(* 29. 6. 1916 Radošovce, † 6. 10. 1979 Vyšné Hágy)
slovenská fyzička a astronomka, dlouholetá ředitelka Astronomického ústavu Slovenské akademie věd.
S astronomií spojila i svůj osobní život. Jejím prvním manželem byl český astronom Antonín Mrkos, který dlouhodobě pracoval na observatoři na Skalnatém plese. S ním se rozvedla. Ale Antonín Mrkos po své bývalé ženě, tři roky po její smrti, pojmenoval planetku 3636 Pajdusakova. Posledních 16 let svého života prožila s Tiborem Hrčkem. S ním je také pochována na hřbitově v Tatranské Lomnici.
Při své práci a aktivitách se výrazně angažovala v mírovém a ženském hnutí. Byla členkou ÚV Socialistické akademie věd (1955–1960), v letech 1961–1963 byla členkou Světové rady míru, v letech 1962–1974 předsedkyní Slovenské astronomické společnosti při SAV. V roce 1967 byla zvolena členkou Mezinárodní astronomické unie, byla členkou Slovenského svazu žen (1964–1974) a členkou Komise pro záření a strukturu sluneční atmosféry (1967).
Od 1. července 1944 začala pracovat na nové „Státní observatoři“ na Skalnatém plese, kde pracovala v letech 1944–1953, většinou vykonávala technické práce. Při zaměstnání studovala a v roku 1950 úspěšně ukončila studium astronomie na Přírodovědecké fakultě UK v Bratislavě. V letech 1953–1979 působila v Astronomickém ústavu SAV v Tatranské Lomnici. Od 16. srpna 1958 do 31. března 1979 zde působila ve funkci ředitelky. Za jejího působení na Skalnatém plese z této pbservatoře nuceně odešel její zakladatel Antonín Bečvář.
----------------------
Slovenská astronomka byla nejen jednou z mála špičkových vědkyň, ale na mezinárodním poli svými objevy zastínila i většinu svých mužských kolegů. I v roce 1946 se Československo stále vzpamatovává z následků 2. světové války. Došlo mimo jiné k obnovení činnosti Univerzity Palackého v Olomouci, konaly se první poválečné parlamentní volby a proběhla rehabilitace prozatímního státního zřízení. Svět astronomie se však učil skloňovat nové jméno. Ľudmila Pajdušáková tehdy objevila svou první z celkem pěti komet. Díky jejím pozdějším objevům získalo Československo, na kongresu Mezinárodní astronomické unie v Římě 1954, titul velmoci v oblasti objevování komet.
Od dětství měla ráda matiku a fyziku
Pajdušáková se narodila roku 1916 v malé obci Radošovce do rodiny obchodníka Vendelína Pajdušáka. Vzdělání se jí dostalo na římskokatolickém gymnáziu. Už tehdy se projevil její talent ke studiu matematiky a fyziky. Velmi cílevědomě se rozhodla pro astronomii. Ve svém nejbližším okolí se však nesetkala s pochopením. Příbuzní a přátelé si ji neustále představovali jako astroložku, která předpovídá budoucnost. V 16 letech ztratila oba rodiče a musela se začít živit jako pomocná učitelka. Postarat se musela nejen o sebe, ale i o své tři mladší sourozence. Plány na studium vysněné vědy musela opět odložit, ale vytrvala.
Musela být dost bezohledná
Zážitky z tohoto období se později promítly nejen v její pracovním nasazení, ale i v tvrdosti a bezohlednosti při prosazování svých zájmů. Takto v 70. letech vzpomínala v rozhovoru pro Československý rozhlas na otázku, co ji přivedlo ke studiu astronomie: První zkušenosti získává na konci 2. světové války v observatoři na Skalnatém plese. Jsou to ale pouze technické práce. Studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě ukončuje doktorátem ve 34 letech. Do období mezi roky 1946 a 1953 spadají i její nejzásadnější objevy. Krom důležitého objevu pěti komet se věnuje pozorování meteorů. V poválečných letech byla její kolekce snímků meteorů druhá největší po Harvardské univerzity.
