Podkarpatská astronomická společnost

Zásluhou Františka Pešty, úředníka zemského úřadu v Užhorodě, byla dne 30. března 1928 ustavena v Užhorodě Podkarpatská astronomická společnost, a to již od svého počátku jako pobočka České astronomické společnosti. I když stanovy České astronomické společnosti umožňovaly vznik místních poboček a sekcí, tehdy nazývaných místními odbory, neměl nikdo ve společnosti s tímto zkušenosti. Proto pan Pešta na svůj dotaz, jak docíliti založení místního spolku, obdržel poměrně nekonkrétní odpověď s tím, že podobný dotaz již obdrželi i z Brna.
Pravidelné schůzky společnosti se konaly v prostorách methodistického sboru, jehož představenstvo požadovalo pouze drobný příspěvek na osvětlení. Ke konci roku 1928 měla Podkarpatská astronomická společnost 15 řádných členů, z nichž část odebírala časopis Říše hvězd.
Pod vedením Františka Pešty probíhala pozorování planet, Měsíce, hvězdokup, dvojhvězd a slunečních skvrn. Astronomická společnost používala pro pozorování objektů noční oblohy menší dalekohled o průměru 70 mm, který společnosti zapůjčil i se stativem tehdejší guvernér Podkarpatské Rusi Dr. Anton Beskid. V českém tisku (např. v Podkarpatských hlasech) uveřejnil František Pešta 38 populárních článků z astronomie a množství drobných zpráv.
Z korespondence s Prahou se dozvídáme, že lidé si raději než otočné mapky noční oblohy zakoupí vodku. To Peštu příliš netěšilo, ale přesto pokračoval v přednáškách a pozorování. Listopad 1930 byl studenou sprchou - Pešta píše do Prahy o svém přeložení do okresu Ťačovo, které se nepodařilo i přes mnohé intervence odvrátit. Po odchodu Pešty z Užhorodu následovala na přelomu roku 1931 a 1932 likvidace Podkarpatské astronomické společnosti. Z Prahy obdrželi členové spolku ještě dopis od Klepešty a Nušla, ve kterém jsou vyzýváni, aby v případě svého pokračujícího zájmu o astronomii nevystupovali z České astronomické společnosti.

Podkarpatská astronomická společnost

Petr Bartoš

Podkarpatská astronomická společnost byla založena v roce 1928 a vzápětí se stala první pobočkou České astronomické společnosti. Jejím hlavním úkolem bylo šíření poznatků z astronomie mezi nejširší veřejností. V roce 1930 se Pešta stává účetním Okresního úřadu v Tačově, což má za následek utlumení jeho astronomických aktivit a tím i ukončení činnosti Podkarpatské astronomické společnosti. Na Podkarpatské Rusi pracuje Pešta až do roku 1939, kdy jeho pobyt ukončil vpád maďarských vojsk.

