GC7AJ92
14. 3. 1905 – 29. 10. 1987
astronom, právník a konstruktér
JUDr. Karel Hermann-Otavský pocházel z právnické rodiny a sám byl také právník. Proslul však především jako pozorovatel Slunce a mimo-řádně nadaný konstruktér optických přístrojů, zejména koronografů – speciálně upravených dalekohledů pro pozorování Slunce.
V roce 1928 ukončil studium práv a o dva roky později byl jmenován v hodnosti podplukovníka soudcem vojenského soudu. Tuto práci vykonával s výjimkou válečných let, kdy byl přeřazen k civilnímu soudu, až do září 1948. Tehdy mu ministr obrany udělil velitelskou výstrahu bez možnosti odvolání, protože „nenašel dosti kladný poměr k lidově demokratickému zřízení“. Musel opustit místo soudce a stal se správcem vojenského újezdu Jince. Po vážném úrazu na motocyklu v roce 1950 požádal o invalidní důchod a 31.10.1951 byl z místa správce odvolán.
V posledním patře své černošické vily si zřídil plně vybavenou mechanickou dílnu a observatoř. Konstrukcí optických přístrojů se dr. Hermann-Otavský zabýval již během války, naplno se do práce pustil až po odchodu do invalidního důchodu. Na petřínské hvězdárně vedl kurzy stavby dalekohledů, publikoval v Říši hvězd a německém magazínu Die Sterne, spolupracoval s předními mechaniky a optiky tehdejší doby. Pro lidové hvězdárny vyrobil více než 10 koronografů.
Byl také aktivním pozorovatelem. Zajímalo ho zejména nížinné pozorování slunečních protuberancí, které do té doby stálo mimo zájem profesionálních astronomů. Mělo se za to, že taková pozorování lze vykonávat pouze z observatoří ve vysokých nadmořských výškách. Za pomoci Šolcova filtru však získal udivující snímky slunečních protuberancí, ohromil svět soustavným pozorováním zelené čáry koróny mimo zatmění Slunce. Během Mezinárodního geofyzikálního roku v roce 1957 se Otavského sluneční laboratoř stala odbočkou Astronomického ústavu Akademie věd. Koncem 70. let pak svoji pozornost obrátil k mikrosvětu, který pozoroval a fotografoval.