Zákrytová a astrometrická sekce

Profil na astro.cz / Stránky pobočky / Zpravodaj - archiv

Zákrytová a astrometrická sekce sdružuje zájemce o pozorování zákrytů hvězd tělesy Sluneční soustavy.

Vydáváním zpravodaje se snaží členy informovat o dané problematice. Jednou ročně je v Rokycanech organizováno setkání sekce ZARok (Zákrytové a Astrometrické v ROKycanech). Sekce organizuje pozorovací kampaně a expedice za tečnými a „planetovými“ zákryty.

Výbor sekce se usilovně brání zbytečné administrativě a snaží se ji v minimální míře přenášet na své členy.

Zákrytová a časová sekce

Jan Vondrák (2022)

Z dochovaných archivních dokumentů je někdy velice obtížné zjistit přesná data založení některých sekcí i změn v jejich vedení. To se samozřejmě týká i sekce Zákrytové a časové; často tak musíme alespoň přibližná data těchto změn odhadovat např. z archivovaných zpráv o jejich činnosti nebo z korespondence mezi vedením ČAS a jednotlivých sekcí.
Pozorování zákrytů hvězd Měsícem sloužilo od jejich samého počátku (zhruba od 17. století) k měření polohy pozorované hvězdy, polohy Měsíce, či polohy pozorovatele na Zemi, později (od druhé poloviny 20. století) také k určování efemeridového času. Pozorování zákrytů rovněž přispěla a přispívají k objevu dvojhvězd. Ještě později začala na důležitosti nabývat pozorování tečných zákrytů, která přispívala k mapování tvaru měsíčního terénu při okraji Měsíce v jeho polárních oblastech. Zcela nový aspekt pak přišel s pozorováním planetkových zákrytů, které přinášejí nové a na jiných metodách nezávislé informace o tvaru a velikosti planetek i jejich pohybech. Hezký přehled o významu pozorování zákrytů podává např. Jan Mánek ve svém článku „Má ještě smysl pozorovat zákryty hvězd Měsícem?“, uveřejněném v Zákrytovém zpravodaji 9/2012.
Pozorování zákrytů byla od roku 1930 koordinována celosvětově. Předpovědi pro pozorovací místa byly počítány od r. 1930 v Royal Greenwich Observatory (RGO), od r. 1970 zhruba do poloviny devadesátých let v U.S. Naval Observatory, a později v International Lunar Occultation Centre v japonském Tokyu (ILOC). Od r. 1997 si sekce počítá předpovědi vlastními silami, pomocí programu Occult od Davida Heralda. Shromažďování pozorování i jejich následné globální zpracování byly vykonávány nejprve v RGO (1930-1980), později tyto aktivity převzalo ILOC (1981-2008), v současnosti pak tuto roli vykonává International Occultation Timing Association (IOTA), založená již v roce 1983 v USA. Ta se dělí dále na mezinárodní sekce (pro Evropu, Střední východ, Austrálii a Nový Zéland, Jižní Ameriku a Japonsko/Indii). V samotných Spojených státech pak mají několik regionálních center. IOTA/ES vydává časopis Journal of Occultation Astronomy.
