GC71Y37
26.11.1901-16.12.1979
astronom, pedagog
Prof. RNDr. Josef Mikuláš Mohr byl český astronom a pedagog, zakladatel moderní stelární astronomie v Československu.
Narodil se v Praze-Vršovicích, ale mládí prožil v Jihlavě a Telči. Svá studia začal na telčské státní reálce a pokračoval na Vysoké škole technické v Praze. Již po roce přešel na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a až do letního semestru 1923 studoval matematiku, fyziku a astronomii. V letech 1923–1925 pokračoval ve studiích na pařížské Sorbonně, kde také začal vědecky pracovat. Přiklonil se nejvíce k experimentální fyzice, jmenovitě ke spektroskopii. Podklady pro své práce získal na astrofyzikální observatoři v Meudonu pod vedením profesorů Perota a Deslanderse.
Do vlasti se Mohr vrátil roku 1925, promoval z experimentální fyziky a astronomie na Karlově univerzitě. Chtěl se seznámit s moderními pracovními metodami v astronomii, odešel proto v roce 1927 pracovat jako asistent profesora Gonnesiata na observatoř Al Bouzareah v Alžíru.
Výsledkem dalšího působení Mohra na observatořích v Leidenu v roce 1930 a na Kapteynově ústavu v Groningen byla významná práce „The rotational space motions of the stars“. Protože ústav na Karlově univerzitě, jako jeho další působiště, zůstal z omylu okupantů neobsazen, Mohr zde nechal studenty pracovat až do roku 1942, kdy i on sám odešel na tehdejší Státní hvězdárnu.
Mohr se snažil už od počátku svého působení na astronomickém ústavu vtisknout práci této instituce moderní charakter. V pozdějších letech, zvláště po roce 1945, nastala v publikační činnosti dr. Mohra přestávka, neboť se velmi intenzivně věnoval organizační práci na vysokých školách.
V letech 1953–1975 působil na Karlově univerzitě v Praze, kde se zabýval výchovou posluchačů odborného studia astronomie a budování ústavu. Na jeho památku je pojmenována planetka (2971) Mohr.
Podklady
Dr. J.M.Mohr se narodil 26.listopadu 1901 v Praze Vršovicích. Mládí ale prožil v Jihlavě a Telči. Svá studia začal na Telčské státní reálce, kde maturoval 25.června 1919, a pokračuje na Vysoké škole technické v Praze v oboru strojní inženýrství. Ovšem již po roce přechází na Přírodovědeckou fakultu University Karlovy a až do letního semestru 1923 studuje matematiku, fyziku a astronomii. V letech 1923-1925 pokračuje ve studiích na pařížské Sorbonně, kde také začíná vědecky pracovat - přiklání se nejvíce k experimentální fyzice, jmenovitě ke spektroskopii. Podklady pro své práce získává na astrofyzikální observatoři v Meudonu pod vedením profesorů Perota a Deslanderse. Výsledky tohoto studijního pobytu shrnuje ve čtyřech pojednáních uveřejněných v Comptes Rendus a publikacích Přírodovědecké fakulty UK, některé výsledky jsou převzaty do Tables annueles des Constantes, 1930. Také Mohrova disertační práce je rázu fyzikálního:"O pólovém efektu čar barya, neodymu a vápníku viditelného spektra". Můžeme ji najít v Publikacích Karlovy University, číslo 54.
Do vlasti se dr.Mohr navrací roku 1925 a 26.června promuje z experimentální fyziky a astronomie na Karlově universitě. Po ukončení svých vysokoškolských studií koná čtrnáctiměsíční vojenskou základní službu v Meteorologickém oddělení Vojenského leteckého ústavu v Letňanech a od roku 1927 se již definitivně věnuje astronomii. Toto rozhodnutí ho však nepostavilo do lehké situace. Studenti raději volili jiné obory, protože astronomie neposkytovala žádné existenční vyhlídky a v této době se převážně omezovala na problém tří těles a konstrukci geodetických přístrojů. Dr.Mohr přijímá místo nehonorovaného asistenta universitního astronomického ústavu. Aby se seznámil s moderními pracovními metodami v astronomii, odchází v roce 1927 pracovat jako asistent profesora Gonnesiata na observatoř Al Bouzereah v Alžíru. Zde je přidělen k časové službě (meridiánový kruh s neosobním mikrometrem) a k pozorování malých planet. (Výsledky uveřejněny v Journal des Observateurs.) Po návratu do vlasti končí svoje jistě i tak dost formální působení nehonorovaného asistenta na astronomickém ústavu a odchází do Bratislavy. Nezískává zde však přímo místo v oblasti astronomie, kterých byl vždy naprostý nedostatek, ale stává se asistentem na ústavě lékařské fyziky Komenského University. Ale svého oboru, v němž má již velké praktické zkušenosti a v němž publikoval své první práce, se nechce vzdát. O tom svědčí jeho pětiměsíční pobyt v Leidenu v roce 1930 a na Kapteynově ústavu v Groningen roku 1931. Výsledkem působení dr.Mohra na těchto observatořích je již jeho zralá a závažná práce "The rotational space motions of the stars", o níž se zmíním později. Na základě této práce se také habilituje na Karlově Universitě pro obor praktické astronomie a astrofyziky a znovu se jako nehonorovaný asistent vrací na astronomický ústav (od 1.9.1934). Honorovaným asistentem s plnou renumerací se stává až po nedobrovolném odchodu Sloukově v roce 1935. Protože ústav zůstává z omylu okupantů neobsazen, dr.Mohr zde nechává studenty pracovat až do roku 1942, kdy i on sám odchází na tehdejší Státní hvězdárnu.
