Zhruba v polovině 19. století začíná pravidelné denní pozorování Slunce, bylo nutné najít vhodnou charakteristiku pro měření sluneční aktivity. Díky Rudolfu Wolfovi (1816–1893), řediteli hvězdárny v Curychu, bylo zavedeno relativní číslo slunečních skvrn (R), někdy se mu též říká Wolfovo číslo. Relativní číslo slunečních skvrn získáme, když vynásobíme deseti počet skupin skvrn na slunečním disku (G) a přičteme počet jednotlivých skvrn (F), a to včetně skvrn ve skupinách. R = 10. G + F
Není-li na Slunci žádná skvrna, je relativní číslo rovno nule. Při velmi vysoké sluneční aktivitě může přesáhnout i 300.
Graf změn relativního čísla od roku 1749. Červeně jsou označena čísla slunečních cyklů. Modrá čísla nad cykly udávají maximální průměrnou měsíční hodnotu relativního čísla.
Nevýhodou relativního čísla je, že se může skokem měnit, když skupina slunečních skvrn zmizí za okrajem disku. Přitom se sluneční aktivita nijak výrazně nezmění, pouze ze Země již není možné skvrny pozorovat.