Pozorování zákrytů hvězd Měsícem (ale i jasnými planetami) členy ČAS byla zpočátku spíše sporadická a publikovaná zejména v Říši hvězd (č. 1 a 4/1920, 3 a 4/1923, 1/1924). Věnoval se jim hlavně zakládající člen ČAS Karel Novák na své observatoři na Smíchově (ale také Viktor Rolčík, Karel Anděl, Vladimír Guth či Bohuslav Mašek). V Říši hvězd rovněž vyšla výzva E.W. Browna k pozorování zákrytů v Seydlově překladu (č.4/1927) a článek o zkušenostech s pozorováním zákrytů od Karla Nováka (č. 9/1929). Historie časové sekce, v jejímž rámci pozorování zákrytů zpočátku probíhala, sahá do doby po vybudování Štefánikovy hvězdárny na Petříně. Protože měřenou veličinou je čas zákrytu, zcela logicky byla pozorování zákrytů od samého počátku úzce svázána s udržováním přesného času pomocí hodin a koordinace času s dalšími hvězdárnami pomocí radiotelegrafických časových signálů. Ačkoliv k formálnímu zřízení zákrytové sekce došlo až později, hodinová (nebo také časová) komise ČAS na Petříně byla ustavena pod vedením Karla Nováka. První zmínky o systematickém a organizovaném pozorování zákrytů pak nacházíme v Říši hvězd počínaje ročníkem 1942. Z nich vyplývá, že skupina pozorovatelů zákrytů vyvíjela na Petříně aktivitu od roku 1941. Ve zprávě Otakara Petráčka se v ŘH 5/1946 dočítáme, že „Amatérské pozorování zákrytů, které zvláště v roce 1944 se počalo na petřínské hvězdárně slibně rozvíjet, bylo v roce 1945 brzděno stále se stupňujícím napětím v konečné fázi války a posléze úplně zastaveno destrukcemi, jež utrpěla Štefánikova hvězdárna za květnové revoluce“. Tamtéž nacházíme též výzvu podepsaného k dotazům či přihláškám ke spolupráci. Z výroční zprávy výboru ČAS za rok 1946 (otištěné jako příloha v ŘH 4/1947) pak v části o činnosti hodinové sekce čteme, že hodinové zařízení petřínské hvězdárny bylo obnoveno a „tak jest umožněno pozorování zákrytů hvězd Měsícem“, a také, že „p. Petráček převzal sledování chodu hodin, výpočet variací a jako vedoucí pozorování zákrytů hvězd Měsícem“. Zřejmě tedy skupina pozorovatelů zákrytů byla v té době chápána jako součást hodinové sekce.
Tak tomu bylo i v letech následujících; ve zprávě o činnosti sekcí v roce 1953, v části o činnosti časové sekce se tak uvádí, že „Pozorován byl větší počet zákrytů hvězd Měsícem a výsledky publikovány v Říši hvězd a zaslány ke zpracování a publikování astrofyzikální observatoří na Skalnatém Plese“ (zde není bez zajímavosti se zmínit, že v té době, od r. 1951 až do r. 1956, tam byl ředitelem Vladimír Guth, který tato pozorování shromažďoval a posílal dále do mezinárodního centra v Greenwichi k dalšímu zpracování). Ze zachovaného archivu ČAS pak ze zprávy časové sekce o pozorování zákrytů vyplývá, že v letech 1950-1956 působila na Petříně téměř dvacítka pozorovatelů, kteří každoročně napozorovali až padesát zákrytů. Jako podklad jim sloužily předpovědi, vypracované pro Prahu v Mezinárodním ústředí H. M. Nautical Almanac Office v Greenwichi.
Patrně někdy v období 1956-1959 (přesné datum se z archivních materiálů nepodařilo vystopovat) dostala sekce nový název Sekce zákrytová a časová. Plyne to ze zachovaného plánu její vědecké činnosti na rok 1959, který vypracoval její předseda Rostislav Rajchl (Petřínská hvězdárna). V podstatě šlo o rozšíření časové služby a pozorování zákrytů na další lidové hvězdárny v ČSR, které začal plánovat již v roce 1951 Vladimír Guth. Do plánu byla do dalších let zahrnuta i profesionální pracoviště v Ondřejově a na Skalnatém Plese. V roce 1961 byla koordinací pověřena Lidová hvězdárna ve Valašském Meziříčí pod vedením jejího ředitele Bohumila Malečka, která začala působit jako národní centrum pro koordinaci těchto pozorování, shromažďovat data od pozorovatelů a po jejich kontrole je odesílat do příslušných mezinárodních center (viz B. Maleček: Časová služba a pozorování zákrytů, ŘH 3/1962, 49-51). Pořádala také pravidelné celostátní semináře v oboru zákrytů a zatmění. V archivu se zachovala podrobná zpráva o III. semináři, který se konal ve dnech 4. a 5. června 1965, včetně zápisu ze schůze předsednictva sekce. Ze zápisu mj. vyplývá, že budou určeny zeměpisné souřadnice všech pozorovacích stanic z astronomických měření astrolábem (Josef Kabeláč, Stavební fakulta ČVUT) a že B. Maleček sděluje: „všechny výpočty zákrytů od r. 1962 budou provedeny ve Valašském Meziříčí, resp. v Ostravě na počítači ZUSE 23 a to včetně korekcí na měsíční okraj“. A opět někdy mezi tímto datem a rokem 1970 došlo zřejmě k výměně předsedů sekce – 17. dubna 1970 odchází od předsedy ČAS Bohumila Šternberka schválení rozpočtu a plánu činnosti sekce na rok 1970, adresované jejímu předsedovi B. Malečkovi.