Podkarpatská Rus

Na úvod této kapitoly se sluší připomenout něco málo o meziválečné historii týkající se této bývalé součásti Československa. Podkarpatská Rus, jako sou-část Československé republiky, měla v té době vlastní sněm, který volil předsednictvo. Sněm Podkarpatské Rusi byl příslušný usnášet se o zákonech ve věcech „jazykových, vyučovacích, náboženských, místní správy, jakož i v jiných věcech, které by naň přenesly zákony Československé republiky.“ Zákony přijaté sněmem Podkarpatské Rusi, projevil-li s nimi prezident souhlas svým podpisem, vyhlašovaly se ve zvláštní sbírce a podepisoval je zároveň guvernér. Prvním guvernérem Podkarpatské Rusi byl zvolen Grigorij Žatkovič (26. 4. 1920 – březen 1921), později guvernérskou funkci vykonával Anton Beskid (listopad 1923 – červen 1933) a Konstantin Hrabar (březen 1935 – říjen 1938).
Nikdy v dějinách neprožila Podkarpatská Rus tako-vý vzestup jako v letech 1919 – 1939, třebaže státní byrokracie bohužel brzdila rychlejší rozvoj podkarpat-ské autonomie. Svou „podkarpatskou hru“ rozehrála i maďarská vláda, která poslala v říjnu 1921 stížnost Společnosti národů, jejímž hlavním názorem bylo, že Československo na Podkarpatsku neplní závazky z mírových smluv. Budapešti se především nelíbilo, že se zemi dosud nedostalo autonomie. Československo vysvětlilo svou politiku na Podkarpatské Rusi i překáž-ky, které se stavěly proti okamžité autonomii, tak přesvědčivě, že Společnost národů československé stanovisko přijala a došla k závěru, že „československá vláda podala přehled práce, již vykonala, aby vychovala lid a uschopila jej k autonomii.“ Vyslovila však přesvědčení, že Československo „v brzké budoucnosti najde prostředky, jak přikročit k vybudování území Podkarpatské Rusi jako samosprávné jednotky podle mírové smlouvy.“
Neblahé dědictví chudoby materiální i duchovní, bída, negramotnost, nemoce, nízká úroveň průmyslové i zemědělské produkce – to všechno podstatně ztěžo-valo další vývoj. V okolních státech se nastolily polo-diktátorské režimy, v nedalekém Sovětském svazu řádil hladomor a krvavá Leninova revoluce vyhlazovala politické odpůrce. Československo a Podkarpatsko však zůstaly ostrovem demokracie a vzestupu. Rozvinul se společenský a politický život dosud v této zemi nevídaný. Připravovaly se podmínky pro autonomii země, v Užhorodě i v jiných městech byly postaveny vládní a správní budovy, které sloužily místním potře-bám a v nichž měly začít fungovat sněm i vláda. Otevíraly se nové školy, stavěly silnice a železnice, vznikaly nemocnice.
Bylo by však omylem idealizovat meziválečné poměry na Podkarpatsku. Pozůstatky minulosti byly tak značné, že se je nemohlo podařit při nejlepší vůli zlikvidovat. Vesnicemi obcházely hlad, bída a nemoce, hladové pochody, prosebná procesí i demonstrace trvaly ještě poté, co ochabla největší tíže hospodářské krize konce dvacátých let. To vše se projevovalo i ve volebních preferencích pro komunistickou stranu využívající těchto neblahých poměrů (v celém období první republiky tu patřila k nejsilnějším politickým stranám). Přesto všechno byl lid Podkarpatské Rusi vděčný za to, že mohl žít v rámci ČSR, a proto při oslavách desátého výročí spojení Podkarpatské Rusi s Československem v roce 1929 daroval Praze roubený kostelík sv. Michala z Medvedovců u Mukačeva. Na náklady podkarpatského lidu byl kostelík přenesen na pražský Petřín, kde stojí dodnes.
11. října 1938 byla vytvořena nakrátko autonomní vláda Podkarpatské Rusi v čele s Andrejem Brodym, spjatým s Budapeští pevnými svazky víc, než se slušelo na předsedu autonomní vlády. Současně v dohodě s hitlerovským Německem usilovalo Maďarsko o revizi mírových smluv a návrat k situaci před rokem 1919. Po Brodym následovala 24. října druhá autonomní vláda Augustina Vološina.
Po dvou zákonech o samosprávě Podkarpatské Rusi a o zemském guvernérovi z roku 1937 vyhlásila 22. listopadu 1938 československá vláda konečně auto-nomii Podkarpatské Rusi zatím zajištěnou formálně v ústavě. Ve vládní vyhlášce se uvedla v činnost pod-karpatská vláda a měl být svolán sněm Karpatské Ukrajiny. Týž den byla ustavena i autonomie Slovenska. Senát schválil zákon navržený Národním shromáždě-ním jednomyslně.
Jenže již předtím dal Hitler svolat na 2. listopadu 1938 v návaznosti na mnichovský diktát arbitrážní kon-ferenci do Vídně. Podle jejího rozhodnutí muselo Čes-koslovensko odevzdat Maďarsku jižní část Slovenska a jih Podkarpatské Rusi s Užhorodem, Mukačevem a Berehovem. Maďaři zabrali 152 tisíc hektarů nej-úrodnější části země s vinicemi, ovocnými sady, tabákovými a kukuřičnými plantážemi. Přerušili tak hlavní železniční trať od Čopu na východ. Hlavním městem země se stal Chust, kde kněz a spisovatel Augustin Vološin ustanovil autonomní vládu Karpatské Ukrajiny. 

