůležitější část díla tvoří dva astronomické spisy o astrolábu, De composicione astrolabii a De utilitate (usu) astrolabii, které si získaly ohlas i ve světě. Velkou popularitu si získal s českými spisy o lékařství, byl považován za odborníka na léčení moru, a herbářem. Napsal latinsky pojednání o pouštění žilou. Křišťan z Prachatic je autorem aritmetického spisu Algorismus prosaycus, jehož dobu vzniku se doposud nepodařilo přesně stanovit. Předpokládá se, že to bylo ve druhém desetiletí 15. století, tedy v době, kdy Křišťan z Prachatic napsal i své astronomické spisy.
Narodil se někdy v 60. letech 14. století (spekuluje se o letech 1366 nebo 1368). V roce 1386 začal studovat na Karlově univerzitě, kde o dva roky později získal bakalářský titul a na konci desetiletí složil zkoušku na mistra svobodných umění. Poté nejspíše studoval na lékařské fakultě. Na artistické fakultě začal v roce 1392 přednášet matematiku; na počátku dalšího století byl zvolen děkanem a posléze arcikancléřem. Od roku 1405 byl farářem při kostele archanděla Michaela na Starém Městě pražském.
Učil na univerzitě v době, kdy se díky Jeronýmovi Pražskému začaly objevovat spisy Johna Wycliffa, které výrazně zde formovaly smýšlení intelektuálů. Již záhy se stal obhájcem Wycliffových myšlenek, a když Jan Hus navrhoval některé novátorské postupy v církvi, stal se z něj velký zastánce těchto novot. Jako farář u sv. Michala odmítl klatbu nad Janem Husem v roce 1411 a dokonce později v roce 1415 za ním přijel do Kostnice spolu s Petrem z Mladoňovic a Janem Kardinálem z Rejštejna jako vyslanec pražské univerzity z pověření Václava IV. Zde byl na popud Michala de Causis zatčen; na přímluvu Zikmunda Lucemburského byl propuštěn.
Po návratu do vlasti lze sledovat jisté uklidnění a odvrácení se od radikálních reformistů, například se postavil proti radikálovi Konrádovi Waldhauserovi. To mu přineslo oblibu u šlechty, která sice byla kališnická, ale podstatu svého bytí v reformě neviděla. Na druhé straně vyhrocené nepřátelství radikálů ho málem stálo život, když jeho faru přepadli stoupenci Jana Želivského. Po smrti Želivského pobýval několik let v Hradci, kam byl z Prahy vypovězen. Do Prahy se vrátil s Zikmundem Korybutovičem a po jeho pádu roku 1427 se musel vrátit do vyhnanství, odkud se vrátil na přelomu desetiletí.
Od této doby se dostal opět poněkud do popředí: v roce 1430 se zúčastnil kněžského shromáždění v Praze, později byl zvolen rektorem Pražské univerzity, v roce 1434 byl znovu přijat do katolické církve, 1437 byl zvolen administrátorem pražského arcibiskupství.
Zemřel při morové epidemii 4. září 1439.
Dílo
Celé známé dílo čítající 56 prací a jejich edice zaznamenal Pavel Spunar. Svým významem je přirovnáván k svým současníkům Janu Šindelovi či Albíkovi z Uničova. Nejvýše je většinou stavěno jeho astronomické dílo, tedy především kvůli dvěma spisům o astrolábu, které nemají v českém prostředí obdoby a získaly si světový ohlas. Poté lékařské, které objemem tvoří největší podíl a které (jeho Lékařské knížky) tvořily základ pro oblíbený sborník lékařských rad nazývaný „Jádro“, velmi rozšířený byl i český herbář s latinskými názvy bylin. Latinsky se věnoval ve středověku oblíbenému pouštění žilou. A poté až matematické, v kterých se zabýval především poměrně novými arabskými číslicemi, jejich převodem a počítáním s nimi. Dnes méně vzpomínané jsou jeho botanická práce – zabýval se například roubováním stromů.
Ovšem ve své době se také proslavil jako prorok. Věnoval se astrologii (která měla velmi blízko k tehdejšímu lékařství). Z jeho teologických (polemických) děl se zachovalo pouze několik dopisů.
Spisy
- Algorismus prosaycus – o algorismu, převodu římských čísel na arabská
- Computus chirometralis (cyrometricalis) – chronologická pomůcka k počítání na prstech ruky
- De composicio astrolabii – o sestrojení astrolábu
- De usus astrolabii – o užívání astrolábu
- De sanguinis minucione – o pouštění žilou
- Lékařské knížky – obecné lékařské rady
- Knihy o mocech rozličného kořenie – herbář