Tato změna ale zřejmě neměla dlouhého trvání, protože již v červnu 1971 za sekci podává návrh plánu činnosti na rok 1972 Ludmila Webrová (Astronomický ústav ČSAV) a schválení tohoto plánu je v únoru 1972 zasláno jmenovitě předsedkyni sekce L. Webrové. Z dalších zpráv o činnosti sekce v následujících letech pak vyplývá, že pozorování byla shromažďována na hvězdárně ve Valašském Meziříčí, redukce zákrytů včetně oprav na okraj Měsíce podle Wattsových tabulek byla prováděna v Ondřejově na počítači Minsk 22. V rámci zdokonalování přístrojové techniky započal od počátku sedmdesátých let ve Valašském Meziříčí pod vedením B. Malečka vývoj fotoelektrického zařízení pro měření okamžiku zákrytů, na základě modifikovaného fotometru Pavla Mayera z MFF UK (B. Maleček: Zákryty hvězd a jejich pozorování, ŘH 12/1985, 236-237, 1/1986, 8-9). První úspěšné pozorování s tímto zařízením proběhlo 11. září 1975. Od roku 1982 také již byly předpovědi zákrytů počítány u nás na počítači v Ondřejově (Jan Vondrák, Astronomický ústav ČSAV) a publikovány ve Hvězdářské ročence. Hvězdárna ve Valašském Meziříčí zorganizovala v roce 1984 III. evropské sympozium (European Symposium on Occultation Projects - ESOP) o pozorování zákrytů s mezinárodní účastí. Na zasedání předsednictva ČAS ze 13. listopadu 1987 byla projednána činnost Časové a zákrytové sekce. Ze zápisu z tohoto jednání vyplývá, že sekce „je jednou z nejaktivnějších sekcí ČAS“ a že „je žádoucí nadále rozvíjet činnost v tradičních oborech činnosti, ale i v oborech perspektivních (zákryty hvězd planetkami, fotoelektrická fotometrie zákrytů).“ O velice aktivní činnosti sekce svědčí i to, že v roce 1988 se již podruhé uskutečnilo u nás VII. mezinárodní sympozium ESOP, opět ve Valašském Meziříčí.
V březnu 1991 Výkonný výbor ČAS schválil nové vedení sekce, v čele s Bohumilem Malečkem. Nově definovaným úkolem sekce se stalo pozorování zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy (tedy nikoliv pouze Měsícem). Pro informování pozorovatelů vznikl již v roce 1962 Oběžník, pokyny k pozorování a zprávy o činnosti pak obsahoval Bulletin časové a zákrytové služby, od r. 1964 přejmenovaný na Bulletin zákrytů a zatmění, který vycházel až do r. 2008. Obé vydávala Hvězdárna Valašské Meziříčí, která byla organizačním centrem těchto pozorování. Paralelně k tomu ale začal v roce 1992 B. Maleček (který ke konci roku 1990 odešel do důchodu a přešel z Valašského Meziříčí do Plzně) vydávat Zákrytový express pod hlavičkou Hvězdárny a planetária Plzeň. Pro vyřešení nepřehledné situace se kvůli rozdělení kompetencí v dubnu 1992 na petřínské hvězdárně sešla skupina ve složení Z. Pokorný, B. Maleček, M. Vykutilová, R. Weber, M. Poláček a K. Halíř. Zde bylo dohodnuto, že za koordinaci pozorování totálních zákrytů (prostřednictvím Bulletinu zákrytů a zatmění) a odesílání výsledků do Japonska zodpovídá Hvězdárna Valašské Meziříčí, jejich předpovědi zajistí B. Maleček. Základní informace o zákrytech hvězd planetkami budou zajištěny prostřednictvím Zákrytového expresu, B. Maleček poskytne na požádání bližší informace a pokusí se zajistit předpovědi v poslední minutě. Předpovědi tečných zákrytů hvězd Měsícem a bližší informace o jednotlivých zákrytech zabezpečí B. Maleček, základní grafické zpracování provádí Hvězdárna v Rokycanech, výsledky pozorování se zasílají Hvězdárně ve Valašském Meziříčí. V lednu 1994 B. Maleček v telefonickém rozhovoru s předsedou ČAS Jiřím Grygarem na svou funkci předsedy sekce nečekaně rezignoval, a v únoru téhož roku toto své rozhodnutí stvrdil i písemně s odůvodněním, že nevidí reálnou možnost práce sekce, zejména kvůli roztroušenosti členů po celé republice, a považuje ji za zbytečnou.