Založení Podkarpatské astronomické společnosti v Užhorodě

Zásluhou tehdejšího jednatele Františka Pešty, úředníka zemského úřadu v Užhorodě, byla Podkar-patská astronomická společnost v Užhorodě ustavena dne 30. března 1928, a to jako pobočka České astro-nomické společnosti v Praze. Byly překonány veškeré nesnáze, které stály na Podkarpatské Rusi v cestě založení společnosti. František Pešta byl v kontaktu s jednatelem České astronomické společnosti panem Klepeštou, jemuž v několika dopisech popsal, jak došlo k založení společnosti. V další korespondenci podal zprávu o výsledku prvních schůzek a rovněž odpověděl na dotaz, jak hodlá společnost uvést v život. Pešta tehdy prohlásil, že budou pořádány přednášky, k nimž má již vypracované podklady, a které postupně uveřejňuje v jediném českém deníku vycházejícím na Podkarpatské Rusi, v Podkarpatských hlasech. Zároveň informoval o připravovaných vycházkách s dalekohled-dem, při nichž budou členové seznamováni s hvězdnou oblohou, a vycházky by pak doplňoval výkladem teo-retického hvězdářství.
I když stanovy České astronomické společnosti umožňovaly vznik místních poboček a sekcí, tehdy nazývaných místními odbory, neměl nikdo ve společ-nosti s tímto zkušenosti. Proto pan Pešta na svůj dotaz, jak docíliti založení místního spolku, obdržel poměrně nekonkrétní odpověď s tím, že podobný dotaz již obdr-želi i z Brna. Výbor společnosti tak poradil, aby podali prozatím přihlášku, kterou posoudí Valná hromada České astronomické společnosti, a do doby, než bude rozhodnuto jinak, nechť se scházejí jako volné sdružení bez vyřizování formalit a hlášení policii. To vše si dal za cíl projednat výbor společnosti, „než bude při-kročeno k ustavení jednotlivých odborů na venkově“.
Rady o fungování spolku obdrželi v Užhorodě s povděkem, ovšem odlišnost právních úprav života na Podkarpatské Rusi od právních úprav v zemích histo-rických si vyžádala založení spolku. Stanovy byly při-praveny podle vzoru stanov České astronomické společnosti, pouze s nezbytnými drobnými odchylkami, které si vyžádaly místní poměry. Již před registrací spolku se tento hlásil k úzké spolupráci s Českou astro-nomickou společností, a to dokonce tak úzké, že byla přímo deklarována ve stanovách spolku. Před registrací spolku byly stanovy rovněž konzultovány s výborem společnosti.
Na několika schůzích před samotným založením spolku byly kromě projednání stanov rovněž diskutovány otázky pořízení dalekohledu, vybavení knihovny a pronájem vhodných prostor pro konání schůzek. Z počátku se schůze konaly v prostorách methodistické církve, za což jí výbor spolku vřele poděkoval.
Na základě předložené žádosti ze dne 6. 4. 1928 doplněné o stanovy byly nakonec stanovy Podkarpatské astro-nomické společnosti v Užhorodě schváleny Civilní správou Podkarpatské Rusi, a to dne 7. 5. 1928. Následně si ověřenou kopii stanov vyžádalo Fi-nanční ředitelství v Užhorodě. Pod-mínkou činnosti bylo hlášení konání každé valné hromady Policejnímu ředi-telství v Užhorodě a podávání zpráv o jejím výsledku, případně o změnách u jednotlivých funkcionářů tamtéž.

Spolupráce s Českou astronomickou společností

Na základě vzájemné dohody s Českou astrono-mickou společností byl každý člen Podkarpatské astronomické společnosti v Užhorodě zároveň členem České astronomické společnosti v Praze. Členský příspěvek byl stanoven ve výši 20 Kč ročně, z kterého byla polovina odváděna ČAS v Praze. Předplatné časopisu Říše hvězd činilo v roce 1928 15 Kč ročně, odznak a legitimace pak 6 Kč. Předsedou Podkarpatské astronomické společnosti v Užhorodě se stal Dr. Rudolf Kyzlík, místopředsedou Dr. Ivan Kossey, jednatelem František Pešta a pokladníkem Štěpán Smutný. Mezi další body dohody patřilo i umožnění zveřejňování infor-mací v Říši hvězd. Oficiálně byla vzá-jemná spolupráce popsána v paragrafu 16 stanov Podkarpatské astronomické společnosti v Užhorodě:
Podkarpatská astronomická spo-lečnost jest přičleněna k České astro-nomické společnosti v Praze, s níž se dohodne o spolupráci a v dohodě s touto bude též pracovati o zakládání poboček na Podkarpatské Rusi. České astronomické společnosti budou pravidelně půlletně podávány zprávy o činnosti společnosti užhorodské. Každý člen Podkarpatské astronomické společnosti bude zároveň členem České astronomické společnosti dle dohody, kterou výbor s touto společností uzavře. Podrobné propracování spolupráce s Českou astronomickou společností přísluší správnímu výboru, který o tom podá valné hromadě zvláštní zprávu. Právo členů Podkarpatské astronomické společnosti býti členy České astronomické společnosti nijak nepřekáží tomu, aby mohli býti se souhlasem výboru členy i jiných astronomických společností, jsou však povinni pečovati v prvé řadě o rozkvět české vědy astronomické a o rozvoj spolku.
 

