GC73D7N
13. 10. 1865 – 15. 6. 1907
astrofyzik, pedagog
Egon Ritter von Oppolzer byl významný rakouský astronom, sluneční fyzik, profesor univerzity v Innsbrucku a zakladatel tamní hvězdárny. Zabýval se studiem Slunce, astrometrií, fotometrií a stavbou přesných přístrojů. Řadu vědeckých nápadů však nedokázal z důvodu předčasné smrti realizovat.
Oppolzer získal doktorát na vídeňské univerzitě v roce 1893. Potom krátce pracoval na námořní hvězdárně Pula na chorvatském pobřeží. Studoval u Hugo von Seeligera v Mnichově a v roce 1897 přesídlil do Prahy. Zde nastoupil na asistentské místo na klementinské hvězdárně patřící tehdy pod správu německé univerzity a o dva roky později se habilitoval v oboru astrofyziky. Následně působil několik měsíců jako dobrovolný pozorovatel na hvězdárně v Postupimi. V roce 1901 přijal profesorské místo na univerzitě v Innsbrucku. Nejprve jako mimořádný a od roku 1906 jako řádný profesor astronomie.
Vědecký přínos Oppolzera lze spatřit v několika oblastech. Ve své disertační práci vysvětlil za použití meteorologických modelů původ slunečních skvrn. V Praze se zabýval problémem variace výšky zemského pólu a určil zeměpisnou šířku města. Toto měření následně sloužilo jako vzorový příklad pro celou monarchii. Při pobytu v Postupimi objevil krátkoperiodickou proměnlivost planetky Eros a výslednou světelnou křivku správně přisoudil jejímu nepravidelnému povrchu.
V Innsbrucku z vlastních prostředků vybudoval nedaleko své vily v Höttingenu hvězdárnu. Financoval ji z prodeje rodinné sbírky vzácných obrazů. Observatoř byla ve své době nejmodernější v celém Rakousku. Oppolzer ji vybavil speciálním dalekohledem pro pozorování oscilace výšky pólu podle vlastního návrhu a dále výkonným Zeissovým reflektorem o průměru zrcadla 400 mm. Po jeho smrti přešla hvězdárna v r. 1909 pod správu univerzity a stala se tak základem pozdějšího astronomického ústavu.
Podklady
Další osobnosti té doby spojené s Prahou: Theodor von Oppolzer a kánon zatmění Slunce a Měsíce.
Egon Ritter von Oppolzer (* 13. Oktober 1869 in Wien; † 15. Juni 1907 in Innsbruck) war ein österreichischer Astronom und Gründer der Innsbrucker Sternwarte.
Egon von Oppolzer wurde 1869 als Sohn des Astronomen Theodor von Oppolzer in Wien geboren. Nach dem Gymnasium studierte er von 1888 bis 1892 mathematische Wissenschaften an der Universität Wien, wo er besonders vom Meteorologen Julius von Hann beeinflusst wurde und sich stark für Sonnenphysik interessierte. 1893 wurde er zum Dr. phil. promoviert. Einem kurzen Aufenthalt an der Marine-Sternwarte Pola schloss sich ein Studienaufenthalt bei Hugo von Seeliger in München an. 1897 wurde er Assistent an der Sternwarte der Deutschen Universität Prag, wo er sich 1899 für Astrophysik habilitierte. Mehrere Monate war er als freiwilliger Beobachter am Astrophysikalischen Observatorium Potsdam tätig. 1901 wurde er zum außerordentlichen Professor an die Universität Innsbruck berufen und dort 1906 zum ordentlichen Professor ernannt. Oppolzer starb 1907 im Alter von 38 Jahren an den Folgen einer Blutvergiftung.
Egon von Oppolzer war auf zahlreichen Gebieten tätig, insbesondere der Sonnenphysik, der Astrometrie, der Photometrie, aber auch der Konstruktion von Instrumenten. Viele wissenschaftliche Ideen konnte er aufgrund seines frühen Todes nicht mehr umsetzen.
In seiner Dissertation „Über die Ursache der Sonnenflecken“ übernahm er Erklärungsmodelle aus der Meteorologie und führte die Sonnenflecken auf verstärkte Lichtabsorption durch Druckunterschiede in der Photosphäre zurück.
In Prag befasste er sich ausführlich mit dem Problem der Polhöhenschwankung. Seine Bestimmung der Polhöhe von Prag galt als vorbildlich für die ganze Monarchie.
Während seines Aufenthaltes am Astrophysikalischen Observatorium Potsdam entdeckte er die kurzperiodische Veränderlichkeit des Asteroiden (433) Eros und schloss aus der Lichtkurve auf dessen unregelmäßige Form.
Die Universität Innsbruck hatte zwar seit der Berufung Eduard von Haerdtls 1892 einen Lehrstuhl für Astronomie, aber kein Observatorium. Oppolzer begann daher 1904 mit dem Bau einer Sternwarte in der Nähe seiner Villa in Hötting, die er aus eigener Tasche, u.a. mit dem Verkauf seiner wertvollen Gemäldesammlung, finanzierte. Sie war damals die modernste in ganz Österreich und verfügte über ein nach eigenen Plänen gebautes Zenitteleskop zur Beobachtung der Polhöhenschwankung und ein von der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften finanziertes 40-cm-Zeiss-Spiegelteleskop. Nach dem frühen Tod Oppolzers erwarb der Staat nach langwierigen Verhandlungen die Sternwarte und gliederte sie 1909 der Universität an. Sie war die Grundlage für das spätere Institut für Astronomie und sicherte den Fortbestand der astronomischen Forschung und Lehre in Innsbruck.