Stala se vědeckou celebritou
Po tomto období sbírala vytoužené vědecké vavříny a do jisté míry se v tehdejším Československu stala vědeckou celebritou. Po předsednictví v Slovenské astronomické společnosti se dočkala i mezinárodního úspěchu, když byla zvolena členkou mezinárodní astronomické unie. Bojovala ale i za práva žen a účastnila se mírového hnutí. Astronomii se snažila popularizovat a dostat ji blíže k lidem. Zakládala malé lidové hvězdárny a sdružení amatérských astronomů. Kromě dvou desítek vědeckých prací publikovala přes 100 popularizačních prací a článků o astronomii, kosmonautice, ale i o globálních problémech.
„Její“ observatoř byla nejznámější na světě
Díky Pajdušákové získaly observatoře na Lomnickém štítě a na Skalnatém Plese světové jméno. V letech 1946 až 1959 bylo po celém světě objeveno 70 komet a 18 z nich právě v těchto dvou hvězdárnách. Předčily i nejznámější observatoř na světě Mount Palomar ve Spojených státech. Pajdušáková byla průkopnicí také ve výzkumu sluneční atmosféry a sluneční činnosti. Svou metodikou pozorování zásadně přispěla k dalšímu rozvoji těchto disciplín.
S astronomií spojila i svůj osobní život. Jejím prvním manželem byl český astronom Antonín Mrkos, který dlouhodobě pracoval v observatoři na Skalnatém plese. S Mrkosem se později rozvedla. Není bez zajímavosti, že Mrkos po své bývalé ženě, tři roky po její smrti, pojmenoval planetku 3636 Pajdusakova. Posledních 16 let svého života prožila s Tiborem Hrčkem. S ním je také pochována na hřbitově v Tatranské Lomnici.
Zdroj: Rozhlas.cz
---------------------------------
Gymnázium absolvovala v Kláštore pod Znievom. Následne v rokoch 1935 - 1936 pokračovala vo vzdelávaní na učiteľskom ústave. Bola učiteľkou ale až do roku 1950 študovala popri zamestnaní astronómiu na Prírodovedeckej fakulte v Bratislave. Od roku 1944 pracovala v Štátnom observatóriu na Skalnatom Plese.
Vo výskume sa venovala tematike slnečnej koróny. V r. 1958 - 1979 bola riaditeľkou Astronomického ústavu SAV v Tatranskej Lomnici a zaslúžila sa o dobudovanie Astronomického ústavu SAV na Lomnickom Štíte. Podporovala aj zakladanie ľudových hvezdární, na prednáškach po Slovensku popularizovala astronómiu a prírodné vedy. Je autorkou viacerých vedeckých štúdií, príspevkov a kníh o astronómii a tiež okolo 600 článkov popularizujúcich výskum vesmíru. Za svoju prácu získala viaceré vyznamenania okrem iných aj Keplerovu a Kopernikovu medailu. Jej prvý manžel Antonín Mrkoš pomenoval v roku 1982 svoju 54. objavenú planétu menom 3636 Pajdušáková. Pajdušáková bola zakladateľkou a funkcionárkou vyše 20-tich československých, európskych a československo-sovietskych astronomických a politických spoločností a rád, a tiež aktívnou funkcionárkou Komunistickej strany, Zväzu žien a poslankyňou MNV v St. Smokovci.
PRVÁ SLOVENSKÁ ASTRONÓMKA
Vojtech Rušin
Život a dielo Ľudmily Pajdušákovej je potrebné hodnotiť z viacerých hľadísk: vedecko-pozorovateľského, organizačného a spoločenského. Bola prvou slovenskou astronómkou. Okrem nej, po druhej svetovej vojne na Slovensku bol len jeden astronóm – dr. A. Bečvář, zakladateľ Štátneho observatória na Skalnatom plese (1941-1943). Obaja začínali od nuly – to je nutné si uvedomiť. Prvotné práce oboch, a potom aj ďalších kolegov asi do polovice 50. rokov 20. storočia, boli pozorovania komét, Slnka či meteorov. Neskôr sa pristúpilo k pozorovaniu hviezd a galaxií. Pajdušáková bola vynikajúcou pozorovateľkou. V rokoch 1946 – 1953 objavila päť komét (nesú jej meno), bola spoluautorkou objavu meteorického roja Umidy (22.12.1945) a v roku 1946, keď sa dosiahla rekordná séria pozorovaní Slnka (304 dní), Pajdušáková mala na tom rozhodujúci podiel. Údaje o pozorovaní sa posielali do svetového centra pre pozorovanie Slnka – do Zürichu a slúžili na tvorbu indexu slnečnej aktivity – čísla slnečných škvŕn, ktorého tvorba pre vyjadrenie slnečnej aktivity sa používa aj v súčasnosti. Unikátne sú jej fotografické pozorovania hviezdnej oblohy (hviezd až do 15. magnitudy) spolu s A. Mrkosom.