Vedení sekce dočasně převzal dosavadní místopředseda Karel Halíř, ředitel Hvězdárny v Rokycanech, který následně uspořádal korespondenční volby nového výboru sekce. Zvolený výbor na své schůzce v září 1994 se pak dohodl, že novým předsedou bude Jan Vondrák (Astronomický ústav AV ČR). Tajemník sekce K. Halíř byl současně pověřen přípravou Zákrytového zpravodaje (ten vychází od r. 1994 každý měsíc pod jeho redakcí dodnes). Nový výbor se také rozhodl práci sekce zaktivizovat a uvést do pořádku seznam jejích členů. Sekce se nově zaměřila, kromě pozorování totálních zákrytů hvězd Měsícem, na tečné zákryty a na zákryty hvězd planetkami. Od r. 1995 se stalo také pravidlem, že ve druhé polovině roku se každoročně koná víkendové setkání zákrytářů v Rokycanech, pod názvem ZaRok, na kterém se probírají organizační i technické záležitosti pozorování, konají se odborné přednášky a jako doprovodný program probíhají též exkurze na zajímavá místa v okolí Rokycan. V srpnu 1995 se v Plzni konalo další mezinárodní sympozium – XIV. ESOP, s bohatou účastí členů sekce. Kromě odborných přednášek zde došlo k řadě kuloárních jednání, při kterých bylo mj. stvrzeno, že národním centrem pro pozorování zákrytů zůstává přes odchod B. Malečka do Plzně Hvězdárna ve Valašském Meziříčí – viz Zpráva o konání mezinárodního symposia v Plzni XIV. ESOP od Luďka Vašty v Zákrytovém zpravodaji 10/1995, kde se doslova píše: "Jedním z cílů většiny českých účastníků bylo také dát v kuloárech najevo představitelům IOTA/ES, že národní centrum pro pozorování zákrytů je stále instituce Hvězdárna ve Valašském Meziříčí, nikoliv osoba pan Bohumil Maleček. Mnozí si jistě pamatují, že v posledních letech byly předpovědi zákrytů hvězd Měsícem na příslušný rok někdy zasílány až v lednu či únoru, ačkoliv do republiky (Plzně) přišly o několik měsíců dříve. Dá se říci, že cíle se víceméně podařilo dosáhnout. Hvězdárna Valašské Meziříčí se po zaplacení 40 DEM stala členem této organizace IOTA s právem distribuovat v pozorovatelské síti materiály zasílané z IOTA/ES." Došlo zde také k dohodě, že Valašské Meziříčí bude mít na starosti totální zákryty hvězd Měsícem, včetně odesílání výsledků pozorování do ILOC, a Rokycany budou koordinovat pozorování tečných a planetkových zákrytů. Ani to však nezabránilo jisté dvojkolejnosti; Bohumil Maleček pokračoval ve vydávání konkurenčního Zákrytového expresu a snažil se tak ještě v roce 2000 budit dojem, že národním centrem pro pozorování zákrytů je Hvězdárna a planetárium v Plzni.
K významné změně došlo v prosinci 1995 – na návrh výborů sekce Časové a zákrytové a Astrometrické a geodeticko-astronomické (ta vznikla rozhodnutím sjezdu ČAS v roce 1986 pod vedením Jana Fixela z Brna) Výkonný výbor ČAS projednal a schválil sloučení obou sekcí pod novým názvem Zákrytová a astrometrická sekce, vedením sekce byl pověřen Jan Vondrák. Za zaznamenání stojí též to, že na sjezdu ČAS v roce 1998 odstupující předseda Jiří Grygar ve své zprávě pochválil jmenovitě práci této sekce.