Dr.Mohr se snažil už od počátku svého působení na astronomickém ústavu vtisknout práci této instituce moderní charakter. Mimo jiné i za tímto účelem odjíždí roku 1936 na několik měsíců do Anglie. Zde se na předních astronomických pracovištích snaží najít (i vzhledem k nedostatečnému domácímu vybavení) nové náměty pro činnost ústavu. Chce zjistit, jak využít stávajících přístrojů k modernějším výzkumům a jakým směrem vůbec orientovat svou činnost.
Dr.Mohr se nejdříve seznámil s observatoří v Oxfordu. Zde si chtěl opatřit statistický materiál pro studium vlastních pohybů hvězd v Kapteynových vybraných polích až do šestnácté hvězdné velikosti, jenž by doplnil dříve publikované studie o prostorových a radiálních rychlostech hvězd. Tento materiál by bylo možno numericky zpracovávat "i v ústavě nevybaveném dostatečně moderními hvězdářskými stroji". Po organizační stránce studoval Royal Observatory v Greenwichi, jistý čas strávil na Solar Physics Observatory v Cambridge za účelem spektrálního a fotometrického studia hvězd. Fotografoval spektrum novy Lacertae 1936 Newallovým refraktorem, s tím souvisí práce s mikrofotometrem metodou tzv. klínového spektra. Seznámil se s obtížnou kapitolou astrofyziky, se zapovězenými čarami ve spektrech mlhovin a v mlhovinném spektru nov, dále např. s Redmannovou metodou mikrofotografického proměřování totální jasnosti extragalaktických mlhovin.
V pozdějších letech, zvláště po roce 1945, nastává v publikační činnosti dr.Mohra přestávka, neboť se velmi intenzivně věnuje organizační práci na vysokých školách. Nicméně ještě vydává článek o pohybech žhavých hvězd a nově zpracovává elipsoid rychlostí hvězd typu A.
Dne 26. listopadu vzpomeneme šedesáti let prof. dr. J. M. Mohra. V oobě, kdy naše astronomie se omezovala na studium problému tří těles a na konstrukci geodetických přístrojů a kdy studenti volili raději jiné obory, nebot astronomie neskýtala žádných existenčních vyhlídek, zůstává J. M. Mohr astronomií věrný. Po studiích na Karlově universitě doplňuje své astrofyzikální vzdělání v Paříži, v Meudoně a v Cambridgi a získává praxi i v poziční astronomií na universitní hvězdárně v Alžíru. Po návratu drOmů však musí být po řadu let činný jako asistent na ústavech lékařské fyziky universit v Bratislavě a v Brně a teprve po habilitaci v r. 1934 se dostává na Karlovu universitu jako praoovník jejího astronomického ústavu.
Správně rrOzpoznává moderní směry
v astronomií a úspěšně je zavádí, přestože pražský universitní ústav byl po přístrojové stránce v'elmi slabě vybaven. Odjfždí do Holandska do Leidenu a do GrtOningen, kde se rozvíjí moderní astronomické tOdvětví -studium struktury a dynamiky Galaxie -které po stránce metodické bylo nejvhodnějším moderním výzkumným směrem pro tehdejší více než skromné poměry u nás. Tím docílil, že zájem mladých adeptů se obrací k tématům moder·ní astronomie. Je tD ptOčátek stelární astronomie u nás, kt,erá tOd těch dob doznala rozhodného pokroku a světového uznání. Mohr v té době obrací zájem k rozboru hvězdných pohybů a věnuje řadu prací vyjasnění základních otázek struktury Galaxie. Nalézá potvrzení galaktické rotace originálním způsobem, odmítá chybné názory o rotaci lokálního systému, všímá si rozdílu slunečního pohybu vzhledem k obřím a trpasličím hvězdám, vyšetřuje závislost kinematických parametrů na hmotě hvězd, studuje vliv lokálních nepravidelností na určení členu K, který j€ mírou expanzívních pohybů v Galaxii, podstatně rozšiřuje seznam členů proudu Ursa Major a řeší řadu dalších otázek, které dnes tvtOří součást našich znalostí o Galaxii.
