GC71Y3Z
1936
astronom
RNDr. Zdeněk Sekanina, CSc. je významný český astronom. Patří k nejvýznamnějším světovým odborníkům ve výzkumu drobných těles sluneční soustavy, především komet.
Narodil se v Mladé Boleslavi, kde studoval na gymnáziu. V letech 1954–59 vystudoval fyziku a astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia dostal umístěnku na místo učitele střední školy ve Stodůlkách, kterou Sekanina odmítl. K astronomii se nakonec dostal, ale jen za cenu přijetí podřadné funkce počtáře na petřínské hvězdárně. Jeho další působení však již bylo na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.
Po obsazení republiky sovětskou armádou v roce 1968 se společně s manželkou rozhodli, že se ze zahraniční stáže nevrátí. Napsal řediteli Smithsonianské observatoře v Cambridge v USA a světoznámému specialistovi na komety ohledně možnosti zaměstnání. V březnu 1969 odletěli Sekaninovi do Spojených států.
Od roku 1970 byl Sekanina nejenom vědeckým pracovníkem na Smithsonianské hvězdárně, ale též spolupracovníkem Harvardské hvězdárny a zástupcem ředitele Centrální kanceláře Mezinárodní astronomické unie pro astronomické telegramy.
Posléze působil na zahraničních ústavech v Liege v Belgii, Harvardově universitě v Cambridgi (USA) a nakonec zakotvil v Jet Propulsion Laboratory v Passadeně (USA). Podílel se na mezinárodních kampaních sledování komet Halley a Shoemaker-Levy 9 a na projektu kosmické sondy Stardust.
V poslední době vzbudily velkou pozornost jeho objevné studie Kreutzovy rodiny komet, založené na pozorováních ze sluneční sondy SOHO.
Zdeněk Sekanina je zahraničním čestným členem Učené společnosti ČR, České astronomické společnosti a je po něm pojmenována planetka (1913).
Podklady
* 1936 Mladá Boleslav
Dr. Zdeněk Sekanina se narodil r. 1936 v Mladé Boleslavi. Vystudoval astronomii na UK v Praze a pracoval nejprve na Štefánikově hvězdárně v Praze, dále na MFF UK a posléze na zahraničních ústavech v Liege v Belgii, Harvardově universitě v Cambridgi (USA) a nyní pracuje v JPL. Patří k nejvýznamnějším světovým odborníkům ve výzkumu drobných těles sluneční soustavy, a především komet. Podílel se na mezinárodních kampaních sledování komet Halley a Shoemaker-Levy 9 a na projektu kosmické sondy Stardust. V poslední době vzbudily velkou pozornost jeho objevné studie Kreutzovy rodiny komet, založené na pozorováních ze sluneční sondy SOHO, což bude předmětem pražské přednášky. Dr. Sekanina je zahraničním čestným členem Učené společnosti ČR a je po něm pojmenována planetka č. 1913.
Zpracoval Štěpán Kovář
Dr. Sekanina dosud publikoval více než 450 vědeckých prací a je řazen do „první ligy“ světových odborníků v kometární astronomii. Za výsledky svého vědeckého výzkumu získal významné ocenění od Smithsonian Astrophysical Observatory (1980) a prestižní medaile NASA (1985 a 2005). Cenami byl rovněž odměněn za činnost v kometárních projektech International Halley Watch (1986) a Stardust (2005). Planetka č. 1913 byla nazvána jeho jménem (1976). V r. 1996 byl Dr. Sekanina zvolen čestným členem Učené společnosti ČR a v r. 2001 čestným členem České astronomické společnosti, jejímž řadovým členem je již od r.1946. V roce 2006 získal Cenu Františka Nušla, nejvyšší ocenění badatelům a významným osobnostem za jejich celoživotní vědeckou, odbornou, pedagogickou, popularizační nebo organizační práci v astronomii a příbuzných vědách, kterou uděluje Česká astronomická společnost.
Zdeněk Sekanina se narodil 12. června 1936 v Mladé Boleslavi a jeho cesta za vzděláním a za astronomií nebyla od začátku jednoduchá. Na gymnázium byl sice přijat, ale měl studovat v Poděbradech, aby nebyl pod vlivem „buržoazního“ prostředí své rodiny. Dodnes neví, co vedlo ke změně tohoto rozhodnutí a on mohl v září nastoupit do školy v Mladé Boleslavi. Nastoupil na tehdejší jedenáctiletku, a i když žádný ročník neopakoval, vlivem různých reforem a reorganizaci maturoval po 12 letech. Sám k tomu dodává: „Věděl jsem, že výborný prospěch je jediné, co mne na studiích udrží, a tak jsem měl "pro jistotu" stále vyznamenání.“
Mezi jeho oblíbené předměty patřila samozřejmě matematika a fyzika, jakož i deskriptivní geometrie a chemie, zejména anorganická. Velmi se mu také hodila znalost ruštiny, kterou v průběhu své kariéry použil mnohokrát při studiu ruských vědeckých publikaci, jež nebyly přeloženy do angličtiny.
