GC6TQZE
15.8.1906 - 28.9.1984
astronom, pedagog
František Link patří mezi průkopníky české astronomie. Za druhé světové války založil Početní sekci České astronomické společnosti, která vykonala v předpočítačové době velké množství nenahraditelné práce. Po válce se roku 1948 stal ředitelem observatoře v Ondřejově. Díky Františku Linkovi byla na observatoři v Ondřejově v letech 1952–1955 přistavěna nová budova sluneční laboratoře se třetí, východní kopulí.
Inicioval výzkum Slunce a vztahů Slunce–Země, byl také průkopníkem vesmírného výzkumu. Po roce 1953 se soustředil na výzkum vysoké atmosféry Země často pomocí velmi nekonvenčních metod včetně fotometrických studií měsíčních zatmění. Link byl přesvědčen, že soustředění výzkumných programů do oblasti astrofyziky, geofyziky a studia atmosféry na observatoři v Ondřejově by mělo přinést nejcennější výsledky. Jeho odhad byl správný a studium vztahů mezi Sluncem a atmosférou Země, stejně jako výzkum průniku meteoroidů zemskou atmosférou, mu získalo mezinárodní uznání a vedlo k mnoha objevům.
František Link udržoval během celé své kariéry úzké vztahy s francouzskými astronomy. Pracoval na observatořích v Lyonu a Pic du Midi. Dva roky po sovětské invazi do Československa emigroval do Paříže, kde aktivně působil na Observatoire de Paris až do své smrti roku 1984.
Roku 1947 založil a stal se prvním šéfredaktorem vědeckého časopisu „Bulletin of the Astronomical Institutes of Czechoslovakia“ (BAC), který vycházel také v české verzi. BAC se v roce 1992 připojil k evropskému časopisu „Astronomy and Astrophysics“.
Linkovy přednášky na Karlově univerzitě upoutaly mnoho studentů. Navrhoval témata pro jejich budoucí vědecké práce, vedl je a dohlížel na jejich dizertační práce. Na jeho památku byla pojmenována planetka (3550) Link.
Podklady
František Link patří mezi průkopníky české astronomie. Za druhé světové války založil Početní sekci České astronomické společnosti, která vykonala v předpočítačové době velké množství nenahraditelné práce. Po válce se roku 1948 stal ředitelem observatoře v Ondřejově. Inicioval výzkum Slunce a vztahů Slunce-Země, byl také průkopníkem vesmírného výzkumu.
Článek převzat a přeložen z kongresových novin Nuncius Sidereus III
Díky svým vědeckým aktivitám a dobrým společenským kontaktům výrazně přispěl k založení Ústředního astronomického ústav v roce 1951, začleněného do Ústředí výzkumu a technického rozvoje, které sdružovalo malou skupinu vědeckých institucí a později se stalo základem Československé akademie věd.
Jeho přednášky na Karlově universitě upoutaly mnoho studentů. Navrhoval témata pro jejich budoucí vědecké práce, vedl je a dohlížel na jejich dizertační práce.
Roku 1947 založil a stal se prvním šéfredaktorem vědeckého časopisu "Bulletin of the Astronomical Institutes of Czechoslovakia" (BAC), které vycházely také v české verzi. BAC se v roce 1992 připojil k evropskému časopisu "Astronomy and Astrophysics".
Díky Františku Linkovi byla na observatoři v Ondřejově v letech 1952-1955 přistavěna nová budova sluneční laboratoře se třetí, východní kopulí. Když byl po sporech s nastupující mladou generací odvolán z funkce ředitele roku 1953, soustředil se na výzkum vysoké atmosféry Země často pomocí velmi nekonvenčních metod včetně fotometrických studií měsíčních zatmění, obzvláště hustoty jejich ztemnění a barvy. Tímto způsobem zdokonalil svou teorii o zatměních Měsíce, kterou vypracoval ve Francii již roku 1933. Upozornil na možnost světélkování měsíčního povrchu způsobené korpuskulárním zářením Slunce. Link byl také jedním z prvních, kdo stanovoval množství atmosférického ozónu a navrhl metodu soumrakových měření umělými družicemi Země.
V roce 1951 pozval František Link, tehdejší ředitel Ústředního astronomického ústavu Československého, mladého univerzitního studenta Zdeňka Ceplechu, aby na observatoři v Ondřejově zahájil postgraduální práci na novém projektu, ve kterém se pomocí meteorů určovaly hustoty a vzduchu ve výškách mezi 130 a 60 km. Linkův projekt zahájil novou éru výzkumu meteorů na Ondřejově, jehož prvotním cílem bylo osvětlit vzájemné působení meteorů a střední atmosféry. Meteory se každou jasnou a bezměsíčnou noc systematicky snímkovaly ze dvou různých stanic. Ondřejov byl po mnoho let základní stanicí; druhá se nacházela na jiných místech přibližně 40 km od Ondřejova (Mezivraty, Vysoký Chlumec a Prčice). Link si brzy uvědomil, že by přímé snímkování meteorů mělo být doplněno spektrálními kamerami o vysokém rozlišení vybavenými objektivními mřížkami. Posléze vznikla celá soustava 30 kamer s velkým zorným polem a ohniskovou vzdáleností 180 mm, pokrývající něco přes polovinu viditelné oblohy, opatřené rotujícím sektorem s 50 otáčkami za sekundu. K pořízení záznamů se používaly skleněné fotografické desky, které byly nejpřesnějšími detektory pro astrografická měření této doby. Tento moderní program snímkování meteorů poskytl za 27 let provozu údaje o 1200 meteorech. Pomocí této základny se zdařil Zdeňku Ceplechovi, Jaroslavu Rajchlovi aj. historický úspěch: stali se prvními astronomy v historii, kteří vědeckými prostředky zaznamenali příbramský bolid a pád meteoritu, jenž se stal prvním meteoritem s přesně definovanou oběžnou drahou.
Link byl přesvědčen, že soustředění výzkumných programů do oblasti astrofyziky, geofyziky a studia atmosféry na observatoři v Ondřejově by mělo přinést nejcennější výsledky. Jeho odhad byl správný a studium vztahů mezi Sluncem a atmosférou Země, stejně jako výzkum průniku meteoroidů zemskou atmosférou, mu získalo mezinárodní uznání a vedlo k mnoha objevům. Dosáhl tohoto díky komplexní struktuře pozorovacích programů, pokrývající současně různé aspekty téhož jevu. Tyto vědecké specializace nadále tvoří podstatnou část pozorovacích a teoretických projektů na ondřejovské hvězdárně.
František Link udržoval během celé své kariéry úzké vztahy s francouzskými astronomy. Pracoval na observatořích v Lyonu a Pic du Midi a prosadil spolupráci s francouzskými odborníky, kteří začali v 60. letech používat k výzkumu atmosféry stratosférických balonů. Využíval také sběrů meteorického prachu z tryskových stíhaček.
Dva roky po sovětské invazi do Československa v roce 1968 emigroval do Paříže, kde aktivně působil na Observatoire de Paris až do své smrti roku 1984.