Ak v roku 1958 bolo Československo Medzinárodnou astronomickou úniou vyhlásené za kometárnu veľmoc, bolo to aj zásluhou Pajdušákovej.
Neskôr, laicky povedané, keď už mala dostatok vlastných pozorovaní, najmä slnečných škvŕn, začala s fyzikálnou interpretáciou pozorovacieho materiálu. Venovala sa periodicite a variabilite slnečnej činnosti, jej severo-južnej asymetrii, rozložením rôznych typov škvŕn na slnečnom disku a redukciou relatívnych čísel slnečných škvŕn, pozorovaných na rôznych observatóriách rôznymi prístrojmi za odlišných meteorologických podmienok. Venovala sa aj otázke východo-západnej asymetrie zelenej koróny a slnečných škvŕn, ktorú vysvetlila pozorovacími efektmi a nie reálnym stavom na Slnku. Pokles plochy veľkých slnečných škvŕn a počtu slnečných erupcií v blízkosti centrálneho meridiánu na Slnku pripisovala dôsledkom záporného vplyvu polohy Zeme (jej gravitácie) na slnečnú aktivitu, prípadne zdanlivým efektom z geometrie pozorovania javov na guľovom povrchu Slnka. Získané výsledky publikovala v 20 vedeckých prácach. Publikovala desať odborných a viac ako 100 prác vedecko-popularizačných prác. Je autorkou kníh Pred letom na Mesiac (Slovenské vydavateľstvo politickej literatúry, 1958) a Milan Rastislav Štefánik – slovenský astronóm (Obzor, 1970).
Pod jej vedením sa dobudovalo observatórium, vrátane inštalácie prístrojov, na výskum slnečnej koróny na Lomnickom štíte (1961), zakúpili sa dva nové ďalekohľady (30 cm astrograf a 60 cm fotometrický ďalekohľad) do hvezdárne na Skalnatom plese, intenzívne podporovala kozmický výskum v programe INTERKOZMOS a počet pracovníkov počas jej pôsobenia sa zvýšil takmer dvojnásobne (z 20 na 48), z toho polovička s vysokoškolským vzdelaním. Po celý svoj život sa usilovala o vybudovanie dôstojného stánku pre astronómiu v Tatranskej Lomnici (prevádzková budova a tri pozorovacie pavilóny), s ktorým sa začalo na sklonku jej života v roku 1979.
Bola veľmi dobrou prednášateľkou a šíriteľkou prírodných vied medzi širokou verejnosťou.
Počet jej prednášok prekročil číslo 500. Má rozhodujúci podiel na založení astronomického časopisu Kozmos (od roku 1968 ho vydáva Slovenská ústredná hvezdáreň v Hurbanove) a na vzniku mnohých ľudových hvezdárni na Slovensku. Stala pri vzniku Slovenskej astronomickej spoločnosti (1959), ktorej predsedníčkou bola v rokoch 1962-1974. Má rozhodujúci podiel pri podpore expedícií za úplnými zatmeniami Slnka. Aktívne pracovala aj v ženskom a mierovom hnutí a veľmi intenzívne sa starala o sociálne zázemie pracovníkov Astronomického ústavu SAV. Za svoju činnosť dostala rad ocenení, medziiným aj Rad práce (1956), Koperníkovu medailu ČSAV a Koperníkovu plaketu Poľskej ľudovej republiky (obe 1973), Cenu SAV za vedecko-vzdelávaciu a popularizačnú činnosť (1973), Čestnú plaketu Dionýza Štúra SAV za zásluhy v prírodných vedách (1975) a iné. Jej meno nesie asteroid č. 3636. Dr. Ľ. Pajdušáková svojou celoživotnou prácou významnou mierou zasiahla do rozvoja astronómie na Slovensku, ktorej pozitívne dôsledky sú viditeľné aj v súčasnosti.