Nejoblíbenějším profesorem na gymnasiu pro něj byl zcela bez konkurence prof. Pařík, zvaný Pardál, který vyučoval fyziku. Při vzpomínkách poznamenal: „Nejen, že fyziku skvěle ovládal, ale byl i velmi spravedlivý, neexistovalo, aby si na někoho "zasedl". Z prohřešků žáků proti dobrému chování nedělal vědu a vyřizoval jejich "průšvihy" na místě a zpravidla s jistou dávkou humoru.“
S astronomií se seznámil ve věku devíti let, kdy mu byla darována populární kniha o sluneční soustavě. „Celou knihu jsem hned přečetl, a pak přišlo to, co mne upoutalo nejvíc. Začal jsem se pídit po dalších zdrojích informací a s pocitem určitého zmatku, který se rychle měnil v rozhořčení, jsem zjistil, že hodnoty pro stejné veličiny se v knize od jiných zdrojů lišily. Výsledek byl, že jsem knihu začal opravovat, takže nakonec vypadala téměř jako rukopis. O něco později jsme začali jezdit na prázdniny do Prahy, kde jsem na hvězdárně na Petříně dělal "demonstrátora" pro návštěvníky u dalekohledu. V Mladé Boleslavi jsme založili astronomický kroužek a astronomii jsem definitivně propadl. Nepamatuji se už přesně, kdy to u mne vyhrály komety, ale určitou roli v tom jistě měla poměrně jasná Schaumassova kometa v r. 1952, kterou jsem sledoval obřím triedrem Binar, což byl dárek k Vánocům.“
V letech 1954-59 vystudoval fyziku a astronomii na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Profesoři by si rádi Sekaninu na fakultě nechali jako aspiranta, avšak kádrové oddělení nesouhlasilo. Dostal umístěnku nastoupit jako učitel na střední škole ve Stodůlkách, kterou Dr. Sekanina odmitl. K astronomii se dostal jenom za cenu přijetí podřadné funkce počtáře na petřínské hvězdárně. Vedle rutinní práce se věnoval skutečné vědě, když využil příležitosti přístupu k externím počítačům. Za jediný rok sepsal studii, s níž se ucházel o titul kandidáta věd.
Dr. Sekanina se v oblasti výzkumu komet brzy stal autoritou. Není divu, že začal dostávat nabídky na stáže v zahraničí (Lutych, Hamburk) a v letech 1967-8 působil v Centru numerické matematiky MFF UK, kde měl přístup k počítačům přímo na místě.
Po obsazení republiky Sověty se společně s manželkou rozhodli, že se ze zahraniční stáže nevrátí. Napsal řediteli Smithsonianské observatoře v Cambridge v U.S.A. a světoznámému specialistovi na komety ohledně možnosti zaměstnání. V březnu 1969 odletěli Sekaninovi do Spojených států. Od r. 1970 do r. 1980 byl Dr. Sekanina nejenom vědeckým pracovníkem na Smithsonianské hvězdárně, ale též spolupracovníkem Harvardské hvězdárny a zástupcem ředitele Centrální kanceláře IAU (Mezinárodní astronomické unie) pro astronomické telegramy. V r. 1980 přesídlil do Kalifornie, kde až dosud pracuje jako vedoucí vědecký pracovník v Laboratoři pro tryskový pohon Kalifornského technologického ústavu v Pasadeně a věnuje se především výzkumu komet a drobných těles sluneční soustavy obecně.
Mezi jeho nejvýznamnější práce patří např. studie povahy Tunguzského objektu, morfologie Halleyovy komety, rozpadu komety Shoemaker-Levy 9 a v poslední době zejména zkoumání procesu štěpení a stárnutí komet, jejich obřích explozí, jakož i komplexu komet, pozorovaných slunečními družicemi SOHO a STEREO v bezprostřední blízkosti Slunce. Byl také členem týmu úspěšného projektu Stardust.
Při dotazu na jeho recept na úspěch Dr. Sekanina odpověděl: „ Podle mého názoru je pro šťastný život nejdůležitější dělat to, co člověka baví, a je-li někdo ochoten Vás za to platit, je to ideální situace. Záleží také na rodičích, jak dítě v jeho zájmech podporují. Je-li mladý člověk rozhodnut, čím chce v životě být, pro co má "buňky", je nezbytné začít s přípravami a cílevědomým úsilím co nejdříve. V budování úspěšné životní kariéry je čas asi ta nejcennější věc, jež je k dispozici.“
Medailon vznikl na základě emailové komunikace mezi studenty Gymnázia Dr.J.Pekaře a Zdeňkem Sekaninou