Činnost Podkarpatské astronomické společnosti

První valná hromada Podkar-patské astronomické společnosti se uskutečnila krátce po registraci stanov v roce 1928. Na této valné hromadě byly stanoveny základní úkoly společnosti a byl nastíněn program společnosti na nejbližší období.

První rok (1928–1929)
Podkarpatská astronomická spo-lečnost měla svoji druhou valnou hromadu po prvním roce fungování 24. května 1929. Podle jednatelské zprávy bylo konáno v prvním roce činnosti společnosti 5 schůzí s před-náškami Františka Pešty na témata: názory na tvar Země, o vzniku dne a noci, o vzniku fází Měsíce, o zdánlivém pohybu Slunce a o souhvězdích. Vedle toho uspořádala astronomická společnost v tě-locvičně Sokola v Užhorodě přednášku o poměru Země k vesmíru. Astronomie byla v té době také hojně pro-pagována tiskem, kdy např. v Podkarpatských hlasech uveřejnil František Pešta 38 populárních článků z astronomie.
Astronomická společnost rovněž požádala školní odbor Zemského úřadu Podkarpatské Rusi o zakoupení Zeissova dalekohledu Asegur, ale do doby konání valné hromady neobdržela odpověď. Proto pokračovalo po-zorování menším dalekohledem o průměru 70 mm, který společnosti zapůjčil tehdejší guvernér Podkar-patské Rusi Dr. Anton Beskid.
Pravidelné schůzky Podkarpatské astronomické společnosti se konaly v prostorách methodistického sboru, jehož představenstvo nepožadovalo žádnou úhradu, pouze dobrovolný drobný příspěvek na osvětlení.
Pod vedením Františka Pešty se uskutečnilo v mě-sících březnu, dubnu a květnu celkem 20 pozorování za účasti 170 osob. Byly pozorovány planety Saturn, Merkur, Venuše, dále Měsíc, hvězdo-kupy, dvojhvězdy a sluneční skvrny.
Ke konci roku 1928 měla Podkarpatská astronomická společnost 15 řádných členů. Výběr členských příspěvků se v roce 1928 protáhl díky dvěma, nám neznámým členům až do počátku listopadu, i když původní termín měl být již v září. Příkladem může být jeden ze zájemců o členství, který se ho nakonec vzdal, protože při velkém zadlužení na stavbu domu mu již nezbývaly prostředky pro zaplacení členských příspěvků.
V srpnu 1928 byl spolek vyzván k připo-jení se k oslavám 10. výročí vzniku Česko-slovenské republiky. V rámci oslav byly nabí-zeny možnosti zúčastnit se kulturního pro-gramu, vytvoření alegorického vozu a dále byl vyzván, zda má sám nějakou jinou představu o účasti k výročí. V archivních ma-teriálech se bohužel informace o účasti spolku na oslavách nedochovala.

Druhý rok (1929–1930)
Druhý rok existence Podkar-patské astronomické společnosti byl rokem částečného zklamání, protože část členů byla přeložena na úřady zpět do Čech.
V roce 1930 odjel Pešta na do-volenou do Čech. Při té příležitosti neopomenul navštívit Prahu a pře-devším petřínskou hvězdárnu. Peš-tovi se zalíbil lustr ve tvaru Saturnu, který viděl v zasedací místnosti pe-třínské hvězdárny. Poslal tedy do-taz, kde a za kolik je možné jej opa-třit, a tím se z korespondence doz-vídáme, že takový lustr v té době stál 70,- Kč, co je ale zajímavější, že obýval byt o rozměrech 5x3x3 me-try, což rozhodně není mnoho.
Pod vedením Františka Pešty se opět uskutečnilo pozorování planet Jupiter, Saturn, Mars, Venuše dále Měsíc, hvězdokup, dvojhvězd a slunečních skvrn. Pro velký zájem veřejnosti o pozorování měsíčního povrchu bylo za příznivého počasí rozšířeno pozorování téměř na celý týden.
Zajímavou zmínkou vyplývající ze zachovalé kores-pondence je schvalování valných hromad policejním ředitelstvím. Na závěr každého schválení je poznámka: „Za přesné dodržení schváleného programu a zákonný průběh této schůze činím svolavatele, resp. předsed-nictvo osobně zodpovědnými.“