Mezi lety 1997-2003 Jan Mánek počítal upřesnění předpovědí planetkových zákrytů v poslední minutě pro celý svět, jím navržený formát upřesnění pak zůstal zachován po dalších téměř 20 let. V roce 1998 začal shromažďovat a publikovat evropská pozorování planetkových zákrytů ve formátu, který se udržel do roku 2022 i poté, co tuto činnost převzal jeho nástupce. V té době se také začaly používat moderní neosobní metody pozorování, které postupně nahradily pozorování vizuální. Šlo o využití komerčně vyráběných analogových (později i digitálních) televizních kamer spolu s vkladačem času, umožňujícím označit každý snímek videozáznamu přesnou časovou značkou. Kamery byly pořizovány z cenových důvodů nejprve institucemi (hvězdárnami), a až později si je mohli dovolit i jednotliví amatérští pozorovatelé. První video pozorování zákrytu pořídil u nás 7. března 1995 Václav Přibáň z Ďáblické hvězdárny s kamerou OSCAR OS-45D a vkladačem času jeho vlastní konstrukce. Na konci roku 1997 byla Hvězdárnou v Rokycanech pořízena identická kamera, která byla využívána především k měření časů totálních zákrytů. Později se začaly používat videokamery a ruční videorekordéry (camcordery) k pozorování tečných zákrytů i na mobilních stanicích. V následujících letech pak sekce úspěšně rozvíjela pozorování planetkových a tečných zákrytů – pozorování planetkových zákrytů významně přispívá k určení tvaru a rozměrů planetky i její trajektorie, za kterými se její členové vydávali i do zahraničí. Tak např. v září 2002 sekce podnikla hned tři úspěšné expedice (za planetkovým zákrytem do oblasti Mnichova, a za dvěma tečnými zákryty do okolí Písku a Štipoklas), jak o tom referuje K. Halíř v KR 6/2002 v článku Zákrytářské hody. V dalších letech se pak postupně přecházelo na analogové kamery s možností integrace expozice, např. v roce 2008 značky Watec 120N. V roce 2013 se z prostředků Hvězdárny v Rokycanech podařilo zakoupit několik pozorovacích sad vybavených menším dalekohledem, notebookem a inovovanou kamerou Watec 120N+, které byly dlouhodobě zapůjčeny aktivním amatérským pozorovatelům zákrytů. Postupně se stávaly dostupnějšími i citlivější analogové kamery Watec 910 HX, a v roce 2019 zakoupila Hvězdárna v Rokycanech digitální CMOS kamery QHY174M-GPS, které jsou technologicky zcela odlišné od předchozích zařízení a umožňují další zpřesnění pozorování. Zákrytová a astrometrická sekce byla aktivní i na poli mezinárodním, každoročně se některý z jejích členů aktivně zúčastňoval zasedání ESOP. Díky kontaktům Jana Mánka se povedlo dohodnout a zorganizovat v roce 2007 XXVI. zasedání ESOP v Tatranské Lomnici na Slovensku. Od r. 2008 J.M. také působí jako evropský kontakt pro sběr a předběžné redukce pozorování zákrytů hvězd Měsícem, je spoluautorem katalogu zákrytů VI/132C v CDS (https://cdsarc.cds.unistra.fr/viz-bin/VizieR?-meta.foot&-source=VI/132C).
Po sjezdu ČAS v roce 2010 došlo k další výměně předsedů sekce – po odstoupení J. Vondráka, který byl na sjezdu zvolen předsedou ČAS a dostal se proto do střetu zájmů, se funkce předsedy sekce ujal její dosavadní tajemník Karel Halíř, který setrval v této funkci do r. 2013. V letech 2013-2021 byl předsedou sekce Jan Mánek (Astronomický ústav AV ČR), a od r. 2021 jej vystřídal Michal Rottenborn (Hvězdárna v Rokycanech a Plzni). V tomto období se také uskutečnila další dvě zasedání ESOP v Česku – XXXIII. v roce 2014 na Hvězdárně a planetáriu v Praze a XXXVII. v roce 2018 na Hvězdárně v Rokycanech. V roce 2019 IOTA udělila J. Mánkovi ocenění „Homer DaBoll Award“ za dlouholetou práci v několika oblastech v oboru zákrytů.
Autor děkuje kolegům Karlu Halířovi, Petrovi Zelenému a zejména Janu Mánkovi za revizi, cenné připomínky a doplňky tohoto textu.