POSTAVA MNOHÝCH ROLÍ
Lenka Moravčíková
Príbeh Ľudmily Pajdušákovej je príbehom ženy, ktorá aj pozdvihla i zneuctila slovenskú astronómiu. Tí, ktorých si vybrala a v práci podporila, na ňu nedajú dopustiť. Tí druhí, ktorých zavrhla a z práce v Astronomickom ústave SAV odstránila, na ňu spomínajú s poľutovaním a mnohí jej nevedia prísť na meno. Problémom spracovávania filmu s tak rozdielnymi svedectvami nie je úloha rozhodnúť, kto má pravdu. Najťažším orieškom je rozlúsknuť, aké motívy mocnú ženu slovenskej astronómie viedli k činom, ktoré ju charakterizovali.
Na prvom mieste snáď v jej kariére stojí snaha zachovať významný status, ktorý si vydobila niekedy na začiatku objavením série komét a úporná snaha zanechať významnú stopu. Na druhom mieste je jej snaha udržať v chode pracovisko Astronomického ústavu, hvezdáreň na Skalnatom Plese a observatórium na Lomnickom Štíte. Tie koncentrovali mužov i ženy, vedecké kapacity ambicióznych pováh. Hrala tu rolu “českosť” a “slovenskosť”. Okrem toho mali power games rozhodnúť nielen akým smerom sa bude uberať vedecký výskum, ale občas padali facky kvôli nezhodám, kto umyje riady v spoločnej kuchynke.
Ľudmila je postavou mnohých rolí. Asistentka vedeckého predchodcu, ktorého lsťou pripraví o miesto. Žena, ktorá vie účelne plakať. Zasnená literátka filozofujúca o vesmíre v časopise Živena. Matka, dojčiaca dieťa na najvyššie položenom mieste na Slovensku.
Ako mladá komunistka potvrdzuje, že na nebi ešte Pána Boha nevidela. Vynikajúca kuchárka dukátových buchtičiek pre zahraničné návštevy hvezdárne. Majsterka ručných prác v lanovke na Skalnaté pleso. Žena, ktorá hrozí lanovkárom bitkou parazólom, keď narobia škodu. Čiperná popularizátorka vedy očarujúca davy mladých nádejných astronómov. Roztržitá domáca krajčírka. Intrigánka z tatranských barov, klebetiaca o svojich zamestnancoch. Najlepšia rozprávačka vtipov v okolí, vyznávačka dobrého koňaku a polnočného tanca na stole. Sklamaná vizionárka s predstavou bratislavského planetária. Šialená šéfka kontrolujúca svojich zamestnancov. Zberateľka reštauračných pohárov. Pani, ktorá po roku dôchodku zomiera na neznáme ochorenie.
Dostávala ľudí do reálnej núdze i na mesiac:
“Je pochopiteľné, že prvé cesty na Mesiac nebudú pre človeka také pohodlné ako v budúcich, skutočne medziplanetárnych koráboch, ktoré vlastne budú tvoriť celé lietajúce mestečko i s laboratóriami, továrničkami a podobne. (...) Vo veľkých medziplanetárnych koráboch sa počíta s prirodzenou výmenou kyslíka v atmosfére korábu pestovaním rastlín, ktoré zároveň poskytnú čerstvé vitamíny. Rastlinám sa bude dariť v korábe dobre, lebo budú mať neustále veľké množstvo slnečného žiarenia. (...) Pozor však na skákanie na Mesiaci. Ako to vlastne bude, ak zaryjú sa (pozn.kozmonauti) po členky alebo kolená do hustého, jemného prachu, ktorý pokrýva takrečeno celý povrch mesiaca? (...) Rozvírený prach bude robiť chôdzu veľmi nepríjemnou, lebo pri chôdzi jemný rozvírený prach bude vyletúvať do značnej výšky ako na Zemi a bude asi 6 krát pomalšie klesať na povrch. Nebude to teda príjemná chôdza.” (Publikácia - Pred letom na mesiac)
Najväčšou záhadou, ktorá ani vo filme nie je vyriešená je, ako je možné, že tak dlho nik iný z astronómov či vedenia SAV nedokázal na čelo Astronomického ústavu SAV presadiť človeka, ktorý by bol odborne kvalifikovanejší a manažersky kompetentnejší. Dnes si predstavujem Ľudmilu Pajdušákovú, ako brázdi vesmír. Buď ako jedna z jej objavených komét.
Zdroj: prvezeny.sk