Kritický rok 1930
První polovina roku 1930 probíhala celkem bez větších problémů a nic nenaznačovalo tomu, co má přijít. V březnu zaslal spolek blahopřejný dopis k 80. narozeninám prezidenta Československé republiky. Za blahopřání obdržel spolek poděkování prezidentské kanceláře podepsané zemským prezidentem. Po návra-tu z Čech se Pešta začátkem září 1930 dozvídá, že bude ještě s několika dalšími mladými úředníky přeložen z Užhorodu do okresního města.
Na základě dopisu Klepešty a Nušla z České astro-nomické společnosti nedošlo k přeložení Fr. Pešty s ostatními úředníky do okresů. Ten pln nového nadše-ní vyhlásil na podzim roku 1930 celkem 5 přednášek v dělnické akademii a další rozjednal s klubem turistů. Pravdou je, že účast pouhých pěti posluchačů na první přednášce byla zklamáním, ale hned na následující přednášku se dostavilo 50 posluchačů. 25. listopad 1930 je ovšem studenou sprchou. Pešta okamžitě píše do Prahy o svém přeložení do okresu Ťačovo, které by mělo nastat již 1. prosince 1930.
Ještě koncem listopadu 1930 předává Pešta agen-du Podkarpatské astronomické společnosti v Užhorodě Dr. Kyzlíkovi a pokladnu panu Smutnému. Protože Kyzlík ani Smutný nejeví přílišnou aktivitu ve správě spolku, předpokládá Pešta jeho brzký zánik. Protože nové místo působnosti Pešty je 150 km od Užhorodu, vystupuje z Podkarpatoruské astronomické společnosti a hlásí se zpět za přímého člena České astronomické společnosti.

Rok 1931 – konec Podkarpatské astronomické společnosti
Na řádnou valnou hromadu, konanou 13. listo-padu 1931 v restauraci „Kvasná voda“, se dostavili pouze čtyři členové spolku. Hlavním bodem jednání valné hromady byla další existence Podkarpatské astro-nomické společnosti, která byla odchodem Františka Pešty do Ťačova (foto Ťačova z roku 2001) téměř zcela ochromena. Za rok trvající popsané situace se nepo-dařilo najít nikoho, kdo by převzal po Peštovi odbornou stránku fungování spolku.
Po dlouhé diskuzi bylo rozhodnuto o ukončení činnosti a likvidaci spolku. Likvidací po stránce právní byl pověřen předseda Podkarpatské astronomické společnosti Dr. Rudolf Kyzlík, likvidací po stránce finanční byl pověřen pan Radocha. V rámci ukončení činnosti bylo rozhod-nuto, že nevybrané členské přís-pěvky byly odepsány, protože v roce 1930 a 1931 společnost nevyvíjela prakticky žádnou čin-nost. Příspěvky zaplacené v roce 1930 byly použity pro uhrazení časopisu a s účetním zůstatkem bylo naloženo dle stanov.
Na závěr valné hromady byl vysloven dík Františku Peštovi za jeho vykonanou práci. V dopisu pana Radocha o ukončení čin-nosti, adresovaném České astro-nomické společnosti, je zajímavý výrok: „Je sice dosti smutné, že došlo v místě k těmto koncům, ale muselo to být, neboť byli bychom úředně rozpuštěni, ježto spolek odchodem pana Pešty usnul spánkem tvrdým.“

Likvidace Podkarpatské astronomické společnosti proběhla na přelomu roku 1931 a 1932. Česká astro-nomická společnost převzala účetní zůstatek a listinné materiály k archivaci v únoru 1932. V témže období bylo ukončení činnosti oznámeno úřadům v Užhorodě.
Z Prahy obdrželi členové spolku ještě dopis od Klepešty a Nušla, ve kterém jsou vyzýváni, aby v pří-padě svého pokračujícího zájmu o astronomii nevystu-povali z České astronomické společnosti.
Jako nádherné zhodnocení činnosti spolku uvádím zde úryvek z dopisu pana Ra-docha, adresovaného České astronomické společnosti: „Pokud jde o mou osobu, nevím, jak se rozhodnout, neboť byť jsem časopisu příliš nerozuměl, což je pro mne neklamnou známkou, že astronom ze mne asi nebude, přece příliš rád si vzpomenu na to, že dík vašim atlasům a mapám stala se mně obloha místem, kam vždy rád po-hlédnu, a mé večerní pro-cházky byly obohaceny o nový velký prožitek.“