• V přednáškách na universitě i v konkrétní práci na ústavě vede studenty k jasnému věd,eckému chápání a ke správnému oceňování kvality pozorovacího materiálu, které je nezbytné l{ vytěžení veškec'é reálné informace.
Po uzavření českých vysokých škol v r. 1939, kdy universitní astr'onomický ústav zůstává z Dmylu okupantů neobsazen až do r. 1942, nechává ještě studenty na ústavě pracovat, později sám přechází na tehdejší Státní hvězdárnu. Spolu s Guthem, Linkem a Šternberkem vydává základní astronomické kompedium "Astronomie", kde z.pracDvává kapitoly o planetách a poz.ději ve druhém díle o hvězdných pohybech, kosmogonii a kosmologii.
Po roce 1945 věnuje veškerou svou energii dvěma základním úkolům, které minulá generace zanedbala: výchlOvě vědeckého dorostu a materiálnímu budování ústavů. V r. 1946 byl povolán jako řádný profesor na universitu v Brně. Zde se účastní organizování studia astronomie a fyziky jako vedoucí katedry a z nepatrných počátků buduje a~tflOnomický ústav, který po krátké době vyměňuje vlastní publikace se všemi světovými hvězdárnami a má vlastní 60cm dalekohled. Velký důraz klade na spolupráci s astronomy amatéry, stává se předsedou Společnosti pro postavení brněnské lidové hvěZdárny a svým vlivem a odbornou pomocí účinně přispívá k jejímu vybudování. Z této své funkce též dociluje, že jednu z obou kopulí brněnské hvězdárny předává Společnost do vl,astnictví universitního astronomického ústavu.
Od r. 1953 působí na Karlově universitě v Praze, kde se věnuje výchově posluchačů odborného studia astronomie a výstavbě ústavu. Astronomický ústav Karlovy university byl od r. 1934 bez ředitele astronoma a tudíž jeho vybaveni a přístrojlOvý park zd,aleka neodpovídaly potřebám d.oby. Prof. Mohr znovu obnovuje a doplňuje s těžkostmi celé zařízení ústavu, vybírá nlOvé kádry a dnes tento ústav je vybaven novým 65cm reflektorem, opatřeným Zeissovou paralaktickou montáží a tubusem nejmodernějšího typu, zhotlOveným v domácí úst,avní dílně. Tím také plní odkaz 'bratří Fričů, že Ondřejovská observatoř má sloužit potřebám university K'arlovy a vznáší dobrý 'pracovní soulad mezi universitním ústavem a ús'tavem ČSAV.
V astrlOnomickém ústavě university Karlovy zabývá se pracemi z oboru hvězdných pohybů, které publikoval spolu se svými studenty a pak i IOtázkami hraničícími s filosofií : vznikem sluneční soustavy a rudým plOsuvem. Avšak těžiště jeho práce se nutně přenáší do pedagogické činnosti. Stává se vedoucím katedry astronomie, geofyziky a meteorologie a jeho nejdůleži'tější snahlOu musí být vychovat ty nejlepší kádry naší astronomie, neboť je si dobře vědom odpovědného postavení dnes jediného profesora na jediném IOdborném studiu astrQnomie v ČSSR. Proto pečlivě vybírá studenty na totlO studium, klade největší důraz na to, aby ti, kteří se chtějí tomuto studiu věnovat, měli dokonalou přípravu matematickou, vede je ke správnému [porozumění fyzikální podstaty každé astronomické pPOblematiky a poctporuje jejich samostatný úsudek a iniciativu.
V IOsobnosti prof. Mohra máme vědeckého a ped,agogického praoovníka, jakého naše doba potřebovala. Pracovníka s vřelým zájmem o svůj obor, důsledného stoupence materi'alistického světovéhlO názoru, nadšenéhlO budovatele, schopného oběbovat vlastní vědeckou činnost i věhlas vytváření příznivých pracovních podmínek skutečně nadaným budoucím vědeckým prraerovníkům. S touto poslední vlastností je možno se v živlOtě jen málokdy potkat, sluší ji prroto zde vyzvednout a říci, že to je možno říci ° lidech skromných, majících ke světu a lidem pravý filosofický poměr; o těch, kteří stojíce v pozadí se raději těší z úspěchů svých svěřenců než z úspěchů vlastních a jež mají, konkrétně řečeno, obětavý poměr učitele k mladé a s chopné nastupující generaci.
Přejeme prof. Mohrovi za sebe i za všechny ostatní jehlO početné žáky, ,aby dHo, které započ,al, se i dále rlOzvíjelo takovým způsobem, aby s uspokojením a také i ve zdraví mohl ještě dlouho přehlížet výsledky své práce. LPVV